Liturgické texty: 1. čtení: Job 7, 1-4. 6-7
2. čtení: 1 Kor 9,16-19.22-23
Evangelium: Mk 1, 29-39
V dnešním evangeliu se praví, že Ježíš uzdravil mnoho nemocných s rozličnými chorobami. Zde je však dobré si uvědomit jednu věc, Ježíš na náš svět nepřišel především pro to, aby uzdravoval naše těla, ale především hlásal o Božím království. A proč tedy Ježíš uzdravoval? Protože jeho slova nejsou bezmocná, ale jsou plná lásky, která dokáže uzdravovat i lidská těla a na téma jak se taková pravá láska pozná, bych Vám rád dnes řekl jeden příběh.
V jedné africké vesnici žil muž, který měl překrásnou dceru. Její černé vlasy byly nádherné, její velké oči zářily, její černá kůže byla hladká a jemná, vyzařovalo z ní zdraví a čistota. Byla tak krásná a přívětivá ke každému, mile se usmívala, a proto ji vesničané nazývali „Ranní záře.“ Mnoho mladých mužů si přálo se s ní oženit. Otec však váhal komu ji dát. Z mnoha vybral tři, kteří se mu zdáli vytrvalí a vhodní pro jeho dceru. Jmenovali se: Moudrý, Chytrý a Uvážlivý. Všichni tři upřímně prohlašovali, že milují Ranní záři a slibovali, že jí budou dobrými manželi. Otec si samozřejmě přál pro svou dceru toho nejlepšího, ale rozhodnutí nebylo snadné. Vymyslel proto lest. Několik dní nedovolil dceři vycházet z domu, aby si vesničané mysleli, že onemocněla. Pak jí poručil, aby si lehla do postele a ležela tam tiše, bez hnutí a mladíkům poslal vzkaz, že Ranní záře zemřela a její otec prosí o půjčku na slavnostní pohřeb.
Moudrý odpověděl: „Ten otec žádá příliš. Vždyť je to vlastně drzost! Vyřiďte, že pro otce peníze nemám.“
Chytrý odpověděl: „Lituji, že taková krásná dívka zemřela. Bohužel se nestala mou manželkou, a proto já teď necítím žádnou povinnost pomáhat jejímu otci, vždyť se mi ani nesvěřil, že je nemocná!“
Uvážlivý řekl: „Je to opravdu pravda, že krásná Ranní záře zemřela? Tak krásná a hodná! To je škoda. Její otec je jistě teď velmi nešťastný. Vyřiďte otci, že mu pošlu peníze na pohřební hostinu, jestliže je potřebuje a hned se připravím, abych ho navštívil a plakal s ním pro Ranní záři, kterou jsem si přál za manželku.“
Posel donesl všechny tři odpovědi otci. Brzy přišel Uvážlivý a otec ho zavedl do domu k lůžku své dcery a volal: „Dcero, drahá dcero, vedu ti ženicha!“
Ranní záře vstala, zdravá a s úsměvem. „Teď už vím, který muž je pro tebe nejlepší, ten který stojí před tebou.“ Ještě toho dne se konaly zásnuby a Ranní záře se z toho radovala. Brzy pak byla svatba. Manželé se milovali a dobře se jim žilo. Žili dlouho a dlouho. A proč Vám říkám tento pohádkový příběh? Pravá láska se totiž nepozná slovy, ale činy, které člověk koná, nebo nekoná. Ostatně v tomto duchu se nese i dnešní evangelium.
Amen