Liturgické texty: 1. čtení: Lv 19, 1-2. 17-18
2. čtení: 1 Kor 3, 16-23
Evangelium: Mt 5, 38-48
Tak i dnes jsme v evangeliu slyšeli část Ježíšovy řeči, kterou říkal především svým učedníkům a i my díky ní můžeme přijmout tu výsadu stát se Ježíšovými učedníky. Učedník je od slova učit se. A my jsme učedníky toho, kdo učí jako ten, který má moc. A z Ježíšových slov je poznat ta moc, slyšeli jste, že bylo řečeno, ale já vám říkám a tohle si mohou opravdu dovolit říci jen ústa Boží. A ta Ježíšova slova dnešního evangelia jsou provázány slovy SZ, kde také mluví Bůh a zde se říká, buďte svatí, protože já váš Bůh jsem svatý. To je zajímavé, že nás vybízí k tomu, abychom byli svatí, protože On je svatý, a to má svůj důvod, protože my k němu patříme a jsme jeho děti. Patříme k němu, a proto jeho svatost je pobídka k naší svatosti.
A hned dodává, v čem ta jeho svatost spočívá. Ke svému bratru neměj nenávist, ale otevřeně jej napomeň, abys ses kvůli němu neotevřel hříchu. Všimněme si, On neříká, abychom kvůli svému bratru, nebo sestře mlčeli a už vůbec neříká o tom, co ten člověk dělá špatně, nebo čím nás rozhněval, abychom to říkali někomu dalšímu. Hospodin mluví jednoduše a říká: otevřeně ho napomeň, protože, kdybys to neudělal, kdybys mlčel, tak mohl bys ses sám obtížit hříchem. Napomeň ho, ale nechovej vůči němu nenávist.
To slovo nenávist nám připadá takové velmi brutální, někoho nenávidět, to je taková nejzazší hranice nepřátelství. Ale nepřítel není ten, který mě chce v danou chvíli zabít, ale nepřítel je ten, kdo se v danou chvíli nechová jako můj přítel. A to může být v tu chvíli třeba manžel, nebo manželka. Anebo spolu farník, anebo pan farář. Kdokoliv, kdo se ke mně nechová v tu chvíli jako přítel. A teď já mám v tu chvíli nechovat k němu nenávist, a když ho mám napomenout, tak to musím udělat bez nenávisti, a to je těžké. Protože to znamená napomenout bez touhy se pomstít. Tak zvaně mu to nandat, říci si já ti ještě ukážu. To tam nesmí být. Protože napomenout je nutné, ale je to také umění a znamená to, že to není možné v každou chvíli a kdekoliv, ale s klidným srdcem. Bez nenávisti, tedy bez špatného postoje vůči tomu danému člověku.
Komu tento příkaz Hospodin dává, dává ho Izraelitům, svému vyvolenému národu, když k nim mluví o lásce k bližním. Ale tím pojmem bližní, tedy ve SZ u Židů se myslel krajan, bližní to byl u Židů krajan. Příslušník stejného národa, a tedy i stejného náboženství. K lidem stejného národa a stejného vyznání měl zbožný Izraelita chovat v srdci lásku. I mnoho křesťanů takto smýšlí, miluji toho, se kterým souzní, ale vyřídí si to s tím, kdo mu ubližuje, nebo k němu nějak nepatří, třeba i názorově.
A možná i toto je pro nás téměř neuskutečnitelné, vždyť kolem mě jsou téměř samí křesťané, a kdybychom měli naplnit tento SZ příkaz, ne Kristův, tak by bylo vyloučené hněvat se na své souvěrce, tedy hněvat se na někoho, kdo chodí do kostela. Bylo by vyloučeno mít mezi křesťany někoho za nepřítele. Kolik křesťanů, tohle ale nedokáže. Já znám mnoho křesťanů, kteří nenávidí své sousedy. A soudí se se svými spolu křesťany o majetek, neřkuli, že to bývá ve své vlastní rodině. Kdybychom měli naplnit tento SZ příkaz, možná bychom museli ještě hodně zapracovat na sobě, protože jsou to souvěrci a Bůh říká: budeš milovat toho, kdo k tobě patří. Svého přítele, souvěrce.
Nicméně, i kdyby někdo dokázal naplnit tento SZ příkaz a své souvěrce miloval bez výjimky, tak to by pořád ještě neznamenalo, že je to křesťan. Kdybychom toto dokázali, tak by to znamenalo, že jsme dobří židé, ale ne křesťané, protože tento příkaz dává Bůh židovskému národu, Izraelitům.
