Liturgické texty: 1. čtení: Ez 17, 22-24
2. čtení: 2 Kor 5, 6-10
Evangelium: Mk 4, 26-34
Dnes v naší farnosti máme velkou slavnost, protože svaté přijímání přijme dnes poprvé 6 z našeho společenství. Dnešní promluvu však nechci zaměřovat především na Vás, ale na celé farní společenství, zvláště pak na vaše rodiče, protože rodiče jsou Ti, co mají zodpovědnost za růst dítěte ve víře od jeho prvopočátku.
Jaký má být ten správný růst? Dítě se má s Boží láskou seznamovat již v mateřském lůně, kdy matka dítěte k dítěti mluví, hladí ho a pečuje o něj. Skrze matku má člověk poznávat Boha, aniž by ještě přišel na svět, protože každý člověk je stvořen k obrazu Božímu.
Později, když se dítě narodí, tak vzájemná láska obou rodičů je obrazem trojičního Boha, protože křesťanský Bůh není věčná samota, ale společenství osob. Boží společenství totiž nejlépe zde na zemi vyjádří lidská rodina, když v ní panuje vzájemná láska mezi rodiči a rodičovská láska k dítěti.
Jak dále dítě poznává Boha? Když se rodiče spolu modlí a do této modlitby vtáhnou i svoje dítě. Sv. Augustin k tomu říká, že otec má být biskup své rodiny. Tedy k náboženskému poznání a výchově má docházet primárně v křesťanských rodinách a hodiny náboženství a přípravy před různými svátostmi už mají být pouhým doplněním.
Ze své vlastní zkušenosti vím, že tento ideál je často velmi utopický a realita je jiná, ale přes všechny obtíže se o ideál máme snažit, protože ten, kdo se spokojí s málem a málo čeká, většinou také málo dostane. Boží milost sice není závislá na lidském výkonu, ale když se člověk před Boží milostí uzavře, Bůh bude respektovat jeho rozhodnutí.
Dnes se ale máme zabývat svátostí eucharistie, a to jejím prvním přijetí, které se laicky nazývá 1. sv. přijímání. Vždy, kdy se mluví o svátostech, častokrát jsem svědkem, že přijetí nějaké svátosti bývá takové rozloučení s církví. U mnoho lidí je to křest, stačí nám pokřtít a potom děj se vůle Páně. Častokrát to bývá 1. sv. přijímání, kdy rodiče sice dovedou děti k prvnímu svatému přijímání, ale další přijímání a s tím spojenou pravidelnou sv. zpověď od dítěte už nevyžadují.
Takto ale přistupovat ke svátostem je hrubé nepochopení svátostí. Církev svátosti dostala od samotného Krista, aby Kristovo dílo zde na zemi nebylo zapomenuto, ale naopak posíleno. Nejdůležitější svátostí je eucharistie neboli sv. přijímání, kde Kristus nám dává podíl na svém božském těle. Jak je přesně v eucharistii obsaženo Kristovo tělo nevíme, je o tom sice napsáno mnoho teologických výpovědí, ale jestliže my sami přijímáme Krista v eucharistii smysly, nemůžeme zažít žádný rozdíl mezi hostií proměněnou a neproměněnou, to lze pouze vírou. Jestliže ale věříme, že Bůh slovem mohl stvořit celý vesmír, měli bychom také věřit, že stejným slovem může být duchovně i reálně přítomen v hostii, která se nám po smyslové stránce zdá stejná, jak proměněná, tak neproměněná.
Smyslem eucharistie není ale zkoumat její podstatu, ale všímat si plodů, která přináší. Ježíš sám říká: „kdo bude jíst pravidelně moje tělo a krev získá život věčný.“ Tedy smyslem eucharistie není ji jednou přijmout, ale přijímat jí stále. Církevní otcové hovoří, že tak jak člověk ke svému běžnému životu potřebuje běžný chléb, aby žil stejně tak jeho duše potřebuje nebeský chléb, aby měl správný vztah k Bohu. Pokud totiž křesťan, který může přistupovat k eucharistii, to vědomě nedělá, podobá se tomu, kdo se rozhodl držet dlouhodobou hladovku, přičemž zapomíná na svoje strádající tělo. Eucharistii má člověk přijímat co možná nejvíce pravidelně, protože jej to udržuje v živém vztahu s Bohem.
S eucharistií je také spojena svátost smíření, protože sám Ježíš říká: „kdo by mé tělo přijímal nehodně, tomu dané přijímání nebude sloužit k oslavě, ale k věčnému zavržení.“
Svátost smíření nás nemá zbavit jen našich hříchů, ale je také osobním setkáním s milujícím Bohem, který chce každému z nás odpustit naše provinění. Ve svátosti smíření se tedy můžeme setkat s odpuštěním, a to je velmi důležité, neboť komu bylo odpuštěno, ten je taká schopen odpouštět.
Drazí rodiče, to jak vaše děti budou vnímat svaté přijímání je především na Vás, protože pokud vy sami budete pravidelně chodit k přijímání, nejspíš k němu budou chodit i vaše děti. Jestliže však pro vás samotné eucharistie nemá moc velký smysl, horko těžko potom bude mít smysl pro vaše děti.
Amen