Liturgické texty: 1. čtení: Sk 10, 25-26. 34-35. 44-48
2. čtení: 1 Jan 4, 7-10
Evangelium: Jan 15, 9-17
V dnešním evangeliu je stěžejní věta: „Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí život." Nevím, jestli bychom něčeho takového byli schopni. Sám za sebe musím říci, že nevím, ale jednu věc vím zcela jistě, že dávající se lásce se musíme stále učit, abychom mohli naplnit Kristův příkaz: „milujte se navzájem, jako jsem já miloval Vás.“ Jak? Povím Vám jeden pravdivý příběh.
V mnoha zemích Asie a Afriky byli ještě nedávno malomocní oddělováni od ostatních lidí. Dokonce je někde zavírali do táborů za ostnatý drát. Do jednoho takového tábora přišel Raoul Follereau, velký přítel a dobrodinec malomocných. Věděl, že malomocenství není příliš nakažlivé. Ředitel provázel Raoula a jeho ženu táborem. Jedna malomocná, jménem Stella, jim byla představena jako zajímavý případ. Raoul jí podával ruku. Stella však bleskurychle strčila ruku za záda. „Zakázáno!“ řekla. Ředitel byl zahanben. Raoul se zeptal: „Je také zakázáno malomocné objímat?“ Ředitel rozpačitě odpověděl: „Na takový případ naše pravidla nepomýšlejí.“ „Je to tedy dovoleno,“ konstatoval Raoul. Srdečně objal nemocnou ženu. Bylo to jako signál. Všichni nemocní ho chtěli obejmout. Raoul Follereau stále opakoval: „Nejsem lékař. Nemohu vás léčit. Mohu vás jen milovat. Protože jste také Boží děti.“
Nacestoval přes milion kilometrů, aby mohl navštěvovat malomocné na celém světě a pomáhat jim. Sám by to ale nedokázal. Při své zlaté svatbě v roce 1975 řekl: „Největší štěstí mého života je moje žena. Nikdy jsem nepodnikl žádnou cestu bez ní. Doprovázela mě do všech stanic pro malomocné. Kdybych přicházel sám, malomocní by si mysleli: To je nějaký úředník nebo čumil. Ne, přicházeli jsme tam jako manželský pár s otevřenou náručí. Moje žena se hned zajímala o děti. Matky se usmívaly, a když muži viděli, že se usmívají, přicházeli také oni.“
A proč Vám říkám tento příběh, když kolem sebe nemáme nikoho malomocného? Protože kolem nás je spoustu lidí, kteří jsou odstrčeni, mohli bychom říci, že na okraji společnosti a i to jsou naše bratry a sestry a častokrát prožívají daleko vetší duchovní bolest, než člověk, který trpí fyzickou nemocí a to třeba i malomocenstvím a náš úkol je jasný i těmto lidem ukázat lásku, protože jedině tak naplníme Kristův příkaz.
A tak Tě Pane, prosíme, nauč nás v každém bližním vidět Tebe, nauč nás lidi kolem sebe objímat, jako muž jménem Raoul objímal malomocné a nauč nás především větší vnímavosti k našim nejbližším.
Amen