Liturgické texty: 1. čtení Iz 11, 1-10
2. čtení Řím 15, 4-9
Evangelium Mt 3, 1-12
Jeden člověk zdědil obrovský majetek, a když se o tom dozvěděl, tak měl velikou radost a nezbývalo, než aby si pro to v daném termínu přijet. Nemohl dospat, čekal do rána a ráno se brzy vypravil na nádraží a společně s ním celá jeho rodina, vystrojená a připravená. Zavčas si koupil jízdenku, a protože měl čas, odešel si do občerstvení koupit si pivo a párek, tak jak byl zvyklí. A ti, co byli s ním mu říkali, běž už, už to pojede, ale on měl čas, tam byl totiž doma u toho svého piva a párečku a bylo mu tam dobře. Však ono to neujede. Samozřejmě, že rychlík ujel. No to je přece pěkná hloupost, co nám to tu ten farář vypráví, vždyť to se přece nemůže stát, vždyť když na člověka někde čeká balík peněz, tak si dá pozor, aby o ně nepřišel. Dá si pozor? Abychom na tom nebyli úplně stejně. Sv. apoštol Pavel říká, že vše, co bylo napsáno, bylo napsáno k našemu poučení, tedy i to dnešní evangelium, takové tvrdé a ne moc povzbudivé. Neste ovoce hodné obrácení. Lehce bychom mohli upadnout do pokušení spočinout v představách nehostinného kraje kolem Jordánu, vybavit si idylickou postavu Jana, muže stráveného postem a modlitbou, plného Božího slova a očekávání, jak tam křičí v té poušti, jak k němu přichází a táhne se za ním celý Jeruzalém a říkali si, tak ten jim to dal. Jenomže ta slova můžou patřit každému, kdo si sice koupil jízdenku, ale do vlaku nenasedl. Kdo byl pokřtěn a začal se spoléhat na to, co pro Boha již vykonal, ale zapomněl, že chce-li dojít do Božího království, tak to nestačí. Co mě to pomůže, že mám jízdenku do nebe, když nejedu vlakem, který tam jede? A těch vlaků z této farnosti již jelo nesmírně mnoho a jede další, tentokrát je to vlak adventní. A mnoho lidí z naší farnosti tím vlakem pojede. Jsou to lidé, kteří se probudili k životu, kteří pochopili, že už to nejde vysedávat u piva a párku, zatímco mám pracovat a žít pro Boha. Ale jestli do toho vlaku sednu já, abych získal Boží dědictví, tak to záleží jenom na mně, jak rychle se vymaním ze způsoby života, kterým jsem žil do této chvíle a opustím to prostředí, ve kterém jsem se tak zabydlel. A častokrát jsme v pokušení, když vidíme, že do toho vlaku ti druzí lidé nenasedli jim říci, prosím tě, dělej něco, takto nemůžeš žít dál. Starší rodiče říkají svým dětem, to ale nejdete v neděli nejít do kostela, to už vám Bůh nestojí za to, abyste šly na mši? A pak říkávají, jak chcete vychovávat děti, že je nepošlete do náboženství, to na to chcete stačit sami? No to jsme tedy zvědavý, jak vám to půjde bez Božího požehnání. A to už se ani před jídlem nemodlíš? No to jsi rychle zapomněl na to, čemu jsme tě učili. A myslíme si, že děláme ten nejlepší apoštolát ve jménu Božím, protože Jan přece také křičel, také nabádal k obrácení a k pokání a div nenutil, tak proč bych to nemohl dělat já, když to slovo je pro mě? Ano to slovo je pro mě, ale celé. Ten Jan dříve, než začal mluvit, tak už léta předtím sám odešel na poušť. Na místo setkání člověka s Bohem. Aby se modlil, postil, připravoval, protože Boží království je blízko. To byl ten důvod, proč tento mladý člověk dokázal odhodit normální způsob života. Je to burcující žít vedle člověka, který pohrdne svědeckými hodnotami, kterému je úplně jedno proč žijí lidé, který se nedá zmanipulovat nějakou atmosférou strachu, shonu, nadšení nebo čehokoliv jiného, protože ví, že není třeba ztrácet čas, vždyť Boží království je blízko. To je skutečné evangelium, radostné poselství. Radostné pro toho, kdo mu uvěří a podle něho zařídí svůj život. A po létech svého života na poušti, ten Jan nejde do města, aby křičel, ani nejde do královských paláců. Dokonce se nevrací do své rodiny, aby řekl, jak to prosím Vás žijete, když království Boží je již blízko, ale čeká. A evangelista říká, že tehdy k němu vychází celý Jeruzalém, celé Judsko a celý kraj kolem Jordánu, dávali se křtít a vyznávali své hříchy i saduceové a farizeové přicházeli k jeho křtu. On svým zjevem, svoji modlitbou, svým životem pokání, znejistil ty lidi v Jeruzalémě, ty, kteří si do té doby žili po svém, že opustili své zabydlení své párečky a své pivečka, aby se přišli alespoň podívat. A když viděli, tak i slyšeli, protože těm, kteří přišli, těm už říkal. A když slyšeli, byli zasaženi, dávali se křtít a vyznávali hříchy. A teprve těmto lidem, kteří byli ochotni odejít na poušť, přitaženi příkladem tohoto Božího proroka, tak teprve těmto lidem Jan dává velice vysokou laťku obrácení. Nemyslete si, že můžete říkat, jsme děti Abrahámovi. Nespoléhejte se na nic, co vám bylo jen tak dáno, neste ovoce hodné obrácení, protože sekera je již přiložena ke kmeni. Naprostá změna života, myšlení, jednání, stylu to všechno je podmínka vstupu do Božího království. To všechno je nastoupení do Božího vlaku. A Bůh po nás chce nejen, abychom my sami se obrátili, ale abychom začali mít zájem o ty, co stojí kolem nás a jsou neobráceni, protože ve farnosti jede vlak a mnozí zůstávají kolem. Kéž by Bůh nám dal hodně soucitu s těmi, kteří zůstávají úplně mimo. Kéž by nám dal hodně lásky k těm, kteří jsou o něco zpožděni za námi a hodně pochopení, abychom nezapomněli na to, že Bůh nás přijal jako hříšníky a když nás Bůh takto přijal, že nemáme právo druhé přijímat jinak, jak říká apoštol Pavel, jeden druhého přijímejte do svého společenství, jak Kristus přijal Vás k oslavě Boží. Abychom je hned nechtěli poučovat, napravovat, měnit, lámat. Abychom věděli, že to první, co pro ně můžeme hned udělat je vlastní obrácení. A budeme-li žít úplně jinak, tak oni přijdou, aby jednou i slyšeli.
A tak Tě Pane, prosíme, abys nám dal milost prožít letošní advent s pohledem na Tebe. Dej, abychom zatoužili po opravdovém obrácení a změně svého života, abychom toužili po změně života celé farnosti, abychom však ty druhé nenutili, ale dokázali čekat, až přijde jejich čas. Dej aby nikdo z nás neminul ten Boží vlak, protože tvé království je již blízko, možná daleko blíž, než můžeme vůbec tušit. Prosím, Tě, Pane obrať nás, obrať nás všechny.
Amen