Liturgické texty: 1. čtení: Iz 49, 14-15
2. čtení: 1 Kor 4, 1-5
Evangelium: Mt 6, 24-34
V dnešním evangelium Ježíš říká: „Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.“ Co to znamená? Ježíš nám nabízí dvě cesty: buď budeme žít pro Boha, nebo pro peníze. Buď to anebo ono. Znamená to, že Pán Ježíš chce, aby lidé nevydělávali peníze? A za co potom nakoupí pro rodinu jídlo, oblečení a další věci?
Vysvětlíme si to na příběhu dvou bratří. Vyrůstali od malička spolu, starší Marek a mladší David. Když vyrostli, oba se stali podnikatelé. Jeden prodával nábytek, druhý obstarával a pokládal nové podlahy. Oba byli šikovní, a tak si brzy získali zákazníky. David přitom tvrdil: „Abych vydělal dost peněz, tak musím pracovat i v neděli.“ „Nemusíš přece tolik vydělávat. Nemusíš jezdit na drahou dovolenou do Thajska, nemusíš mít tak luxusní auto.“ „A proč ne? Chci si to tady na světě užít. A bez peněz to nejde.“ „Stačilo by ti menší auto. Nemusel bys pracovat v neděli, šel bys pěkně do kostela. Zanedbáváš Boha. Přitom Ježíš nás napomíná: „Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.“ „Do kostela? A každou neděli? To po mně nemůžeš chtít. Tam nic nevydělám. Nic tam nedávají.“ Marek mu však namítl: „V kostele sice nedávají peníze, ale setkáváš se tam s Bohem.“ „A co mi Bůh dá?“ zeptal se David s výsměchem.
„Dá ti svou lásku.“ „Za lásku si nic nekoupím. Příští rok jedu na dovolenou do Ameriky. A to stojí moc peněz.“ „A do Chorvatska by ti to nestačilo?“ diví se Marek. „Ne. Tam je to pro obyčejné lidi. A kam pojedeš ty?“ „Nikam. Musíme opravit náš domek.“ „Tak vidíš. Sloužíš Bohu, a máš málo peněz.“ Marek se odmlčí. Je mu líto, že jeho bratr prodal víru za peníze. Kdyby to tak viděli rodiče. Boj o bratra však nevzdává. Proto mu říká: „Ale já dostanu od Pána Boha nejkrásnější dovolenou.“ „A zadarmo?“ „Ano, zcela zadarmo. I když peníze tam potřebovat budu. Ale ne koruny.“ „Však to nevadí. Lehce si je vyměníš za dolary nebo eura.“
„Kdepak. Takové peníze jsou tam k ničemu.“ „To jsou přece dobré peníze,“ diví se David. „Vůbec to nějak nechápu. Dovolenou dostaneš zadarmo, ale platit tam musíš. A přitom peníze tam neberou. Tak čím zaplatíš v hotelu?“
„Vysvětlím ti to,“ odpovídá Marek s úsměvem a klidně začíná vyprávět: „Jeden bohatý člověk žil ve velkém přepychu. Přesto měl tolik peněz, že si dokázal nemalou částku spořit. Říkával: „Až umřu, tak si za to koupím v nebi, cokoliv budu chtít.“ Když pak skutečně po dlouhém životě zemřel, měl slavný a bohatý pohřeb. U nebeské brány pak volal: „Chci nejkrásnější nebe. Mám dost peněz, abych si zaplatil nejluxusnější bydlení.“ Svatý Petr se na něho smutně podíval a rozhodně jeho peníze odmítl. „Jsou to pravé zlaťáky,“ divil se boháč.
