Liturgické texty: 1. čtení: Iz 9, 1-3. 5-6
2. čtení: Tit 2, 11-14
Evangelium: Lk 2, 1-14
Bratři a sestry, milí vánoční křesťané,
Tím dnešním večerem jsme vstoupili do letošních vánoc. Dožili jsme se toho, že znovu můžeme oslavit narození Božího dítěte, spasitele a zachránce Ježíše Krista. To jsou křesťanské vánoce. My máme veliký dar, my křesťané, že máme konkrétní obsah slavení tohoto svátku. Neslavíme jen tak, říkává se, že se vždy dá najít nějaký důvod ke slavení, to říkávají lidé, když se hledá nějaký důvod, otevřít nějakou sklenku, nějakou láhev, ale my slavíme zcela konkrétně a naprosto víme co. A já bych chtěl teď nás všechny tak nějak povzbudit, abychom to věděli ještě konkrétněji. Tato svatá noc v sobě nese poselství a poselství musí mít autora a adresáta.
A autorem tohoto poselství, této Betlémské noci je anděl. Možná si říkáte, to by bylo hezké, kdybychom tak mohli mluvit s nějakým andělem. Právě se tak stalo, anděl nás dnes oslovil v tom evangeliu a něco nám vzkázal a těmi adresáty jsme tedy my a v tom poselství tedy zaznělo, zvěstuji vám velikou radost, radost pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, to je Kristus Pán. Každé narození děťátka je velikou radostí pro ty, kdo jej přivedli na svět, tedy pro jeho rodiče. Pro jejich blízké okolí, pro příbuzné a přátele. Ale my tady neoslavujeme to, že se narodilo dítě. Vánoce nejsou svátkem dítěte, to bychom neznali ten pravý smysl.
Totiž, kdyby byly vánoce oslavou toho, že se rodí děti, tak to by z toho nemohla být radost pro všechny. To by byla radost pro ty rodiče a pro to blízké okolí, ale toto je radost pro všechny. Naše radost vychází z toho, že to narozené dítě v Betlémě je vtělený Bůh a zachránce a spasitel. A jedině tehdy do té radosti vstoupíme, protože radost nepřijde sama, je potřeba do ní vstoupit určitým poznáním, tak to se stane tehdy, když pochopíme, co to vlastně znamená. Pochopíme, že jakkoliv se radujeme z těch dárků vánočních, z nazdobeného stromečku, z lidské blízkosti svých drahých, že tohle všechno není tím největším důvodem radosti, i když samozřejmě je důvodem radosti, ale ne tou největší. Vždyť jinak by to znamenalo, že by ta radost nebyla pro všechny. Vždyť přeci i dnešní večer v tuto chvíli je tolik lidí bez domova. Bez kolem sebe přítomných přátel, jsou v různé nouzi, v nemocnici jsou nemocní. Ve vězení, uvěznění. Na různých bojištích trpící lidé, tak jak to tedy, že to je radost pro všechny? A to se v tom poselství říká, tady je zvěstovaná radost pro všechen lid, a když pro všechen, tak tedy pro všechen, ale v čem to tedy spočívá? A co je důvodem té radosti, že se může dotknout i trpícího člověka, který neprožil dnes šťastný večer?
Ta radost spočívá v tom, že se nám narodil Spasitel. Víte co to znamená? To nám popíše Písmo svaté, když si poslechneme, co o tomto spasiteli, co o tomto Kristu Bůh řekl dávno před tím, než se narodil. 700 let předtím, než se narodil, tak co řekl skrze proroka Izaiáše. A tam se říká: je jako vybraný šíp v toulci lučištníka, aby letěl a nesl národům světlo. Co to může být to světlo? Je to samozřejmě obraz, ale my si možná budeme sami schopni dosadit do toho obrazu, co by to světlo mohlo být. Světlo může být určité poznání. Otevřené oči, naděje, tak to je vše světlo. Láska, to bezesporu taky. Na jiném místě se v těch proroctví říká o tomto narozeném Kristu, je vydán utrpení od zločinných lidí. Svým utrpením přinese věčný život všem lidem. Co tomu říkáte, to nezní moc vánočně, že? Tam se mluví o utrpení, že toto narozené dítě, ten Kristus, tento člověk, tento Boží Syn bude trpět.
