Liturgické texty: 1. čtení: Dan 7, 13-14
2. čtení: Zj 1, 5-8
Evangelium: Jan 18, 33b-37
Dnes slavíme slavnost Ježíše Krista Krále a napadla mě otázka, pokud by měl dnes někdo mnoho peněz, které by chtěl utratit na kampaň za Ježíše, jak by to asi udělal?
Zazvonil telefon. Mužská ruka jej zvedla. „Zde propagační ústav Merkuria. Přejete si?“ Volající se představil jako člen „Nové Ježíšovy organizace“. „Moje objednávka je poněkud zvláštní,“ omlouval se, chci vám ji krátce vysvětlit. Cílem naší organizace je proslavit jméno JEŽÍŠ. Celý svět by o něm měl zase hovořit. Bohužel jsme zatím neměli velký úspěch. Naše možnosti jsou velmi omezené. Proto prosíme propagační ústav Merkuria, aby zahájil pro JEŽÍŠE propagační kampaň. Peníze nehrají roli.
Propagační odborník nenacházel slov. Je snad volající blázen? Propagaci pro Ježíše? Ale jeho zájem pomalu rostl. Proč ne? Když může organizace zaplatit?! Objednávka ho ve skutečnosti láká. Nebylo to nic všedního, byl to vlastně úkol, jaký dostane člověk jen jednou za život. Úkol, který vyžadoval všechny síly a mnoho nápadů. „Dobře, souhlasíme!“
O čtyři týdny později už běžela propagační kampaň na plné obrátky. Na všech reklamních sloupech byl jeho obraz. JEŽÍŠ JE NEJVĚTŠÍ, stálo na každém plakátě. Televize o něm vysílala krátké pořady. Z trosek našeho světa, který byl zničen válkami a znečištěním, vystupovala zářná postava Ježíšova. Při tom říkal hlas známého herce: „Ježíš je králem světa. Kdo o sebe dbá, stane se členem nové Ježíšovy organizace. Ježíš je největší!“ Vozy s ampliónem projížděly městem. Mezi šlágry a pochody se stále opakovalo: „JEŽÍŠ, JEŽÍŠ, JEŽÍŠ! Žijeme v krásné době, jsme mladí a dynamičtí. Ježíš je náš pán!“ Milión balónků s nápisem „Super Ježíš je klasa“ bylo rozdáváno bezplatně. Ve všech obchodních domech se prodával plakát Ježíšova vjezdu do Jeruzaléma. V osmi různých barvách bylo vidět, jak Ježíš vjíždí v otevřeném mercedesu do Jeruzaléma, vítán svými mnohými přívrženci. Ve školách visel Ježíšův obraz místo obrazu prezidenta. Každý farář dostal luxusní oranžový vůz s nápisem; Ježíš je můj pán. Při všech ligových zápasech byly propagační plochy polepeny nápisy „Ježíš vítězí“ a „Ježíš pro moderní hospodyni“. Netrvalo ani deset týdnů a bylo dosaženo cíle. Všichni mluvili o Ježíšovi. Zítra měla být akce zakončena televizním proslovem vedoucího propagačního ústavu Merkuria.
Ale tuto noc spal vedoucí propagace velmi neklidně. Měl zvláštní sen. Potkal před jakýmsi kostelem chudě oblečeného muže, který mluvil cizím přízvukem. Ten ukázal na padesátimetrový plakát Ježíše před kostelem a zeptal se: „Kdo je to?“ Šéf propagandy byl vyveden z míry. Jak se mohl někdo takhle ptát? Inu – cizinec! „To je Ježíš,“ začal se svým výkladem. „Ježíš je super, je středem každodenních rozhovorů. Nikdo nemůže bez Ježíše žít. Moderní lidé milují Ježíše. Jak to, že ho neznáte?“ Cizinec ukázal na své sešlapané opánky a potrhané šaty: „Ztratil jsem před týdny ovečku a hledal jsem ji na všech horách a údolích i na skládkách, až jsem ji našel. Neměl jsem na nic jiného čas!“ Šéf propagandy se usmíval. Ubohý blázen, myslel si. „Nu, nechcete jít se mnou do kostela a poklonit se Ježíši? Musíte se jen rychle převléknout“.
Cizinec potřásl hlavou. „Víte, to není nic pro mne. Všechny ty pěkné vozy před kostelem a tenhle pyšný muž na plakátě, ne, ne, to není nic pro mne. Domluvili jsme si schůzku s jedním pijanem, ten na mne čeká. U takových lidí jsem doma.“
Šéf propagandy se rozhněval. Že by neměl u tohoto blázna se svou propagandou úspěch? „Cizinče, všichni ti lidé, kteří se zde v kostele klaní Ježíši, jsou šťastní. Jsou moderní, cílevědomí, mají úspěch. A to skrze Ježíše! Co chcete víc?“
Cizinec zesmutněl. Jeho hlas byl smutný, ale jeho oči zářily, jako by měl šéfa propagandy rád: „Víte, že mnozí z těch, kdo jsou tady uvnitř, jsou zatraceni? Zachráněni budou jen ti, kteří se dokáží všeho zříci. Bohatství, nádhery, modernosti, uznání a úspěchu. Ten papírový kamarád tady nahoře byl zcela jiný, než myslíte.“ Přitom ukázal na plakát. „Nikdy nevládl, ale jen sloužil; nepřišel kvůli velikým, silným a mocným, nýbrž pro slabé, ztracené a bezmocné. Boží slávu uvidí jen ti, kteří se zřeknou lidských jistot a pozemské slávy. A jen ti budou od něho přijati. Ale musím už jít. Ten pijan na mě čeká a pak chci ještě navštívit propuštěného vězně. Musím jít dál, aby toto, a při tom natáhl ruku k šéfovi propagandy, aby toto nebylo nadarmo! Šéf propagandy zděšeně zjistil, že ruce krvácejí jako by v nich ještě nedávno byly hřeby. „Ale vy jste...“ Šéf propagandy začal křičet: „Neodcházej, počkej; chci tě následovat! Ježíši, nenechávej mne samotného, neopouštěj mne, Ježíši Kriste...“ A takového Ježíše bychom měli následovat i my. Jak? Jak nám to Ježíš ukazuje celým svým životem. Není králem, který chce vládnout, ale králem, který se stará především o ty nejpotřebnější. A v tom jej také máme následovat.
Amen