„Tady se platí penězi, které sis měl naspořit za svého života.“ „Já jsem spořil více než ostatní, které už vidím procházet se za nebeskou bránou.“ „Tady se platí za dobré skutky, které jsi nedostal zaplacené. A na tvém účtu je nula. Nemůžeš tedy do nebe. Tady se dívám: Ve své rodině jsi jenom poroučel a na nikoho jsi neměl čas, tedy nula. U vašeho domu se zastavilo tisíce žebráků, ale nedal jsi nikomu nikdy nic, tedy také nula. Ani na Pána Boha jsi neměl čas a ničím jsi nepřispěl na jeho dům. Znovu velká nula.“ Boháč tedy do nebe nevstoupil. Ale byl tak zaslepený, že i v pekle nadával: „Je to nespravedlnost! Tolik peněz jsem nabízel, a do nebe jsem se nedostal. A chudáci, kteří umřeli bez jediného zlaťáku, jsou tam a užívají si nebeských radostí.“
Po skončení vyprávění David mlčí. Dobře ví, že se onomu boháči podobá. Na rodinu neměl čas, a tak se mu rozpadla. Je rozvedený a má už třetí ženu. Na charitu mu nezbývá peněz. A na Pána Boha si také čas neudělá. Chodí do kostela jenom na Vánoce. Přesto se ještě brání: „Ale bez peněz se žít nedá.“ Marek mu neodporuje. Pokyvuje hlavou a říká: „Pán Bůh nám dal rozum a ruce, abychom pracovali a vydělali si na to, co potřebujeme. Máme se snažit a Bůh nám požehná. Postará se o nás tak, jako pečuje o ptáky a rostliny. Jenom nesmíme opouštět to hlavní.“ „A co je podle tebe to hlavní?“ Marek kroutí hlavou a říká: „Ne podle mne, ale podle Pána Ježíše.“ „Tak co je hlavní podle Pána Ježíše?“ „Mít rád Pána Boha. K němu se modlit, pro něho všechno udělat. A kdo má rád Pána Boha, má rád i bližní, svou rodinu i ty, kteří potřebují jeho pomoc.“ David o tom přemýšlí a opouští bratrův dům. Nasedá do luxusního auta a zamíří do svého nádherného domu. Zajíždí do garáže a výtahem vyjíždí do bytu. Usedá na pohovku a zadívá se na protější stěnu. Tam visíval kříž. Měl ho tam kvůli mamince. Když zemřela, tak kříž odstranil. „Jsem sám,“ povzdechne muž v prázdné místnosti a za chvíli dodá: „Mám prázdné ruce.“ Zvoní mu mobil. Podívá se na displej. Volá Petra, jeho současná žena. Přijímá hovor se slovy: „Petruško, přijď už domů, jsem tu sám.“ „Chci ti jen říct, že se dneska zdržím,“ ozývá se z druhé strany. „A není to v poslední době nějak často?“ namítá David.  „Však ty jsi také stále pryč. Nebaví mě být pořád v prázdném domě,“ brání se Petra. David ukončuje hovor a dlouho sedí na pohovce proti stěně, kde dříve visel kříž. Teprve až je zcela tma, rozžíhá světlo a stoupá po schodech na půdu. Jde najisto ke skříni vedle štítu. Vytahuje z ní kříž, který mu zanechala po sobě maminka. Schází dolů do koupelny. Dlouho pak kříž i Kristovo tělo čistí. Podle dolíku v omítce zatlouká hřebík do stejného místa, kde byl kdysi. Znovu usedá na pohovku a dívá se na kříž. Jak to Marek říkal? Jak nás napomíná Ježíš? Aha, už vím: „Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.“ A co dělám já? Sloužím penězům a nesloužím Bohu. V ten večer nejde David dlouho spát. Čeká na Petru, která se však nevrací ani do půlnoci. Povzdechne a v duchu se ptá sám sebe: „Vrátí se vůbec?“
Na druhý den je sobota. David znovu čeká na Petru, zdali přijde. Na její číslo mobilu se nemůže dovolat. Poprvé po mnoha letech nejde do firmy. Je doma a marně čeká. Teprve večer volá bratrovi a přiznává se mu: „Strašně se bojím, co bude. Co když onemocním a nebudu moci pracovat? Jsem sám…“
Marek ho uklidňuje a pomalu mu říká: „Pán Ježíš nás ujistil, abychom se nebáli toho, co bude.“ Doslova řekl: „Nedělejte si starosti o svůj život, co budete jíst (nebo co budete pít), ani o své tělo, do čeho se budete oblékat. Což není život víc než jídlo a tělo víc než šaty? Podívejte se na ptáky: Nesejí ani nežnou ani neshromažďují do stodol, a váš nebeský Otec je živí. Copak nejste o mnoho cennější než oni?“
Dlouho ještě mluví Marek se svým bratrem. Nabádá ho k návratu k Bohu. Pak ještě sedí David před křížem sám. Touží se vrátit k Bohu, ale ví, že musí splnit to, co požaduje Ježíš: „Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.“ Začnu hned zítra, rozhoduje se, půjdu na nedělní mši svatou.
Milí farníci, příběh Davida se ale může týkat každého z nás. Například Pána Boha mohu vyměnit za televizi, počítač, nebo jinou zábavu, anebo třeba i za workoholismus. Podobné je to např. i s ranní a večerní modlitbou, kdy si mohu říci: „nechce se mě, nemám čas.“ Anebo být velmi vlažný na své blízké, protože i to mě stojí určité úsilí, které bych mohl věnovat něčemu jinému.
Amen