Liturgické texty: 1. čtení: Ex 19, 2-6a
2. čtení: Řím 5, 6-11
Evangelium: Mt 9,36 – 10,8
Asi každý z nás zažil tu situaci, kdy toho měl fakt dost, kdy když za ním někdo přijde, tak by mu nejraději řekl: prosím tě teď mě neotravuj. A tak to měl i Ježíš, častokrát chodil na opuštěná místa, aby tam byl sám se svými učedníky, a najednou se tam objevují lidé. A to, co je zajímavé na tom dnešním evangeliu, tak je Boží soucit s člověkem. A Evangelista říká: když viděl ten zástup, bylo mu jich líto, protože byli jako ovce bez pastýře a začal je poučovat o mnoha věcech. A to je slovo, které má v sobě nesmírnou sílu naděje, protože my už dnes nechodíme po svaté zemi a nemůžeme se s Ním setkat v jeho lidském těle a můžeme si klást otázku, jak to zakusit, aby i na nás spočinul ten Boží soucit?
Ale On je stále tajemným způsobem v Boží církvi stále přítomen a to můžeme zakoušet stále, dnes a znova. A Ježíš je ten, který se na nás stále dívá. A také se stal tím, který se o nás stará, denně. A my to smíme zakoušet, ale je třeba, abychom mu dovolili, se o mě staral. To znamená svěřovat mu všechny ty problémy, které mám. Všechny ty starosti, které jsem nestačil ani ve zpovědi, případně v duchovním rozhovoru říci, protože On je ten, který odpouští a On je ten, který uzdravuje, který osvobozuje, který dává slovo útěchy ve svůj čas, který rozumí i tomu v našem životě, čemu my nerozumíme. Proto je tak nesmírně důležité, abychom jeho vyvýšili ve svém životě. A znovu s odvahou mu svěřili svoji důvěru.
Přes všechno těžké, co v životě prožíváme, mu řekli: Pane, starej se o mě. Tobě Pane, svěřuji záležitosti svého života, své rodiny, svoje děti, svoji ženu (muže), tobě svěřuji všechny ty hmotné starosti, které mám. Tobě svěřuji sám sebe s těmi všemi nešvary, které mám. Už tolikrát jsem si myslel, že se jich zbavím a ono nic. Ale já ti svěřuji všechny ty svoje slabosti a já tě prosím, abys ty mě vedl a o mě se staral, abys mě dával ve svůj čas to, co potřebuji ve sféře hmotné i duchovní.
A míra té důvěry, se kterou se svěříme Pánu do rukou, tak to je prostor ve kterém se On nás může ujmout. A tak právě v této chvíli, kdy je prostor poděkovat Pánu za to vše, co nám dal, nezapomeňme, že nás chce obdarovat ještě mnohem více. A že má pro nás připraveno více, než si dovedeme představit. On jediný je ten, který dovede upokojit lidské srdce. Odpovědět na všechny lidské otázky. On je jediný, který dokáže do lidského srdce vložit trvalý pokoj.
A tak, až Pánu do té péče budeme svěřovat sami sebe a tím začněme, tak to protáhněme dál, na tu svoji celou širokou rodinu. Na naše sousedy, farnost, na naše přátele, na celou zemi a na celý svět. A čím více budeme důvěřovat, tak tím více Boží pokoj, který převýší každé lidské pomyšlení, bude moci rozlévat do lidských srdcí.
On je ten, který za to lidské smíření už zaplatil. A je třeba, aby se uskutečnilo v čase. A právě ty chvíle, kdy se nám zdá ta situace úplně beznadějná, tak tehdy je Boží milost nadosah. A tak se nenechme odradit vnějšími znameními, nedejme se odradit tím, co vidíme navenek. A důvěřujme, že On dá ve svůj čas svoji milost. A tak se Pane, svěřujeme do tvých rukou s tím vším, co zůstává v našem srdci jako nezodpovězené, jako bolavé a těžké. Svěřujeme ti i ty problémy naší vlastní zemi. Svěřujeme ti i konflikty a epidemie na celém světě a prosíme tě, ujmi se nás, jako pastýř, kterému patří celý svět. Důvěřujeme ti, svěřujeme se ti a děkujeme ti.
Amen