Liturgické texty: 1. čtení: Sk 6, 1-7
2. čtení: 1 Pt 2, 4-9
Evangelium: Jan 14, 1-12
Začátek dnešního evangelia bychom mohli definovat jako strach učedníků z toho, co nastane. Strach, to je to, co mnohé z nás provází tyto dny i tyto měsíce. Kvůli Covitu 19 je mnoho z nás doslova paralyzováno a říká si, co bude? Ano i ti učedníci to měli podobné, když jim říká Ježíš, že za velmi krátký čas bude muset od nich odejít. Oba tyto strach jsou do jisté míry velmi pochopitelné, protože když se před člověkem otvírá nejistá budoucnost, kdy opravdu neví, co bude, tak je jeho srdce svíráno úzkostí.
A co na to Ježíš? Říká, nebojte se: já jsem cesta, pravda, život, tedy já jsem ten, skrze kterého se vše naplní. Ano Ježíš za nás zlomil osten smrti, smrt není něco definitivního, ale je to cesta jak říká Ježíš do nového domova, kde jak nám říká v dnešním evangeliu, jde před námi připravit nám cestu.
Jaký to rozdíl mezi tím, kdo pevně věří v Krista a kdo je zatím jen tak na povrchu. Já měl možnost být v posledních dnech na pohřbu dvou zbožných žen a možná víc, než předtím jsem si uvědomil, že když je člověk připraven odejít z tohoto světa k Bohu, tak smrt není tragédie, ale vítězství. Ano dnes a denně máme mnohé statistiky, kolik lidí dnes a denně umírá na koronavir, ale už nikoho nezajímá, jestli byl dobře připraven, nebo ne.
Dnes a denně umírá spoustu lidí, kteří odmítli Boha, to je tragédie. Především na pohřbu paní Růženky mé dobré známé bylo jí 96 let, tak jsem si uvědomil, co to znamená žít s Bohem. Paní Růženka, nikdo ji jinak neřekl, bylo to zlatíčko pro všechny, kdo ji potkali, ať již byla ve svém rodném domě v Borovné, nebo na LDNce v Dačicích, nebo nakonec v Újezdě u Moravských Budějovic v domově pro seniory, tak si nikdy nestěžovala. Měla těžký život, protože její bratr se nešťastně oženil, pak mu žena utekla a on trpěl sebevražednými sklony, proto paní Růženka zůstala s ním, aby to přežil a starala se o něj. Pak zemřel a Růženka žila ještě dalších 50 let, ale už se neprovdala, zůstala sama, ale nikdy jsem od ní neslyšel, že by si stěžovala. Tuto její minulost jsem se dozvěděl od lidí kolem ní. Vždy, když jsem za ní přijel a měla i velké bolesti, tak vždy měla vlídné slovo pro každého. To je světice naší doby, která místo strachu přijala Ježíše a celý život žila s Ním.
Neříkám, že v jejím životě nebyli obavy, ale nikdy ne strachy, jaký rozdíl často mezi námi a jí. A proč tomu tak je? Odpověď nám může dát dnešní evangelium, kdy Filip říká Pánu: ukaž nám Otce a to nám stačí a Pán mu říká: Filipe, tak dlouho jsem s vámi a to ti nestačí? Ano i my jsme většinou již dlouhá léta věřící, ale jakoby stále čekáme na ten velký zázrak, nebo zvrat, aby se v našem životě něco změnilo a my opravdu začali žít pro Pána. Tak to měli i ti učedníci, a když Pána zatkli, tak se všichni skryli až na jednoho.
A člověk téměř žasne, na jedné straně zde máme prostou ženu, která Pánu odevzdá úplně vše a Pánu patří a na druhé straně jsme zde my, kteří se stále něčeho bojíme. Nebojte se, říká Pán, dokonce neříká: jen nebojte se, ale já vám jdu dopředu připravit váš pravý domov.
Každý z nás je smrtelný a jeho život je konečný, nevíme kdy, víme že. A nemá se cenu strachovat, jestli to bude dnes, zítra, nebo za 50 či více let, ale jde o to, abychom byli na setkání s naším Pánem připraveni a nejen připraveni, ale abychom s Ním dnes a denně žili, protože jedině tak náš vlastní život bude naplněn.
O tom se mluví na konci dnešního evangelia: Kdo věří ve mne, i ten bude konat skutky, které já konám, ba ještě větší. Ano je pravda, že Pán nás všechny spasil, zde již není třeba nic dalšího vykonat, ale je také pravda, že každého z nás zve, abychom tu spásu, kterou nám dal, abychom ji předávali dál, a dá nám k tomu prostředky, které jsou často ještě mnohem větší, než ty zázraky, které konal On za svého života.
Nevěříte? Na životě svatých si to můžeme uvědomit, na životě Růženky jsem si to uvědomil já, když jsem ji doprovázel ke hrobu, tak jsem si uvědomil, že to je opravdu svatá žena. Nakonec přesto, že zůstala úplně sama a přesto, že měla tak vysoký věk a přesto, že byla koronovirová krize, tak ji z Borovné přišlo doprovodit přes 40 lidí a Borovná má 80 obyvatel. Nebojme se, Ježíš je cesta, pravda a život a kdo jej přijme opravdu za svého, z celého svého srdce, do svého života, tak vykoná možná větší činy, než o kterých by se mu zdálo i v těch nejúžasnějších snech. Kéž opravdu dnes a denně jdeme za svým Pánem.
Amen