Liturgické texty: 1. čtení: Sk 6, 8-10; 7, 54-60

Evangelium: Mt 10, 17-22

Dříve, než se zamyslím nad úryvkem z Písma k dnešnímu svátku, dovolte mě říci jeden příběh. V jedné keltské vesnici žil 15 – letý mladík jménem Conavar. Tento mladík měl velké srdce, ale velmi prudkou a výbušnou povahu, proto když jej dráždil jiný 17 – letý chlapec z kmene, aby jej vyprovokoval, Conavar mu přerazil nos. Postižený mladík se jmenoval Brenan a byl synem náčelníka. Daná událost byla velmi rychle překroucena a Conavar, který byl navíc sirotek upadl velmi rychle do nemilosti celého kmene. Conavara to velmi trápilo, a proto zašel do lesa, kde bydlel jeden velmi starý druid. Conavar druidovi vyprávěl o svých potížích a ten jenom pokýval hlavou a následně mu řekl. Z tvého vlastního vyprávění usuzuji, že tvoje největší potíž je v tom, že myslíš pouze sám na sebe. Conavar mu na to odpověděl: a na koho jiného bych měl myslet, vždyť mě také nikdo nic nedá. Druid mu řekl: jestli chceš, aby tě ostatní lidé měli rádi, musíš více myslet na druhé. Conavar však druida nenechá ani dopovědět a začne si hned stěžovat, že ve vesnici se má nejhůře on sám samotný a druhým by mělo záležet spíše na něm. Druid mu na to řekne: skutečně si na tom nejhůře z celé vesnice. Conavar: no vlastně ne, mezi námi je jeden postižený chlapec, který nemůže chodit, protože vloni v zimě na něho spadl vůz a ochromil mu celou spodní polovinu těla. Druid: no vidíš a pro tohoto chlapce nemůžeš něco udělat. Conavar se zamyslí a řekne: ruce má zdravé a dříve strašně rád plaval, proto mu také v kmeni všichni říkají Rybička. Vím, co udělám, vezmu Rybičku do náručí a pokud bude chtít, budu s ním každý den chodit k jezeru. Druid mu na to odpovídá: vždyť je to od vás více než 2 km daleko. Comavar řekne: nevadí, alespoň se procvičím v tělesné zdatnosti. Ještě téhož dne Conavar navštíví Rybičku a přemluví jej k zítřejší návštěvě jezera. Rybička nejdříve odmítá, ale Conavar naléhá tak dlouho, že nakonec souhlasí. Druhý den hned z rána Conavar bere Rybičku do náručí a vydávají se na dlouhou pouť k jezeru. Cesta je velmi namáhavá, ale Conavar napne všechny svoje chlapecké síly a Rybičku k jezeru donese. U jezera Conavar položí Rybičku do vody a ten zjišťuje, že i přes svůj hendikep může plavat. Odpoledne, když Conavar Rybičku nese od vody, Rybičkovi tečou slzy. Conavar se Rybičky ptá proč pláče a ten mu odpovídá, že pro něj to byl za poslední rok ten nejkrásnější zážitek a je velká škoda, že už skončil. Conavar Rybičkovi říká, že zítra jej opět odnese k rybníku a bude jej takto nosit celé léto. Rybička se brání, ale nakonec souhlasí. Conavar jak řekl, tak také udělal a brzy si těch dvou podivných kamarádů začala všímat celá vesnice. Nejvíc ze všeho jejich vztah dráždil Brenana, protože i Brenanův otec Conavara začal dávat za příklad lásky všem vesničanům. Často Brenan stával u cesty k jezeru kudy Conavar chodil se svým lidským nákladem a hlasitě jej provokoval. Conavar se však změnil a na urážky už neodpovídal. Jednou takto, když Brenan opětovně urážel Conavara, Rybička se Conavara zeptal, jestli mu nevadí Brenanovi urážky. Conavar mu řekl, že sice vadí, ale Rybičkovo přátelství je pro něho více, než všechny Brenanovi urážky. Pomalu se chýlilo ke konci léta a k vesnici zavítal medvěd zabiják, který nedávno v sousední vesnici zabil krávu a usmrtil tři bojovníky, kteří jej pronásledovali. Muži s Conavarovi vesnice vyrazily sousedům na pomoc a začal velký hon na medvěda zabijáka. Lovené zvíře však bylo velmi mazané a lovcům se dokázalo vyhnout. Náhle spatřilo na cestě chlapce, jak nese jiného od jezera k domovu. Byl to náš Conavar s Rybičkou a kolem nich pobíhal Brenan a měl opět svoje řeči. Náhle chlapci spatřili velkého medvěda, který se na ně žene. Rybička prosí Conavara, aby jej opustil a zachránil si svůj vlastní život, ten však odmítá, sice Rybičku pokládá na zem, ale bere do ruky nůž a vyráží vstříc medvědu zabijákovi. Brenan, když vidí Conavarovu odvahu bere do rukou největší kameny, které nalézá a metá je po medvědovi. Přes heroický výkon Conavar podléhá medvědovi a medvěd by jistě velmi rychle zabil i Brenana s Rybičkou, ale Conavar získal pro své druhy čas, aby dorazili lovci, kteří se vypravili na lov medvěda. Rybička s Brenanem jsou zachráněni, bohužel pro Conavara je už pozdě. Po Conavarově pohřbu se Brenan a Rybička stávají nejlepšími kamarády a příběh o Conavarově hrdinství se v této keltské vesnici vypráví každý rok, jako jeden z největších.

Milý farníci, proč Vám dnes říkám právě tento příběh. Dnes si den po připomenutí narození Páně, připomínavé prvního mučedníka pro Krista sv. Štěpána. Tedy den po zrození Páně si máme připomenout, že náš život na této zemi není věčný. My sami nevíme, kdy skončí naše pozemské putování, ale můžeme si být jisti, že tento den jednou přijde. Nakonec tak moc nebude záležet, kdy my sami zemřeme, ale jestli jsme žili dobrým životem. Vždyť ani Kristus nežil dlouhý pozemský život, ale přesto zde zanechal stopu, která ovlivnila celé lidské dějiny. V den svátku sv. Štěpána nemáme truchlit nad brzkou ztrátou výjimečného muže, kterým jáhen Štěpán bezesporu byl, ale vzít za své jeho poslední slova, zvláště tehdy, když se nám zdá, že nám samotným je ubližováno. Pane, nepřičítej jim tento hřích. To by mělo být moto do našeho života, odpouštět viny svým bližním stejně jak to učinil keltský chlapec Conavar a dnešní světec jáhen sv. Štěpán.

Amen