Liturgické texty: 1. čtení: Job 38, 1.8-11
2. čtení: 2 Kor 5, 14-17
Evangelium: Mk 4, 35-41
Vím, kdo je Ježíš? Učedníkům se zdálo, že ví, protože jsou ti, kdo poslouchají Ježíše každý den. Ježíš je s nimi a vypráví jim mnoho příběhů a podobenství, které jim i následně vysvětluje a oni se domnívají, že Ježíše dokonale znají, ale náhle od Ježíše dostávají příkaz: „přeplavme se na druhý břeh!“ Je večer, blíží se noc a s Ježíšem vyplouvají i jiné lodě. Temnota je čím dál hustší a přichází bouře, kdy reálně hrozí, že lodě se převrhnou a všichni, kdo následovali Ježíše, zahynou. A co na to Ježíš? Pokojně spí! Abychom tento evangelijní příběh dobře pochopili, je dobré si povšimnout, kde Ježíš spí. Je to záď lodi, která by jako první začala nabírat vodu a potápět se, ale přesto, že všichni učedníci jsou vystrašení, tak Ježíš je naprosto klidný.
Zažili jste někdy takovouto situaci? A co nám chce dnešní evangelijní příběh vlastně říci? Asi každý z nás by mohl říci, že Pána Ježíše nějakým způsobem již zná. Vždyť chodíme pravidelně do kostela a snad i modlitba se pro nás stala věcí samozřejmou. A za ta léta, co chodíme, do kostela známe i mnoho z evangelia. Nejsme na tom podobně jako Ti učedníci, kteří si myslí, že znají Ježíše dokonale? Možná, že ano, ale přichází večer. Večer v biblickém pojetí je dobou, kdy vládne smrt a moc zlého ducha. Dnes si to asi neumíme vůbec představit, ale zkusme se vžít do situace, kdy není žádná elektřina, ani petrolejové lampy a louče, pokud není vlhko, vydávají jen nepatrné světlo a co teprve na velkém jezeře. Jen černočerná tma, kdy nevidíte ani na půl metru. V takové situaci byli apoštolové a jejich situace se zdála bezvýchodná, přičemž jejich mistr a jediná záchrana pokojně spí!
Nestala se i nám podobná situace? Kdy se modlíme, spoléhá na Boží pomoc a ono nic! Kdy se zdá, že temnota našich problémů je stále větší a Boží odpověď je spánek? Že vůbec nereaguje na naše prosby a nechává nás utonout?
Učedníci vzbudili Mistra a řekli mu: „je Ti jedno, že hyneme!“ Jakoby si vůbec neuvědomili, že Ježíš je stále s nimi dokonce na místě, které by šlo ke dnu jako první. Ano, Boží láska je s námi vždy a vždy je na místě, které je nejvíce ohrožené, ale častokrát my sami to nevidíme. Pro vlastní problémy nevidíme Boží vedení a Ježíšovu přítomnost v našem každodenním životě. A když záchrana nepřichází hned podle našich představ, tak začneme pochybovat o Boží prozřetelnosti a spravedlnosti, protože Bůh neplní naše přání na počkání.
Ježíš utišil bouři a řekl: „Proč se bojíte? Proč ještě nemáte víru?“ Strach je opakem víry. Ta spočívá v tom, že se nebojíme jít s Ježíšem až na dno, a podle jeho slov připustit, že budeme spát s tím, který spí proto, aby tu byl s námi. Víra znamená svěřit svůj život, svou smrt a své strachy Pánu života, který si nás bere na starost právě svým spánkem.
Padla na ně veliká bázeň a říkali si mezi sebou: „Kdo to asi je, že ho poslouchá i vítr a moře?“ Ti učedníci, kteří si mysleli, že Ježíše znají naprosto dokonale, najednou přemýšlí, kdo to asi je. A jak je to s námi? Známe opravdu Ježíše? A bereme jej do svého života jako toho, na kterého se můžeme vždy spolehnout i v těch nejtěžších chvílích, kdy se nám zdá, že spí a neodpovídá? Bereme jej jako alfu a omegu našeho života?
Pane Ježíši, vím, že moje víra je slabá, že často mě trápí pochyby o tvé lásce i o tvé všemohoucnosti, ale nauč mě Ti důvěřovat v každé chvíli mého života, zvláště tehdy, kdy budu na propasti temnoty, nauč mě spát v tvém náručí, kdy se mne bude zdát, že všechno kolem mě se mění v trosky a dej mne prosím více víry.
Amen