Liturgické texty: 1. čtení Iz 35,1-6a.10
2. čtení Jak 5,7-10
Evangelium Mt 11,2-11
Bratři a sestry,
v dnešním evangeliu jsme svědky pochybností Jana Křtitele v Ježíše Krista, a to i přesto, že Jan Ježíše pokřtil, jak jsme se mohly dočíst již v třetí kapitole Matoušova evangelia. Zde je doslova psáno: „když Jan křtil Ježíše, otevřelo se nebe a Duch Boží byl viděn jako holubice a z nebe se ozval hlas: To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení.“ Přes toto znamení u Jana hlodá pochybnost, zvláště ve chvílích kdy je mu zřejmé, že jeho vlastní život se chýlí ke konci. Proč? Jan ve svém životě byl zcela oddán službě Bohu, dokonce o něm Ježíš říká: „nikdo, kdo se narodil ze ženy, nebyl větší, než Jan Křtitel,“ jak jsme četli v dnešním evangeliu. Jan je tedy opravdu zapálený Boží služebník, ostatně o tom jsem hovořil minulou neděli a svoji službu bral velice vážně, zvláště pak ve svých plamenných kázáních. Najednou se však dozvídá o kázáních Ježíše, zvláště pak o jeho horské řeči, kde na konci Ježíš říká: „nesuďte, abyste nebyli souzeni,“ a rovněž učí modlitbu: Otče náš, kde si navzájem máme odpouštět své viny. Tedy Ježíš koriguje Janovu Mesiášskou představu přísného soudce a v Janovi hlodá pochybnost, jestli je Ježíš skutečným Mesiášem.
Milí farníci, jak jsme na tom my? My všichni jak zde jsme, svými ústy vyznáváme Ježíše Krista za svého Spasitele, ale věříme mu doopravdy, zvláště ve chvílích, kdy je nám nejhůř. Sám za sebe musím říci, že i můj život není bez pochybností. Např., když u mě lékaři našli rakovinu a po třech týdenních dávkách chemoterapie mně řekli, že se můj zdravotní stav příliš nezlepšil, také jsem cítil určitou beznaděj a přestože jsem byl bohoslovcem pátého ročníku, nedokázal jsem se modlit, ať se mě stane podle Boží vůle, ale chtěl jsem si prosadit vůli svou. Teprve po čase jsem pochopil, že mě ani můj vlastní život nepatří a ani tak mnoho nezáleží na mých plánech, ale na Božím vedení. Myslím, že podobné pochybnosti zažíval i Jan Křtitel, ale když si uvědomil Ježíšovu velikost i skrze zázraky, které Ježíš činil, Jan uvěří a zcela se odevzdá Bohu a nakonec pro Krista položí i svůj život.
Bratři a sestry, jak jsme na tom my? Dokážeme Bohu věřit bezvýhradně, nebo když není po našem, zmítají nás těžké pochybnosti. Pochybnosti sami o sobě nemusejí být špatné, ale jak nás vybízí dnešní druhé čtení je třeba i v nich být trpělivý, až do doby, kdy přijde Pán, protože Pánův příchod je blízko. Sice nevíme kdy, ale víme, že každý den se o jeden den přibližujeme setkání s ním a jak nám říká dnešní druhé čtení, máme každý den posilovat svoje srdce a nestýskat si jeden na druhého. Vždyť Ježíšova slova jasně říkají: „nesuďme, abychom nebyli souzeni, dávejte a dostanete, odpouštějte, aby i Vám bylo odpuštěno.“ A tak Tě Pane, prosíme, aby tato slova byla chlebem našeho každodenního života.
Amen