Liturgické texty: 1. čtení: Jer 20, 10-13
2. čtení: Řím 5, 12-15
Evangelium: Mt 10, 26-33
Dnešní liturgie nám nabídla poměrně vážné texty a je dobré, abychom si je uchovali hluboko v srdci. Zvláště ta první věta. Nebojte se lidí. A proč to Pán říká v tom evangeliu? Nechme zatím stranou a v evangeliu je dále řečeno, že nic není tak tajné, že by to nebylo odhaleno a nic skrytého, že by to nebylo poznáno. A my, když to takto slyšíme a neznáme celý ten kontext, tak si řekneme, tak Pán chce, abychom si dali pozor, co si ve své mysli myslíme a co tiše a ve skrytosti říkáme, protože přijde jednou chvíle, kdy to bude všechno zveřejněno, co se dá předpokládat, když přijde poslední soud, ale o tom toto evangelium není. O tom, že by se měl člověk bát, že bude jednou všechno veřejné.
Tak cos tím Pane, myslel? Dnešní evangelium vyslovil Pán vůči svým učedníkům, když je vybavoval na cestu, když je posílal hlásat tu radostnou zvěst celému světu, tak jim právě toto říká na adresu toho evangelia, protože hned dodává, co vám říkám ve tmě, tak povězte na světle. A co se vám šeptá do ucha, tak hlásejte ze střech.
Takže toto je vlastně řeč o jejich hlásání evangelia, což je velmi povzbudivé, protože, když si to představíme, tak tato hrstka mužů, když měla jít podle Krista hlásat evangelium všemu tehdy známému světu, tak je určitě musela skličovat myšlenka, jak jsou slabí a jak je svět veliký. A navíc vědomí, že nebudou všude přijímáni, s tím evangeliem, které budou přinášet. A právě toto je jistě skličovalo obavou a možná i strachem. A právě proti tomu strachu je Kristus chce vybavit a říká jim: nebojte se, že se vám to nepovede.
Říkáte si, to se vám nemůže podařit, říkám vám nebojte se. Nic není tak skrytého, že by to nebylo odhaleno. Jinými slovy On říká: je to nezastavitelné. Já jsem vám říkal evangelium ve skrytosti, chodili jsme v hloučku a já jsem vám o těch věcech Božího království vyprávěl s tím, abyste se to dozvěděli a to co jsem já vám říkal tiše, tak je dobře abyste teď vyšli a řekli to nahlas světu. A nemusíte se bát, že se vám to nepovede, protože je to nezvratný proces.
Já budu s vámi a to evangelium se rozšíří, protože nic není tak skryté, že by to nebylo odhaleno. Bude jednou odhaleno vše a tak je vyzbrojuje něčím proti strachu, a proto jim říká: nebojte se. To se nás velmi týká, protože i my jsme posláni mluvit o Kristu, jako ti učedníci. A i nás postihuje stejný strach.
Rodiče si říkají: podaří se mě víru předat svým dětem? A někdy o tom přemýšlejí skutečně s chvěním, což je dobře, ale vždy tam musí být ten zásah, Kristova neboj se, co jsem ti říkal: v tichosti hlásej nahlas a nic není tak skryto, že by to nebylo odhaleno. Podaří se ti to, budeš-li chtít, jestli se proto nasadíš.
Tak to dnešní evangelium by nás mělo zbavit strachu, že se nám nepodaří tu víru předat. A nejsou to jen rodiče vůči svým dětem, ale my všichni, já jako kněz samozřejmě ve farnosti a tam kde se pohybuji. A vy, kde se pohybujete v zaměstnání a mezi svými přáteli. Tak ta obava není na místě, nebojme se. Jenomže člověk má strach. A říká si, nejenom podaří se mi předat víru, ale když s tou vírou přijdu veřejně, tak nesklidím posměch? A když ne v tom mírnějším slova smyslu posměch, tak nebudu kvůli tomu pronásledován a šikanován?
My co si pamatujeme dobu pronásledováni víry za dob komunismu, tak si velmi dobře vzpomínáme, že to nebylo jednoduché. Nebylo vůbec jednoduché se veřejně přihlásit ke Kristu a ke své praxi víry, to znamená ke kostelu. Byli lidé, kteří později nechtěli mít problém se státní mocí, tak se kostelu začali vyhýbat. A raději ani svatbu v kostele neměli a na to se vztahují Hospodinova slova ze SZ, která zní velmi tvrdě. Kdo by se ode mě ze strachu vzdaloval, tak nebudu mít v něm zalíbení. On po nás žádá, abychom se nebáli. A říká nám to jako věc důslednou, jako věc nutnou, bez které Boží království nedosáhneme. On říká: kdo mě zapře před lidmi, tak toho já zapřu před svým nebeským Otcem. To je moc velký průšvih, když člověk Boha zapře.
A my nevíme a dá se předpokládat, že ve svém životě ještě zažijeme nějaký druh pronásledování. Ty vlny pronásledování chodili a chodit budou vždy a Ježíš říká, když nenáviděli mě, budou také nenávidět vás, co je na tom divného. Takže musíme se nějak vybavit, překonat ten strach a předat evangelium, vždyť Pán říká: budeme-li chtít předat evangelium, tak jej předáme. Tak, co s tím uděláme?
Tak první věc, která je důležitá, abychom věděli, jak to evangelium vlastně předat. Kdybychom chodili dům od domu a lidem mluvili o Kristu, tak jak bychom v jejich očích asi vypadali? Jako svědkové Jehovovi, ti to dělají a pravděpodobně to není úplně ta cesta, která by byla na místě, ale přesto tady musí být nějaký způsob, jakým člověk evangelium hlásá.
Je dobré říci větu sv. Františka, který říkal svým bratřím: běžte a kázejte evangelium a když to bude fakt nutné, tak použijte i slov. Ale to předtím musí být důležité, co mluví a co mluví z člověka, čím tu víru nezapírá, tím že ji žije veřejně.
A co to znamená žít ji veřejně? No to musí v člověku hořet srdce, jinak to nejde. Se srdcem nehořícím, nic nepředáš, vždyť přece i ten oheň se může předat jen, když hoří a přiloží se k hořlavému materiálu. A jestliže tvoje srdce hoří a přiblíží se k jinému člověku, tak pak ten plamen může přeskočit, ale musí to srdce hořet. A proto je dobře, abychom svoje srdce měli u Pána, protože jestli je jinde, tak potom zůstane chladné. Jestliže se skutečně někde může nažhavit, tak je u Pána. Navíc říká evangelium, kde je tvůj poklad, tak tam bude tvé srdce a člověk se musí zpětně ptát, tak kde je moje srdce? Kde je tedy můj poklad? A musí to být v člověku úplně jednoznačné, ten vztah, ten hluboký vztah ke Kristu, musí být jednoznačný, nejenom tak trochu.
Žít se svým srdcem u Pána. Vzpomínám si na jednu paní, která řekla svému milému, mám tě moc ráda, ale Pán bude vždy v našem vztahu na prvním místě a on s tím souhlasil, řekla mu to ještě před svatbou. A pak vůbec nemusela řešit, jak tu svoji víru předat. A proč to často mezi nám takto není? Protože se bojíme světa. Bojíme se posměchů, bojíme se ztráty, bojíme se toho, že neobstojíme, ale Ježíš říká: nebojte se. Nebojte se lidí, kdo mě zapře před lidmi, tak toho já zapřu před svým nebeským Otcem, a kdo mě před lidmi přizná, tak toho já přiznám i před svým nebeským Otcem v nebi.
Amen