Liturgické texty: 1. čtení: Dan 12, 1-3
2. čtení: Žid 10, 11-14.18
Evangelium: Mk 13, 24-32
Ty dnešní liturgické texty, ačkoliv jsou velmi dramatické a drastické, tak jsou texty mířící k záchraně života. Jsou to slova trvalé naděje, ať se s naším světem stane cokoliv. A protože můžou být těžká na pochopení, povím Vám k nim jeden příběh.
Stojím před malým obchůdkem, který má na ceduli výrazný nápis – VŠE CO POTŘEBUJETE K ŽIVOTU. „Uvnitř bude jistě nějaký další chytrolín, co  vymyslel patent na život.“ říkám si ironicky v duchu. Má zvědavost mi však nedá a já vcházím dovnitř, kde mě milým hlasem pozdraví sympatická prodavačka a zeptá se, co bych si přál? Jakmile spatřím výběr zboží, začnu předstírat zájem, ale nejraději bych popravdě utekl.  „Mohu Vám něco konkrétního doporučit pane?“ zeptá se prodavačka. Otázka mě zaskočí a já nerozhodným a tichým hlasem odpovídám, že ano. Prohlídne si mě od hlavy až k patě a povídá:  „Navážím vám 30 Dkg optimismu a po půl kila smíchu a spontánnosti, může být?“ šok mi zastavil slova a já se v tento moment zmůžu jen na souhlasné pokyvování. V úžasu ji pozoruji, jak precizně dává na misky vah papírové balíčky  s nálepkami a něco k nim potichu mluví. Současně si uvědomuji, že z ní vyzařuje obrovský vnitřní klid a ženskost. Jakmile jsem však od ní odtrhnul oči, okamžitě se mi v hlavě spustily myšlenky, které říkají,  že prodavačka bude asi blázen a já pravděpodobně taky, když tady ještě stojím.  „Tak tady to máte pane“ vytrhne mě její hluboký hlas z bloumavého přemýšlení. Nedůvěřivě šahám po tašce se třemi  balíčky a ptám se: „ Kolik jsem dlužný?“ se šťastným výrazem v očích mi odpovídá, že nic nemusím platit, je to prý zdarma. Cosi v místnosti uklidňuje mou počáteční nedůvěru a já se začínám zajímat dál. „Paní, vypadáte moc šťastně, ale jak tímhle způsobem můžete proboha provozovat obchod?“
Vidím, že její obličej se díky mé otázce doslova rozzářil a nadšeně se pouští do odpovědi. Víte, dříve jsem byla smutný a nepříjemný člověk. Dělala jsem náročnou práci, která byla vhodná spíše pro muže, a nebyl vedle mě žádný partner, o kterého bych se mohla opřít. Čím hůř jsem se cítila, tím větší množství špatných situací a nepříjemných lidí ke mně přicházelo. Jednoho dne už toho bylo na mě prostě příliš a já pochopila, že takhle už dál nemůžu. Když jsem nad tím hlouběji přemýšlela, napadlo mě, jestli to přitahování situací a lidí může fungovat i opačným směrem. Pamatuji si, že jsem tehdy sama sobě  položila tuto otázku: „Když budu uvnitř  optimistická, spontánní a nebude mi chybět smích, budu do života přitahovat stejně radostné lidi a situace?“ Drobnostmi, jako byl třeba spontánní úsměv na cizí lidi, který se pak od nich ke mně zpátky vracel, jsem si potvrdila, že odpověď zní ANO. V tom momentě jsem hodila za hlavu všechen smutek, vybrala mé poslední úspory a zaplatila za pronájem tohoto úžasného místa. Jakmile jsem začala druhým dávat to, co jejich smutek mění na radost, obchůdek byl najednou plný života. Pamatuji si, jakoby to bylo včera, když se otevřely dveře a vstoupil do nich muž, o kterém jsem okamžitě věděla, že je to on. Teď máme spolu dvě úžasné děti a hluboce se navzájem milujeme. A aniž bych o cokoliv žádala, začal mi sám od sebe platit provoz obchůdku, protože si váží a rozumí tomu, co dělám. Až teď mi došlo, že mi takový člověk nemohl přijít do života v době, kdy jsem byla smutná a nepříjemná na své okolí. Teď je, ale všechno jinak. Má rodina a můj obchůdek jsou mým středem vesmíru a poprvé v životě zažívám pocit, že doopravdy žiju. Každý takový den prožívám obrovskou radost.. „Chápete?“
Prodavačka náhle zastavila řeč. Stojíme teď mlčky před sebou a jen se navzájem pozorujeme. Nedůvěřivé myšlenky v tento moment odcházejí a mě pomalu začíná docházet, proč jsem zde. Otevřeně si přiznávám, že jsem často smutný a trápím se kvůli úplně malicherným věcem. Nikdy jsem si nepřipustil, že právě proto k sobě přitahuji stejně smutné lidi, kteří se trápí se stejně malichernými věcmi jako já. Jak tak bloumavě přemýšlím, v tom zavadím rukou o skleněnou vázu s růží. S velkým třeskem spadne váza na zem a rozbije se na malinkaté kousíčky. V tu ránu mnou projedou snad všechny možné pocity zahanbení, co existují. Prodavačka se soucitně zadívá na můj vyděšený výraz v obličeji a v ten moment se začne smát tak hlasitě, že to snad slyší i lidé na ulici. Po chvilce, co ji nechápavě pozoruji, se začínám smát sám sobě taky. Současně si uvědomuji, že právě v tomto okamžiku do sebe dostávám porci skutečného optimismu, skutečné spontánnosti a prožívám skutečný smích. Po dlouhé době se z mých očí vytrácí smutek a nahrazuje ho radost. Tohle je přeci to, co chci žít, říkám si v duchu sám sobě. Zadívám se do  tašky na tři zabalené balíčky s nálepkami optimismus, spontánnost a smích a je mi jasné, že si je položím hned vedle zrcadla, do kterého se každé ráno dívám, abych si znovu vybavil tenhle úžasný okamžik. Nálada v obchůdku je taková, že se mi ani nechce odejít. Když společně s prodavačkou uklidíme střepy, uvědomuji si, že jí chci dát něco na oplátku. Šmátrám ve všech kapsách, ale kromě peněz, které prodavačka nechce přijmout, nic nenacházím. „Je něco co pro Vás mohu udělat?“ ptám se zcela odhodlaně. Prodavačka se na mě podívá opět tím svým kouzelným pohledem a povídá: „Milý pane, vidím ve vašich očích úžasnou radost, pokud ji dokážete poslat dál, pomůžete mnoha dalším lidem…“. Zavírám dveře obchůdku,  vcházím zpět na ulici a naposledy se otáčím za tou výraznou cedulí s nápisem: VŠE CO POTŘEBUJETE K ŽIVOTU. Teď už ji však vidím jinak… Amen