Liturgické texty: 1. čtení: Iz 9, 1-3. 5-6
2. čtení: Tit 2, 11-14
Evangelium: Lk 2, 1-14
Když je člověk v nějakém obrovském obchodním domě, obklopen mnoha a mnoha věcmi, možná si říká: „Mít tak peníze, to bych se měl!“ – a přemýšlí, co všechno by mu patřilo. Třeba by měl opravdu tolik peněz, že by si mohl koupit všechno, celé hračkářství nebo celou samoobsluhu s potravinami, celý obchod s počítači, obchod plný šatů... a mohl bych s těmi všemi věcmi zůstat, a to znamená zůstat sám. Bez lidí, protože to všechno jsou jen věci. Bez vztahů, protože věci ke mně žádný vztah nemají, nemohou mne mít ani rády ani nerady. Mít vše a nemít nikoho, to je dost hrozný výsledek. A někdy se k němu člověk dopracuje. Nelze mu v tom případě závidět.
A právě o tuto věc jde v dnešním evangeliu. Lidé kolem Ježíše stále chtějí nějaké věci, něco, co by nasytilo nejen jejich žaludky, ale jejich touhu po vlastnění. Jako mnozí a mnozí po nich si i oni myslí, že čím budou mít víc věcí, tím budou šťastnější. A Ježíš, ten jim nenabízí chudobu! Ježíš jim nabízí sebe! On je naplněním, protože on je milujícím až k smrti. On je naplněním, protože chce těm, kdo v něho uvěřili, věnovat zcela věrný vztah. Vlastně něco víc – vztah, který člověka naplňuje, nasycuje, vybavuje k životu, podobně jako chléb. Jenže Ježíš přichází od Boha Otce, a tak může nabídnout to, co nikdo jiný.
Katolická církev nám, jak známo, ukazuje příklady světců. Někdy se nám může zdát, že to byli či jsou nějací podivní hrdinové. Lidé, kteří si libovali v nedostatku, utrpení, ponížení. Teprve bližší a lepší pohled nám ukáže, že to byli a jsou lidé, kteří objevili Ježíše jako skutečný zdroj života. Kteří si mohli dovolit pohrdat tím nebo oním nebo téměř vším v tomto světě ne proto, že by si nevážili Božích darů jako je jídlo, zdraví, rodina a podobně, ale proto, poněvadž viděli, že jsou mnohem a mnohem víc bohatí, než všichni boháči. Protože viděli, že jsou bohatí skutečným chlebem života, který jim dával sílu k překonávání neuvěřitelných překážek.
Není snadné vymanit se ze světa věcí. Není snadné nevěřit reklamám, které nám stále sugerují, že opravdu šťastni budeme až tehdy, když budeme mít to a ono a ještě mnoho dalších věcí... Nejde ale jen o to, vymaňovat se z touhy po mnoha věcech. Jde o to poznat Ježíše jako toho, kdo nám nenabízí kupu věcí, ale kdo nám nabízí sebe a své přátelství. Kdo nám nabízí, abychom z tohoto nejvzácnějšího přátelství opravdu žili.
A tak Tě Pane, prosíme, nauč nás objevovat v sobě i v druhých zdroj pramene života věčného.
Amen