Liturgické texty: 1. čtení: Ex 24, 3-8
2. čtení: Žid 9, 11-15
Evangelium: Mk 14,12-16. 22-26
Dnes slavíme slavnost Těla a Krve Páně, kde celá církev věří, že když kněz říká Kristova slova: toto je moje tělo a toto je moje krev, která se za Vás vydává, že dochází k opravdové proměně darů na krev a tělo Páně. Abychom toto nevýslovné tajemství, kdy na venek se neděje nic, ale dochází k obrovskému duchovnímu přepodstatnění, alespoň částečně mohli uchopit, tak Vám řeknu jeden příběh.   
V jednom městském parku seděl žebrák. Vedle něho ležel pes a držel v tlamě omšelý klobouk. Byl to klobouk jeho pána. Žebrák při svých potulkách kdesi dostal staré housle a tak se pokusil něco na ně zahrát. Ale nijak se mu to nedařilo. Z jeho nástroje se ozývaly jen skřípavé a vrzavé tóny. Kdopak by si všiml takového „hudebníka?“ Nemluvě o tom, že by mu někdo za takové hraní něco dal!
Smuten a sklíčený seděl tu tak ten starý muž na lavičce. Pod ním ležel jeho věrný společník. „Ach, Fido, dnes se asi moc nenajíme,“ povzdechl si. Žebrák ani nezpozoroval, že se k němu přiblížil nějaký cizí pán. Zaslechl totiž jeho slova a dobře jim porozuměl. „Mohl bych se podívat na ty vaše housle?“ zeptal se neznámý. „Pro mne za mne, podívejte se!“ odpověděl žebrák. A jeho slova zněla lítostivě. Cizí muž vzal housle, pečlivě naladil struny a pak začal hrát. Návštěvníci parku se začali jeden za druhým zastavovat. Čím déle hrál, tím více lidí se sem shromažďovalo. „To je jako na nějakém houslovém koncertě!“ zvolala nadšeně jedna paní.
Starý žebrák seděl jako očarován. Nemohl se vynadívat na toho neznámého houslistu. Jsou to skutečně jeho housle? Takové překrásné znějící tóny nemohou přece vycházet z jeho starého nástroje!?
Onen neznámý pán ještě chvíli hrál, pak housle odložil a nenápadně se vytratil. Ale to už tu byl jiný muž a postavil se vedle žebráka. Vzal jeho klobouk a obcházel s ním posluchače. Brzo bylo v klobouku plno kovových mincí a také několik papírových bankovek.
Posluchači vlastně ani nemohli pochopit, že vystoupení již skončilo. Tak krásné to bylo. Onen druhý pán pak vysvětlil, že muž, který jim právě předvedl ukázku svého umění, je jeden slavný houslista. Je právě na větším koncertním zájezdu a v tomto městě, které dobře zná, se při cestě na chvíli zastavil.
A proč Vám říkám tento příběh k dnešní slavnosti? Protože pokud dokáže houslista ze starého nástroje učinit nástroj velmi libozvučný, o co teprve náš Pán a Spasitel dokáže s obyčejného chleba a vína učinit nástroj naší spásy.
Amen