Liturgické texty: 1. čtení: Iz 45, 1.4-6
2. čtení: 1 Sol 1, 1-5b
Evangelium: Mt 22, 15-21
Člověk se může ptát dvojím způsobem, buď aby se dozvěděl pravdu, nebo aby druhého nachytal a ponížil, zkrátka, aby mu ublížil. Otázka farizeů byla léčka. Byli tak podlí, či povýšení, že se ani neobtěžovali sami k němu přijít, protože už párkrát nepochodili, proto poslali proto k němu své učedníky. Jejich záludnost spočívala v nemožnosti jednoznačné odpovědi. Kdyby totiž Pán řekl, že je třeba římským okupantům platiti daně, uznal by oficiální autoritu těchto okupantů, kteří Židé utlačovali, a ztratil by důvěru lidu. Ale kdyby řekl, že daň se platit nemá, potom by to hodnotili jako vzpouru a počátek rebelie. Ježíš však není ani revolucionář, ani patolízal, ale Boží Syn, jenž nás přišel zachránit. Proto neskočí na tuto léčku a neodpoví ani jedním z těch dvou předpokládaných způsobů.
Ukažte mně peníz, kterým se platí daň? Je zajímavé, že sám Ježíš takový peníz u sebe neměl. Čí je to obraz a nápis? Na denáru byl z jedné strany obraz císaře Tiberia, z druhé strany pak vyobrazení jeho matky Livie, jako bohyně míru. V Bibli je zakázáno zobrazovat člověka jako Boha, protože jediným obrazem Božím je živý člověk. Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem.
Člověk Bohu tento obraz ukradl a znetvořil ho. Proto jim Ježíš říká: Dávejte tedy co je císařovou, císaři, co je Boží Bohu. Co to znamená? Jestliže mám v kapse světské peníze, pak daně z nich mám odvádět světu, jestliže jsem zaměřen na věci, které nás přesahují, tak se mám věnovat především tomu, co je pro život důležité. Každému dát to, co mu patří.
Nikomu nemusím dát ani o ždibec víc, ale je důležité dát každému to, co mu náleží. Apoštol Pavel to krásně shrnul i dělník má právo na svoji mzdu. Proto buďme především poctivý, nesnažme se přechytračit Boha, ale ani lidské systémy. Nejde o to, co ti ostatní, ale jak já, neboť jak praví Písmo, kdo je věrný v maličkosti, ten bude věrný i ve velkých věcech.
Amen