Liturgické texty: 1. čtení: Sk 3,13-15. 17-19
2. čtení: 1 Jan 2, 1-5a.
Evangelium: Lk 24, 35-48
Pro dnešní svoji promluvu jsem čerpal inspiraci z dnešního druhého čtení, kde se píše: Kdo tvrdí, že zná Pána, ale jeho přikázání nezachovává, v tom pravdy není. A jak se máme chovat k Bohu i bližním? Povím Vám jeden příběh.
Ruský světec Dimitrij měl jednou schůzku s Bohem. Kráčel rychle po cestě, aby nepřišel pozdě. Narazil na chudého vozku, který se marně snažil vytáhnout svůj vůz z příkopu. Vůz se zčásti převrátil do potůčku, který tekl podél té cesty. Samotnému se to tomu muži rozhodně nemohlo podařit. Dimitrij opravdu nevěděl, co má udělat – jestli se má zastavit a pomoci vozkovi v nesnázích, nebo dělat jako by nic a rychle pokračovat v cestě na jedinečnou schůzku, kterou rozhodně nesměl zmeškat. Nechal své srdce, aby rozhodlo.
Postavil se vedle vozky a i on se opřel zády o vůz, který trčel v příkopu. Spojil své síly se silami muže, který mu děkoval očima. Supěli a potili se, ale ve dvou se jim přece jen podařilo dostat kola vozu zpátky na cestu. Dimitrij už ani neslyšel vozkovy díky. Sotva stál vůz na cestě, rozběhl se na schůzku, na setkání s Bohem. Ale když unavený a zadýchaný dorazil na domluvené místo schůzky, Bůh tam nebyl. Možná, že unavený čekáním odešel. Se srdcem plným zklamání klesl Dimitrij s pláčem pod třešeň u cesty. Krátce nato tudy projížděl i vozka. Zastavil, posadil se vedle Dimitrije do trávy a pozoroval ho očima plnýma klidného porozumění. Potom vytáhl z tlumoku bochníček chleba, rozdělil ho na polovinu, jednu mu podal a zašeptal: „Dimitriji...“ Se zmatkem v duši Dimitrij pochopil. Objal muže a plakal radostí: „Můj Bože, to jsi byl ty! Přišel jsi mi naproti...“ A podobně i my máme hledat Boží tvář v každém člověku, protože pouze ten, kdo miluji lidi kolem sebe, ten je také zcela zasažen láskou Boží.
Amen