A jaká přikázání dal Bůh nám, křesťanům? Co je to naše? Co neměli židé a co máme my? Tak Ježíš Pán a zakladatel církve říká: slyšeli jste, že bylo řečeno vašim otcům, miluj svého bližního, ale měj v nenávisti svého nepřítele, ale já Vám říkám, milujte své nepřátele. A modlete se za ty, kteří vás pronásledují, neboli za ty, kdo vám dělají zle.
A zdůvodňuje to takto: Tak totiž budete dcerami a syny svého nebeského Otce, protože On jedná stejně. On totiž dává vycházet slunci pro zlé i dobré. A déšť dává spravedlivým i nespravedlivým, On to prostě nerozlišuje, protože On miluje všechny. Což je nám nepochopitelné. A dodává, buďte dokonalí, jako je dokonalý Váš nebeský Otec. To je to, buďte svatí, protože když budete dobře činit pouze těm, kdo dobře dělají vám, tak co tím děláte zvláštního? Vždyť tohle to přeci dělají i pohané. Ale po nás Ježíš požaduje, abychom dělali něco zvláštního, něco, co pohané nedělají. On po nás chce, abychom milovali i nepřátelé a činili dobře těm, kdo nám dobře nečiní, anebo, kdo nás pronásledují.
A může si to dovolit říci Kristus jednoduše proto, že On to tak dělal sám. Bůh to tak dělá. Máme na to důkaz jeden z největších, když na kříži se modlí za své mučitele a vrahy: Otče, odpust jim, neboť nevědí, co činí.
A pokud bychom si řekli: no ano, to je Ježíš, to je Boží Syn, my jsme jen obyčejní lidé, tak jak tohle může chtít po nás? Tak podívejme se na jiné obyčejné lidi, nemusíme hned hledět na Ježíše, máme i obyčejné lidi. Takový sv. Štěpán, obyčejný člověk, jako my a když ho kamenují, tak se modlí za své vrahy: Pane, odpusť jim tento hřích, neboť nevědí, co činí.
A další z nich Pavel, apoštol, se v modlitbě modlí o to, aby byl raději sám zavržen, kdyby to jeho nepřátele zachránilo, od zavržení. To říká apoštol Pavel, může být větší láska k nepřátelům, než tato? A řeknete mi: to, ale byli světci. My jsme jen obyčejní lidé. Ale Bůh vyzývá nás obyčejné lidi, buďte svatí, protože já jsem svatý. Vidíte, že před tímto požadavkem nemáme kam uhnout. Bůh to říká jednoznačně, nenechává místa v úniku, nebo k omluvě. Chce po nás Bůh nemožné?
Sv. Jeroným říká, není možné se postit od lásky. Může někdo říct, já nemohu milovat své nepřátele? A proč bys nemohl? Neříkej, nemohu, řekni raději, nechci. Anebo možná raději ještě řekni: já jsem slabý člověk, ale chci.
Naplňovat toto rozhodnutí je třeba v naprostých maličkostech všedních dnů, což bývá možná to těžké. V různých nejobyčejnějších situacích, kdy se někdo stane tvým nepřítelem, z různých důvodů. Např. sedíš v nějaké čekárně, anebo stojíš v nějaké frontě a najednou přistoupí někdo s ostrými lokty, kdo přišel až po tobě a teď tě chce předběhnout. A co uděláš? Řekneš si, mám svá práva.
A stala se mně jedna taková příhoda, jedna paní velmi spěchala a chtěla mě předběhnout a ve mně se vzepřel spravedlivý hněv, ale pak jsem si řekl: třeba opravdu je to tak neodkladné a tak jsem ji pustil a ještě jsem ji řekl: paní byl jsem zde před vámi, ale já vás pustím a ona se začervenala, nevím, jak jednala později, jestli si to uvědomila, nebo ne, to nakonec není tak důležité, ale důležité je to pro mě. Ano, v očích tohoto světa budeme velmi pošetilí a možná se nám budou smát, ale Bůh řekl, že si vyvolil pošetilé, a že moudrost tohoto světa je na nic, řeklo dnešní druhé čtení, je potřeba přijmout Boží pohled, ten je skutečně moudrý, i kdyby se celý svět vysmíval a na hlavu stavěl.
Amen