Liturgické texty: 1. čtení Sk 6,8-10; 7,54-60
Evangelium: Mt 10,17-22
Je zvláštní, že hned den po Božím Hodu vánočním církev předkládá památku prvomučedníka Štěpána. Čím to je? Proč si máme kazit tu hezkou vánoční atmosféru příběhem člověka, kterého ukamenovali?
Možná, že vánoční atmosféra na nás působí až příliš moc idylicky, a tak nám svátkem svatého Štěpána chce církev připomenout, co to opravdu obnáší přihlásit se k Ježíšovi, který se před dvěma tisíci lety narodil v Betlémě. Podívejme se proto detailně na závěrečnou epizodu ze Štěpánova života a hledejme, jaké poselství si z ní můžeme vzít pro své životy.
Na scéně vystupují dvě skupiny lidí. Na jedné straně je to Štěpán. Stojí zde sám jako obžalovaný a zřejmě mu je jasné, že za svůj postoj bude muset zaplatit životem. Nicméně z něj vyzařuje podivuhodný pokoj. Písmo dokonce říká, že se jeho tvář podobala tváři anděla. Štěpánův pokoj je velmi podobný pokoji, který vyzařoval z Krista, když stál obžalovaný před Pilátem. Štěpán se připodobňuje svému Mistru a Pánu.
Na druhé straně naší scény jsou farizeové, kteří jsou plni hněvu, který je až zarážející. Nechtějí ani poslouchat Štěpánovu obhajobu, a tak si raději zacpávají uši. A přitom hlavní důvod, proč chtějí Štěpána připravit o život, je jejich víra. Je to zvláštní: ve jménu věrnosti Bohu chtějí farizeové připravit Štěpána o život. Ale může vézt věrnost Bohu opravdu až k zabití člověka? Není zde někde chyba?
Domnívám se, že ve chvíli, kdy začínají všichni zlostně Štěpána kamenovat, jim na prvním místě nešlo o věrnost Bohu, ale o prosazení svého. A tak si raději zacpávali uši, aby jim Štěpánova řeč nezačala hryzat ve svědomí.
Postoj farizeů – těch, kteří Štěpána kamenovali – je pro nás velkým varováním. Pravá víra přece nikdy nesmí vézt k tomu, abych ublížil či dokonce zničil svého bližního. Oni se spíše schovali za masku víry, kterou se snažili sobě i jiným dokázat, že mají pravdu.
Jestli budeme umět naslouchat těm, kdo mají jiný názor, než my, pak sice riskujeme, že nás jejich názory zviklají,  ale donutí nás to si svůj názor pořádně obhájit sami před sebou. Jestli se ale budeme snažit prosadit za každou cenu svou – a budeme si to maskovat tím, že jednáme ve jménu Božím – pak se i nám stejně jako farizeům může stát, že paradoxně Boha opustíme. Pravda totiž znamená hledání, kterým člověk prochází celý život. Pravda se nedá uchopit jednou provždy.
A tak i když nás dnešní Štěpánův příběh docela vytrhuje z někdy až idylické vánoční nálady, přesto nám ukazuje, co skutečně znamená následovat Krista, který se kdysi dávno v Betlémě narodil. Následovat Krista znamená hledat celý život pravdu a být pro ni neustále otevřený. Neboť Kristus je pravda sama.
Amen