Liturgické texty: 1. čtení: Mdr 7, 7-11
2. čtení: Žid 4, 12-13
Evangelium: Mk 10, 17-30
Ještě se mně nestalo, aby za mnou někdo přišel a ptal se, co má dělat, aby získal život věčný. Lidé přicházejí se vším možným, ale s touhou po věčném životě? A co na to Ježíš? Prochází krajinou sem a tam, hledá ztracené, a když se před ním najednou objeví takový člověk, jeho dopověď je velice strohá. „Proč mně říkáš dobrý, vždyť jen jeden je dobrý a to je Bůh.“ A dále pokračuje zdánlivě nesrozumitelně: „znáš přikázání“ a asi každý z nás by dokázal vyjmenovat přikázání Desatera, tak proč mu dává tak stupidní otázku? On mu na to řekl: „Mistře, to zachovávám od svého mládí, proč se ptáš?“ Ježíš se na něho podíval s láskou a řekl: „jen jedno Ti schází, prodej všechno co máš a následuj mě!“ Mladík se na něho smutně podíval a odešel, protože měl mnoho majetku.
Proč na něho byl Ježíš tak tvrdý? Protože používal masku, byl zahleděn do všech náboženských pouček a neuvědomil si jedinou podstatnou věc, že v náboženském životě jde o to jediné, setkat se s živým Kristem. Ona totiž ta otázka, znáš přikázání desatera je velmi trefná. Asi každý z nás je zná, ale ruku na srdce kdo z nás je dokáže zcela dodržovat a i kdyby, i kdybychom je dodržovali naprosto všechny, ale neměli vztah k živému Bohu, tak k čemu by to člověku bylo? Vždyť musíme mít na paměti jedinou věc. Bez Boží milosti se do Božího království nemůžeme nikdy dostat. A to je největší problém mladíka z dnešního evangelia. Není to o tom, jestli zachovává všechna přikázání Desatera, nebo o tom, jestli má mnoho majetku, ale je to jeho uzavřenost do sebe.
Ježíš totiž toho mladíka provokuje, aby vyšel ze sebe. Na otázku: „Mistře dobrý,“ jej Ježíš hned zpraží a on nic, pokračuje ve své náboženské přetvářce dál. A když mu Ježíš říká: „prodej všechen svůj majetek,“ tak po něm chce, aby mu řekl: „ty ses snad zbláznil, prodat to, co budovali moji otcové dlouhé generace, vždyť já dávám práci mnoha lidem a jsem k nim spravedlivý, tak jak po mně můžeš něco takového chtít.“ Kdyby takto mladík mluvil, Ježíš by vzdal dík a řekl: „chvála Bohu.“ Konečně se máme spolu o čem bavit, konečně můžeme zahájit dialog, ale on jen svěsil hlavu a odešel.
A co si asi řekl doma. Ten člověk se zbláznil a je asi posedlý. Já jej tak pěkně oslovím Mistře dobrý a on mě hned zpraží. A potom se mě ptá, jestli znám přikázání desatera. No to dá přece rozum, vždyť nejsem žádné malé dítě, proč mně vůbec klade tak hloupé otázky a když mu odpovím, abych jej nezesměšnil, tak po mně chce, abych prodal rodinné bohatství! Přetvářka, proč neřekneme věci přímo! Proč jsme tak v našem náboženském životě neupřímní, když jde o věčnou spásu?
A příběh by asi skončil, kdyby tu nebyl Ježíšův pohled. Pouze na tomto místě ze všech evangelií se píše, že Ježíš na něho s láskou pohleděl. Proč to je jen tady, vždyť Ježíš se na lidi díval vždy pouze s láskou, dokonce i na ty, kteří mu usilovali o život.
Jsou církevní otcové, kteří si myslí, že ten bohatý mladík je autor tohoto evangelia. A najednou i ten nejobyčejnější člověk může zjistit, že bez Krista to nejde a že je pro náš život strašně důležitý. Na opravdové setkání s Pánem se nedá zapomenout. Sám jsem to zažil. A najednou jsem měl sílu zříci se všeho a bylo mně to úplně jedno, protože jsem chtěl být tam, kde je on a dělat to, co chce on. A byl jsem tak radikální, až to nebylo dobře, a pak přicházela léta, a ten pohled se mně někdy zamlži,l a zase jsem ty věci začal brát do svých rukou, a zase jsem je začal řešit vlastí silou. A musela přijít nová a nová setkání, kdy mě Pán jakoby znovu pozval k tomu rozhodnutí nedat ničemu přednost před ním, aby on sám ty věci mého života mohl uspořádat. A tak bych chtěl i Vás všechny, kdo tenhle pohled zažil, pozvat do znovu prožívání Kristova pohledu, abychom si připomněli, kdo jsme a o co vlastně v životě jde. A aby ta radost, kterou máme, šla skutečně ze srdce, aby se něco podstatného uvolnilo, abychom se osvobodili od těch všech věcí, co nás poutají od náruče lásky Boží.
A tak Ti Pane, děkuji, že každý z nás je předmětem Tvé obrovské péče. Děkuji Ti, že nás vyvádíš s náboženských formalit, do kterých jsme měli tendenci upadat, náboženských klišé, frází, stereotypů, že Ti jde o nás a ne o to co navenek děláme, nebo říkáme. Děkuji Ti za to, že chceš uspořádat ten náš život a že chceš do našeho života mluvit. A tak Tě prosím za nás za všechny, abychom měli odvahu vložit do Tvých rukou vše, co nám schází.
Amen