Liturgické texty: 1. čtení: Jon 3, 1-5.10
2. čtení: 1 Kor 7, 29-31
Evangelium: Mk 1, 14-20

Dnes místo evangelia bych se chtěl zabývat prvním čtením z knihy Jonáš. Přiznám se, že tuto knihu mám opravdu rád. Kniha Jonáš je totiž napsána absurdním způsobem a nikdy se takto zřejmě nestala. Z moderního biblického bádání Písma víme, že byla napsána dávno po tom, co již zaniklo město Samaří, které dobyli Ninivané i samotné město Ninive, ke kterému byl prorok Jonáš poslán. A abychom dobře pochopili dnešní první čtení, je třeba jej dát do kontextu s celou knihou Jonáš. Jonášův příběh je zhruba o tomto. Jonáše muže Božího si vyvolil Bůh, aby šel kázat svým úhlavním nepřátelům do města Ninive, a říci jim, že pokud se neobrátí, potom jejich město bude zničeno. A je celkem pochopitelné, že Jonášovi se do takového úkolu nechce, a to ze dvou hlavních důvodů. Za prvé: je zde reálná možnost, že jej tam zabijí a za druhé: pokud by se zde lidé obrátili, pak jeho úhlavní nepřátelé zůstanou naživu. Jonáš se tedy rozhodne Boha neuposlechnout a dokonce před ním uprchnout do dalekého Taršíše, což je ve Španělsku, aby na něho Bůh nemohl. Nápad uprchnout před Hospodinem i z prorokova úhlu pohledu je komický, protože moc dobře ví, o Boží všudypřítomnosti, ale vraťme se k našemu příběhu. Jonáš se rozhodne nastoupit na loď, která je plná námořníků, kteří o Boha Hospodinu vůbec nic neví a odplouvá do Taršíše.
Na moři dojde k další absurdní situaci. Loď, přepadne bouře a pohanští námořníci se intenzivně modlí, kdežto prorok Jonáš pokojně spí. Bouře se stává natolik velkou, že hrozí všem na lodi zahynutí, ale prorok Jonáš nadále pokojně spí, a to vzbudí u námořníků otázku, jak je to možné a proroka probudí. Po probuzení námořníky Jonáš suše konstatuje, že bouře je kvůli němu, protože prchá před svým Bohem. Tato odpověď samozřejmě námořníky naštve a to tak, že milého Jonáše hodí do moře a světe div se, bouře ihned utichne a Jonáše zachrání velryba jeho spolknutím, protože zrovna plula kolem. Jonáš následně v břiše velryby trucuje tři dny, aby nakonec Bohu řekl, že i když se mu nechce, tak půjdu do města Ninive a budu zde kázat. A naše milá velryba jej dopraví až k městu Ninive, kde Jonáše vysadí. Prorok Jonáš na nic nečeká a káže Ninivanům a světe div se, Ninivané se skutečně obrátí, dokonce v Písmu se praví, že i zvířata Ninivanů se postí za hříchy a tím je město zachráněno.
Co je na tomto příběhu následně velmi zajímavé, je skutečnost, že Jonáš začne trucovat, protože si osobně přál, aby jeho nepřátelé byli smeteni s povrchu zemského, a usedne pod strom, kde je stín a ten strom ho chrání před prudkým sluncem. Ráno, když se Jonáš probudí, zjistí, že strom, pod kterým v noci spal je suchý a začne jej litovat. A právě v této chvíli opět Jonáš uslyší Boží hlas, který mu říká: Jonáši tobě je líto toho stromu a zástupu tolika lidí ti líto není a já Bůh, který mám rád všechny, bych je měl zahubit? A možná si říkáte, proč Vám dnes říkám tento biblický příběh, který skutečně očima moderního člověka je velmi absurdní a nezdá se vůbec reálný, a přesto je v Písmu? On totiž není absurdní až v dnešní době, jeho absurditu vnímali už samotní židé! A proč je tedy v Písmu svatém?
Protože právě ta absurdita nám ukazuje, jak má rád Bůh všechny lidi. Nedělá rozdíl mezi přáteli a nepřáteli, mezi vyvoleným národem a těmito ostatními, říká jen jediné je třeba. Řádně žít podle Božího zákona a následovat ho, jako jej následovali učedníci, jak jsme to slyšeli v dnešním evangeliu. Protože jedině to člověka osvobozuje a může se stát milovaným Božím dítětem, které Boží lásku nejenom přijímá, ale i dává, a to často podivuhodným způsobem, jak nás to učí i prorok Jonáš.
Amen