Liturgické texty: 1. čtení: Sk 8, 5-8. 14-17
2. čtení: 1 Pt 3, 15-18
Evangelium: Jan 14, 15-21
Dříve, než začnu rozebírat text dnešního evangelia, tak je dobré říci jednu radostnou zprávu, každý z nás už byl spasen. No jo, ale jak potom porozumět dnešnímu textu evangelia? Jestliže mě milujete, budete zachovávat má přikázání. Není v tom rozpor? Není. Protože podstata Božího království je dorůstání do Boží lásky. Ano dorůstání, protože ani v nebi v té Boží lásce ještě nebudeme zcela zakotveni, ale budeme do ní neustále dorůstat.
To si ostatně můžeme všimnout i na tom, když farizeus došel za Ježíšem a ptá se jej: Mistře, které přikázání je ze všech největší? A Ježíš mu řekl: miluj Boha nadevšechno a bližního jako sám sebe. Tedy středem všech přikázání je právě láska. Proč? Protože On si zamiloval nás a On za každého z nás obětoval svůj život a nikdo nemá větší lásku, než ten, kdo za své přátele položí život a On to udělal za každého z nás.
A co na to my, vybaví se mě jeden humorný příběh. Milý píše své milé, má drahá, přes půl světa bych za tebou přišel, udělal bych pro tebe všechno, tak večer, jestli nebude pršet. Ano i my tak nějak chceme udržovat vztah s naším Pánem, ale často jen tehdy, když mě to nebude nic stát, anebo velmi málo, a když s tím nebude spojena žádná konkrétní námaha.
Jestliže mě milujete, budete zachovávat má přikázání, ach Pane to je těžké, vždyť ty to víš, jak mě to často nejde a jak se mě do toho vůbec nechce. A proč bych vůbec měl, vždyť ani ten můj soused, který se považuje za dobrého křesťana, tak to nedělá, tak proč já? Proč máme dodržovat Boží nařízení? Kvůli Bohu? Vůbec ne, kvůli sobě, protože pokud ty nařízení nedodržujeme, tak se vzdalujeme tomu, k čemu jsme byli stvořeni a to je průšvih, protože my si často neuvědomujeme, že jdeme po cestě, která nevede k cíli, ale možná jen ke krátkodobým požitkům.
A jak poznáme, že jdeme špatně? Když máme strachy, úzkosti, obavy z toho a z toho, jak to všechno dopadne. Pán nám říká: nebojte se, vašeho ducha zabít nemohou. Ano nemohou zabít našeho ducha, který je plný Boha, ale když je pouze plný sám sebe, tak ano. A člověk to pozná velmi rychle, když má strach o vše možné, jen ne o to, že by mohl udělat hřích a tím zarmoutit našeho Pána. Kdy máme strach a kdy se bojíme? Kdy si myslíme, že by mohla prasknout ta bublina, kterou často kolem sebe vytváříme, anebo máme strach, se spojením s živým Pánem.
Ach Pane, uvědomuji si tak často, jak jsem ti nevěrný, ale jak to změnit? Odpověď je na začátku dnešního evangelia: jestliže mě milujete, budete zachovávat má přikázání, ne proto, že si Pán dělá čárky, tohle jsi zachoval zcela, tohle napůl a tohle vůbec, ale abych já měl záchytný bod, jak jít za svým Pánem.
Není to lehké, protože si dnes a denně uvědomuji, v kolika věcech jsem ti nevěrný, ale zároveň si uvědomuji tvoji dokonalou lásku k sobě samotnému a zároveň si uvědomuji, že ty jsi již udělal vše, abych já byl spasen a setkal se s Tebou v tvém Božím království. Ano uvědomuji si tu velikost, kdy se opravdu mohu nazývat Božím dítětem. Právě toto poznání nás má vybudit k tomu, abych stále více poznával svého Stvořitele a skrze toto poznání jej více miloval a tím i více zachovával jeho přikázání. Je to nekončící koloběh růstu lásky, k němuž jsme byli, jsme a stále budeme znovu a znovu povoláni.
Amen