Liturgické texty: 1. čtení: 2 Kron 36,14-16. 19-23
2. čtení: Ef 2, 4-10
Evangelium: Jan 3, 14-21
V dnešním evangeliu Ježíš Nikodémovi a vlastně celému světu říká tu nejkrásnější větu o poselství Boží lásky k nám lidem. Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. A abychom alespoň trochu pochopili význam těchto slov, povím Vám jeden pravdivý příběh.
Bylo to za druhé světové války. Po celé Evropě byli štváni, odvlékáni a zabíjeni Židé. Židovští účastníci odboje se zoufale snažili osvobodit své bratry. V noci prováděli bleskové útoky proti obávaným jednotkám SS. Vůdcem těchto statečných odbojářů ve Vilně byl Wittenberg. Vedení SS vypsalo na jeho hlavu vysokou odměnu. Jednoho dne byl zatčen. Ovšem vedení SS se radovalo předčasně. Wittenbergovi se podařilo uprchnout a skrýt se v židovské čtvrti.
Když se to dozvěděl jeden generál od SS, rozkázal, aby celou židovskou čtvrť za zostřeného dozoru uzavřeli. Pak vyslal k Židům poselství: buď Wittenberga vydají, nebo budou všichni obyvatelé deportováni do koncentračních táborů.
Nešťastných lidí se zmocnil strach. Ale Wittenberg je strachu zbavil. Nechtěl, aby kvůli němu zahynuli. Od úst k ústům letěla zpráva: „Vydá se dobrovolně!“
Když k tomu došlo, židovští obyvatelé stáli po obou stranách ulice, která vedla k městské bráně: na jedné straně mladí bojovníci, na druhé staří mužové, ženy a děti. Wittenberg určil jistého Kovnera, aby se stal jeho nástupcem, a dal mu svou pistoli. Pak šel prázdným středem ulice směrem k bráně, aniž by se ohlížel nalevo nebo napravo. Statečně kráčel vstříc strašné smrti.
A podobně Ježíš šel také dobrovolně podstoupit strašnou smrt, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. A tato jedinečná oběť Boha, který se stal člověkem, má nekonečnou cenu, která je při každé mši svaté znovu přinášena za hříchy naše i celého světa.
Amen