Liturgické texty: 1. čtení: Iz 61, 1-3a
2. čtení: 2 Kor 4,1-2. 5-7
Evangelium: Lk 10, 1-9
Bylo jich hrstka, tak jako zrní v klíně spravedlivých a milosrdných a touto setbou se ozbrojovala zem. Vždy tomu tak bylo a vždy tomu tak bude. Duch nezahálí nikdy a nikde. Stejně jako byl účinný v době apoštolů, stejně jako byl po staletí účinný v naší církvi, stejně jako působil v době Cyrila a Metoděje, tak Duch nezahálí nikdy a nikde.
Bylo to v roce 863, kdy přišli povoláni Rostislavem jedni z nejvýznamnějších mužů Byzance, aby nám předali víru. Víru v Ježíše Krista. Ne, že by tenkrát u nás nebyli misionáři, možná jich bylo až dost, ale jejich zájmy nebyli úplně tak čisté. Chtěli získat lid i pro mocenské zájmy. Proto také Bůh požehnal právě jen těmto dvěma Konstantinu a Metodějovi, protože oni v síle Ducha svatého přišli hlásat Ježíše Krista. Přinesli slovo Boží a předali ho nám. Předali ho nám, předali ho dalším generacím a díky nim to slovo Boží a víru máme i my dnes.
A tak si právě v tento Boží den uvědomuje tu velkou Boží lásku k nám a tu velikou odpovědnost, kterou máme, protože na jejich místě teď stojíme my. My, kteří máme předat víru dál. Předat víru v Ježíše Krista v síle Ducha svatého. Předat Boží slovo. Jsme odpovědni za naše rodiny, za naše farnosti, za naši vlast. Každý z nás před Bohem musí vědět, co dělá pro to, aby byl plný Ducha svatého, aby na něm bylo poznat, že je křesťan. Jestli to na něm není poznat, tak se zpronevěřuje svému poslání být solí země a světlem světa.
Život křesťanů v dnešní době není jednoduchý, o tom si nemusíme povídat. A každý kdo chce žít podle evangelia, to na sobě zakusil. Stojíme, ale v jednom nebezpečí, že všechny ty překážky, které nás potkávají, všechny ty obtíže, že budeme svádět na něco jiného. Ale sv. Pavel nás jasně vybízí, že nebojujeme ani proti tělu, ani proti krvi, ale proti vládci temnoty. A kdo odehrál existenci satana do pohádkových čertíků, tak sám se vystavuje nebezpečí, že se dostane do jeho vlivu, nebo že se na něm stane nějakým způsobem závislí.
Všichni víme, jak ten zlí zotročuje lidi, jak zotročuje lidská srdce, jak dělá z lidí otroky alkoholu, drog, otroky televize jídla, pití, ale také otroky pýchy a otroky sami sebe. Ale v tom všem my můžeme skvěle zvítězit skrze Ježíše Krista. V něm je totiž jediná svoboda, v něm je radost a v něm je pokoj. I kdyby ten boj se zlem byl sebeurputnější, i kdyby trval sebe déle. I kdyby situace ve světě a třeba i v našich rodinách se stala neřešitelnou, tak je už předem znám vítěz a ten vítěz je Galilejský. Ten zvítězil jednou provždy.
Proto se smíme radovat a proto i v souženích smíme mít v srdci pokoj. A On nám stejně jak po staletí zvěstuje radostnou zvěst. On jediný je vládce celého světa a blahoslavený ten, kdo tomu uvěřil a kdo mu dal své srdce a otevřel se jeho působení. Ten totiž nalezl svobodu a pokoj, který nemůže dát tento svět. A náš Pán je stejně činný, jako byl včera, jako je dnes a jako bude na věky. Znovu a znovu si podmaňuje lidská srdce a jediný si zasloužil, že už dva tisíce let se lidé rozhodli žít jenom pro něj. A volá si své následovníky a není jistě náhodou, že si je volá z těch, kteří v očích tohoto světa jsou nemoudří. A kteří v očích světa, třeba neznamenají vůbec nic, aby zahanbil ty moudré. A zahanbil ty, co mají moc a ty kteří něco znamenají. Svůj poklad dává do hliněných nádob, aby se ta nesmírná moc, kterou má, připisovala právě jemu a nikoliv těm hliněným nádobám.
A tak Tě Pane, prosíme, abychom po vzoru dnešních patronů Cyrila a Metoděje byli i my svědky tvého evangelia a svoji víru předávali dalším generacím.
Amen