Liturgické texty: 1. čtení: Sk 1, 12-14
2. čtení: 1 Pt 4, 13-16
Evangelium: Jan 17, 1-11a
Ježíš dnešní evangelium začíná slovy: Otče, přišla ta hodina, oslav svého Syna, aby Syn oslavil Tebe. Čím měl Ježíš oslavit svého Otce? Křížem. Ano, kříž je prostředek a spása nejen k našemu vykoupení a záchraně, ale také prostředek k oslavě Boha, protože Bůh dovolil, aby se toto vše stalo.
Zdá se nám to zvláštní? No mě tedy ano! Tak všemohoucí Bůh dovolí člověku, aby zabil jeho Syna, a Syn to bere ještě jako oslavu Otce? To je nepochopitelné, ale přesto pravdivé. Jak by to řešil člověk, no rozhodně ne takto. Asi by svoji mocí a vahou, svými argumenty a nápady se snažil přesvědčit druhé, že pouze toto je správná cesta, velmi dobře to známe z politiky: prostě to zařídím, já jsem vám vyjednal to a to, já jsem vám dal to a to.
Já. Ano máme možná i takovou tendenci jájinkovat. Já vím všechno nejlépe. A co na to Bůh? Na první pohled mlčí, na první pohled se vůbec nezajímá o ty katastrofy, které pohlcují tento svět. Na první pohled se vůbec nezajímá o ty krize a pseudokrize, které nás dnes a denně potkávají a mlčí, anebo když nemlčí, tak svoji oslavu realizuje a naplňuje skrze kříž. Není to divný. Jak to, že všemohoucí Bůh se z lidského pohledu a pohledu tohoto světa chová jako naprostý blázen?
A možná je dobře si položit jednu zásadní otázku, je naprostý blázen Bůh, anebo my, kteří jsme se rozhodli žít jen podle standardů tohoto světa? No odpověď, aspoň pro nás věřící je jasná. No snažíme se žít podle Boha a jeho přikázání, ale někdy je to těžké, zvláště tehdy, kdy většina lidí žije úplně jinak a ještě jim to vychází, tak potom ta tendence jít s davem je stále větší.
Pane, proč nám to děláš? Proč na první pohled vystupuješ tak zvláštně? Proč tvé evangelium je tak radikální, že dříve, nebo později odradí většinu společnosti? Je to v Tobě, nebo v nás? No, když se na to podíváme takto, tak to asi nebude v Bohu, ale v nás, už jen proto, že každý z nás byl stvořen k tomu, aby se stal obrazem Božím, tedy, aby i v nás Bůh přebýval. Nakonec to Ježíš krásně shrnuje v závěru dnešního evangelia: neprosím za svět, ale za ty, které jsi mi dal, vždyť jsou tvoji a všechno mé je tvé a všechno mé je tvé. V nich jsem oslaven. Už nejsem ve světě, ale oni jsou ve světě a já jdu k tobě.
Tedy jakoby Pán neprosí za všechny, ano i za ně prosí, ale především za ty, kteří po té jeho cestě půjdou naplno s plným vědomím toho, že pro tento svět se možná stanou nepřijatelným. Vždyť jaká je to oslava, když je tam kříž? Vždyť jaký je to Bůh, když já si chci dělat, co chci? Vždyť jak se mám prosadit, když můj Bůh mlčí a od ostatních slyším, já to zařídím, já ti pomůžu a ty se musíš prosadit na úkor druhých a ne jako ten tvůj Bůh se tady modlit a ještě navíc trpět proto, abys byl oslaven?
Ano takto se svět dívá na nás a nechápe nás, proč se modlit, proč něco obětovat, když štěstí máš na dosah, jen po tom sáhnout rukou, tak proč se nestarat jen sám o sebe, případně o mé nejbližší a na ty ostatní kašlat, pokud z toho nemám nějaký osobní profit?
A co na to Bůh? Zdánlivě mlčí, nechá každého, ať se rozhodne, jestli chce jít za ním a pak za něj i Ježíš prosí, aby vydržel, anebo člověka nechá jen tak, když si člověk řekne: hele tohle je blbost, takového slabého Boha já nikdy nebudu následovat a najde si boha jiného, který je na první pohled daleko silnější, jako jsou peníze, moc, sláva, politické postavení, abych byl pro většinu přijatelný apod. Přiznejme si to i my si občas rádi stavíme takové bůžky, abych se před ostatními neztrapnil a byl pro ně přijatelný.
Ježíš nikoliv, On mohl být ve svém lidském těle přijatelný a oblíbený pro celý svět, stačilo tak málo, ale On raději plní vůli svého Otce, která jde skrze kříž a tím i oslavil svého Otce, právě na tom kříži. Zdá se nám to nepochopitelné, anebo to tak nějak přijímáme i za své vlastní, protože i k tomu jsme my povoláváni. My jsme totiž ti, za které Ježíš prosí, abychom i my tuto cestou šli a stali se těmi, které Pán přitáhne k sobě a stali se i světlem pro ty, kteří zde na té pozemské pouti neustále bloudí a pravého Boha nahrazují dnes a denně různými náhražky. Tak kéž ať každý z nás je ten za kterého Ježíš prosí, protože jsme jeho v každé situaci svého života.
Amen