Liturgické texty: 1. čtení Iz 7, 10-14
2. čtení Řím 1, 1-7
Evangelium: Mt 1, 18-24
Měl za sebou dva semestry teologie a rozhodl, že odejde ze semináře, protože poznal nějakou krásnou hodnou dívku. A říkal všem, že být knězem, to pro něho není. Farář a jeho spolužáci to tak neviděli a přemlouvali ho, ale nedal si říct. Neuplynul ani rok, děvče onemocnělo zánětem jater a po několika měsících smířené s Bohem bylo povoláno do nebeského království. A všichni to viděli jako znamení Boží, jenom on ne. Po nějakém čase si namluvil jinou dívku, také věřící a ona, když se dozvěděla, že studoval teologii, tak mu to rozmlouvala a říkala, aby se vrátil zpátky. A všichni v tom viděli znamení Boží, jenom on ne. Pak se vzali, začali trápení, nemohli mít děti. I v tom viděli lidé Boží znamení, on ne. Utíkal od Boha, jak mohl a při tom útěku se rozhodl, že odejde i z domovského kraje. Znal tam moc lidí a každá chvíle mu tam připomínala něco. Požádal o vízum do Kanady a všichni mu to rozmlouvali, ale jen on to viděl jako vůli Boží. A tak skončil v jiném světě ten, kdo měl snad být služebníkem Božím.
Nevidíme a neslyšíme, znamení, které Bůh dává lidem, aby je k sobě vedl. To je ta nejednoduší řeč Boží, kterou Bůh své slovo zhmotňuje kolem nás. Když už neslyšíme jeho slovo mluvené, abychom slyšeli aspoň skrze události, které se dějí. A lidé jsou jako berani. Mluvíme o náhodách, těžkostech, katastrofách. Lidé říkají: „Bůh mě opustil,“ a když se jim něco podaří, tak mluví o štěstí a o klikách, ale o tom, že by pro ně něco mohlo být výzvou, nebo znamením Božím, tak na to se nemyslí.
Existoval však také jiný muž Josef. I ten plánoval i ten hledal i ten měl své představy o životě, tak jako to mívá každý z nás. Ale především, celým svým životem hledal Boha. A takovým Písmo svaté říká: „že jsou spravedlivý.“ Ti, kteří touží po vůli Boží, kteří ji stále hledají a uskutečňují. Život se mu dařil, nalezl hodnou krásnou dívku, rozhodl se, že opraví Nazaretský domek a založí si tam dílnu a budou žít nádherným manželským životem. Vydělá si a budou mít hodně dětí, tak jak to bývalo u židů zvykem. A štěstí se na něho skutečně smálo, až do té chvíle, kdy se jeho snoubenka vrátila od své tety a on viděl, že se vrátila těhotná. A každý z nás v té chvíli by upadl do zmatků: za prvé proč? A proč se zrovna tohle musí stát zrovna mě? A proč to udělala, nemá mě ráda? Co Bůh tímhle tím zamýšlí, to se ptal právě Josef. My lidé v takové chvíli obviňujeme druhé, trápíme se, zoufáme, nadáváme, ponižujeme druhé. A pro něj, jeho těhotná snoubenka byla znamením. Tak asi není pro mě, a protože jí nechtěl ublížit, rozhodl se, že jí tajně propustí. Bohu je velice milé, když člověk hledá jeho vůli. A každému, kdo se po ní ptá, tak odpoví. A jestli Josef hledal vůli Boží, tak mu jí Bůh dal skutečně poznat. A udělal to a udělá to s každým, i kdyby měl do tvého života poslat anděla, protože nemůže zklamat člověka, který chce dělat jen to, co chce Bůh. A tak promluvil Josefovi ve snu, skrze anděla. A lidé říkají: „no jo, kdyby ke mně promluvil anděl ve snu, to já bych také věděl, co mám dělat. Hned bych to udělal stejně jako Josef.“ No to bych chtěl vidět, když nedokážeme rozeznávat vůli Boží podle toho, co nám Bůh ukazuje v tomto světě, tak jak bychom ji rozeznali ve snu. Co bychom si řekli? Večer jsem se moc najedl, tak se my něco zdálo. Už se mi zase něco plete, tak jak to lidé říkávají. Ale pro člověka, který celou svou bytostí je zaměřen k Bohu, pro toho se stává znamením všechno, ať je to ve dne, nebo v noci. Ať je to co prožívá, anebo to co cítí. Všechno je znamením a každá událost je tajemstvím, ve kterém ke mně může promluvit Bůh. A jsme jak nevěřící lidé, když svět se ocitá ve zmatku. Ve světových katastrofách a lidé si žijí jako by nic, pro ně to není znamení. Dítě se nedostane na školu, my jsme se modlili, ale Bůh nás nevyslyšel. A že právě to může být znamení, že Bůh tam toho kluka nechce mít, tak to už nám nedochází. Partner začne do kostela chodit více než předtím a začne se modlit a my mu říkáme: „prosím tě neblbni a nepochopí, že je to znamení Boží, aby se celá rodina obnovila, aby konečně začali žít pro Boha, tak jak mají.“ Jsme slepí a hluší. A přitom Bůh dává znamení sám i těm, kteří o něj neprosí. On se nedá dlouho omrzovat, ale uposlechnou lidé to, co jim říká skrze události kolem nás? Jsou dvě cesty. Buď je to cesta svévole, kdy za každou cenu chci hledat podle svého a pak cesta Josefova. Cesta, kdy k lidem mluví Bůh. Událostmi jejich života. Skutečnostmi ze života druhých, slovem, snem, vším. A měl bych se ptát každý den, když mě něco potká: co mě tím chce Bůh říci? Protože právě to může být jedinečná Boží výzva ke mně.
A tak Tě Pane, prosíme, abychom začali hledat tvojí vůli, abychom dokázali vidět tvá znamení a společně se svatým Josefem se stali spravedlivými, kteří touží naplnit tvou vůli ve svém životě a nebojí se toho, co jim dáš poznat.
Amen