Liturgické texty: 1. čtení: Sof 2,3; 3,12-13
2. čtení: 1 Kor 1, 26-31
Evangelium: Mt 5, 1-12a
To osmero blahoslavenství, které nám Ježíš předkládá v dnešním evangeliu je cesta, která zaručeně vede do Božího království. Je to cesta, která nás má uchránit nejen hříchu, ale přivést k pravému štěstí, kterou člověk zažívá jedině tehdy, kdy je blízko našeho Pána. Je to cesta, po níž kráčelo a kráčí mnoho svatých.
Nejprve se musíš stát chudým duchem. Chudý duchem je ten, který ví, že všechno je od Boha, že bez Boha člověk není ničím, že potřebuje Boha od rána do večera, že po něm toužím tak, že vyprazdňuji sám sebe. Chudý duchem je ten, který před Bohem stojí s prázdnými rukama, aby se Bohem nechal obdarovat, to je ten, který Boha ustavičně potřebuje. Blahoslavený takový člověk a šťastný ten který pláče, protože toho Bůh potěší. Ten, kterému není jedno co se děje ve světě i kolem něho, protože pláče nad lidskou bídou. Blahoslavený takový člověk, protože dokáže plakat s plačícími a toho Bůh potěší. A blaze tichým neboť oni dostanou zemi za dědictví. Blaze tomu člověku, který dá přednost moci Boží, modlitbě před lidskou řečí. Který ví, že to co činí Bůh je vždy silnější, než to co říká a dělá člověk. A blahoslavení šiřiteli pokoje, neboť oni budou nazváni syny Božími. Ano, blaze člověku, který je tak plný Božího dobra, že ho nemůže utajit, to je svatý. Ten člověk, se kterým je vždy dobře. A blaze milosrdným, neboť oni milosrdenství dojdou. Blaze člověku, který se raduje, že smí odpouštět, který touží po tom, aby mohl odpouštět, který přijal tuto Boží výsadu za svou a těší se z toho, že může zapomínat na hříchy a provinění druhých. Ten, který nesrovnává, který nebere stejný metr na každého, ten který vždycky omlouvá, který má tolik lásky, která věří a na křivdy zapomíná, protože tomu vždy odpustí Bůh. A blaze tomu kdo lační a žízní po spravedlnosti. To je ten, který víc touží po Bohu, než po hmotě, který nezabředl ve starostech a v bídě tohoto světa, který na první místo dal věci ducha. Kéž bychom byli lidmi, kteří dokáží žít víc pro Boha než pro sebe a proto co nás naplňuje.
A to poslední blahoslavenství je snad nejtěžší. Blaze těm, kdo budou pronásledováni pro spravedlnost. Těm, kteří se nebojí, že se budou lišit od druhých. Blaze těm, kteří připustí, že být spravedlivým znamená nebýt nevěrcem, že být spravedlivým znamená občas jednat jinak, než jednají lidi kolem mne. Že být člověkem ducha znamená být prostě jiným. Občas schytat směšnou poznámku, nechat se vysmát, zlehčit, nechat lidi aby nade mnou mávali rukou, aby si říkali, že jsem blázen. Blahoslavený člověk, který to snese, kterému je úplně jedno, co si o něm myslí lidé, protože on ví, že hledá Boha.
A tak Tě Pane, prosíme, aby těch blažených a svatých bylo dost i v dnešní době, aby to byli lidé, kteří nám jsou blízcí svým životem, kteří nás ubohé strhávají na cestě k Tobě, kteří nás vyvádí z otroctví života a učí nás svobodě Božích dětí, abychom jednou viděli Tvou tvář a dokázali na Tebe patřit a radovat se s těmi, kteří nás předešli do Tvého království.
Amen