My vidíme děťátko v jesličkách, zpíváme koledy a zpíváme je rádi, ale tady se narodí někdo, kdo brzy vymění to dřevo jesliček za dřevo kříže a to je pravda. Nemůžeme oddělit vánoce od velikonoc, protože právě proto se tento Ježíš narodil. A tím si nechceme pokazit radost z vánoc, to by bylo nepochopení, protože vždyť nás tím zachránil, aby byla odstraněna, nevědomost lidí říká sv. Lev Veliký. Proto přišel, aby byla odstraněna nevědomost lidí, kteří nebyli tak snadno rozlišit, co je dobré a co je zlé. A On nám to přišel říct, naučit nás to.
A posvítit na to, On je světlo a najednou člověk vidí. A přišel proto, abychom pochopili a uviděli, že Bůh se nás ujal. Že mu vůbec nejsme lhostejní, naopak, že nás má velmi rád. Přichází, teď ještě cituji svatého Lva Velikého, aby jeho svatá krev uhasila onen ohnivý meč, který nám navždy měl uzavřít cestu do krajiny života. To znamená do nebe, vzpomeňte si na první kapitoly Bible, jak tam stojí z toho ráje, ze kterého byli vyhnáni ti lidé anděl s plamenným mečem, aby bránil cestu, ke stromu života. A tato krev, tohoto Ježíše Krista, tak proto přišel, aby uhasila plamen tohoto anděla. To je důvod k té radosti.
Rodí se dítě Boží Syn a služebník, přichází na svět služebník. A přichází sloužit nám, zpíváme: nám, nám narodil se. A to také nemůžeme zpívat jen tak, aniž bychom věděli, co to znamená. No pro mě, tak jako pro tebe, nám se narodil. A proč? Aby sloužil. Bůh přichází sloužit člověku. Jsme si vůbec schopni představit a domyslet, kdo je to Bůh a on přichází sloužit člověku, tak to musí být veliká láska, protože to se jinak vůbec nedá představit.
Proto se stal služebníkem, protože to slovo dítě, řecky, tedy v originálu Nového zákona se řekne bais a to slovo bais neznamená jenom dítě, ale v té řečtině to slovo znamená také služebník. Dítě a služebník v té řečtině, tak to je stejné slovo. A oba významy se jej týkají a jsou nám schopni hlouběji odhalit osobnost spasitele v jeslích. Tento Hospodinův služebník a jinak to skutečně nemůžeme říct, poslušností a utrpením, pro které přišel, usmiřuje Boha svého otce za neposlušnost prvního člověka, který měl být také služebníkem Božím, to byl Adam, ale rozhodl se nesloužit. A tento služebník, tak ten slouží. Ten přichází usmířit svého Otce s námi lidmi, a proto je hlavou jakéhosi nového lidu, který před tím nebyl. A tím lidem jsou křesťané, to jsou lidé, kteří se nechali jednak s tím Otcem usmířit, přijali nabídku Krista a teď se od něho učí. My se od něho učíme a čemu? Abychom měli téhož ducha služby. Abychom sloužili Bohu Otci a bratřím a sestrám v tom prostředí, ve kterém žijeme a tam, kde se pohybujeme, tak to nás přišel naučit, k tomu nás přišel proměnit a říkám skutečně proměnit, protože udělal to ve křtu. Kdyby ty býval, neuděl, tak my bychom nebyli očištěni. On nás k tomu proměnil. Přišel kvůli tomu, aby se mohlo uskutečnit toto dílo, tak proto přišel položit život, narodil se, aby za nás zemřel. Nikdy nemůžeme to nádherné tajemství vánoc oddělit od velikonoc. A já si uvědomuji, že nejen člověk, ale vlastně celý svět je ovinut Bohem a to se stalo s narozením Krista. Před tím nebyli lidé usmířeni s Bohem a co lidé, ani příroda, to je propojené, protože my jsme přeci propojeni s přírodou a jestli vykoupil tou svou krví Kristus Pán nás, tak vykoupil všechno.
Když tedy slavíme vánoce, tak oslavujme nový začátek, svůj začátek a začátek nových dějin, který přišel se zrozením Krista. Ten nekonečně nesmírný Bůh, od kterého jsme byli od prvotního hříchu naprosto odděleni a odříznuti, tak sám přišel a vstoupil mezi nás, je to Emanuel to znamená přeloženo Bůh s námi. A to je důvod naší radosti a naděje. Není člověka, do jehož blízkosti by Bůh nevstoupil. Tak také otevřeme i my svá srdce, protože to už záleží na nás, jestli jej příjmem, nebo ne. Udělejme to, ať je proměna dokončena, jednou provždy v nás.
Amen