Liturgické texty: 1. čtení: Iz 58, 7-10
2. čtení: 1 Kor 2, 1-5
Evangelium: Mt 5, 13-16
To už se nedalo vydržet, kdo si to má pořád nechat líbit? Včera si zase dovoloval, tak jsem mu to dal trošku pocítit, osolil jsem mu to, že na to myslím dlouho nezapomene. No výborně, to jsi správný křesťan, protože máš být solí země, tak jen sol. Tak to asi ne, tak to Pán Ježíš rozhodně nemyslel. Vidíme zkaženost, kolem nás, taky v nás, v našich rodinách, ale především kolem ve světě, ale škoda, že to někdy konstatujeme tak, jakoby se nás to vůbec netýkalo, anebo se štěstím, že mezi tu zkaženost nepatříme.
Vy jste sůl země. Dost těžko budeme chápat tento Ježíšův nárok na nás, jako na jeho učedníky, když nebudeme vědět, co sůl znamenala pro celý přední Orient a také pro Izraelský národ. Tenkrát neměli žádné lednička a mrazničky, a poněvadž chtěli uchovat jídlo, aby se jim nekazilo, tak měli zkušenost, že když to jídlo prosolí, tak se nezkazí. A poněvadž žili v přesvědčení, že každá zkáza, tedy i zkažení jídla má na svědomí Boží nepřítel, tak v Izraelském národě, ale i v národech kolem něj byla sůl prostředek ochrany před zlými mocnostmi. Z toho důvodu všechny starozákonní oběti byli pořádně prosolené. A starší z Vás si pamatují, že sůl byla používána při křtu, jako ochrana před Božím nepřítelem a také do svěcené vody se sůl přidávala. Tak tak je to. Vy jste sůl země. Té země, která je zkažená, a na její zkaženost všichni nadáváme. A člověku začne docházet příčina, proč je ten svět, tak zkažený. A že se to kolem nás kazí čím dál více a říkáme si: „no to je hezké, pěkně to jede z kopce“ a říkáme si: „no to je podívaná.“ Podívejte se, jak dnes ti mladí vypadají a jak jednají, jak se to všechno hroutí, ale ono, že se to kazí kolem nás, tak to je především špatné svědectví o nás. Jak je možné, že kolem tolika křesťanů se svět stále kazí? A lidské vztahy se kazí. A mládež se kazí. Vy jste světlo světa. I to víme. Že v dnešní době možná více, než jindy lidé to co je tmou pokládají za světlo a světlo za tmu. Mluvíme o době temnoty. Lidé jsou v temnotě a říkáme, že jsou slepý, že nevidí, kam jdou. Nerozumí ničemu. A přesto nám vůbec nedochází, že tím světlem mám být já a ty. Že to je naše poslání, posvítit těm lidem na cestu. Osvětlené město na hoře bude vždy vidět a je také jasné, že pokud budeme žít podle evangelia, tak to také bude lidi provokovat a znervózňovat. Ale to, čím mají být především křesťané je svítit lidem na cestě života svými skutky. Ty ať svítí jako vaše světlo před lidmi, aby viděli Vaše dobré skutky a velebili Vašeho Otce v nebesích. Nevěřící totiž mají právo vidět, že naše jednání, náš způsob života je jiný. Mají právo vidět skutky, které vypovídají o Bohu. A ty skutky mají tak vypovídat, že už je ani nenapadne je připisovat nám. Že je nenapadne říkat, no ten je dobrý. A svědectví křesťanů vždy v důsledku musí být svědectví, které vypovídá samo o sobě a o nebeském Otci. Jak na to? Mám být světlem světa, svítit druhým a k tomu nám pomáhá dnešní nádherné čtení z proroka Izaiáše. Tehdy vyrazí tvé světlo jako zora, tvá jizva se zacelí. Tehdy budeš volat a Hospodin ti odpoví. Tehdy v temnotě vzejde tvé světlo a soumrak tvůj se stane poledním jasem. Kdy tehdy? Tehdy až rozlámeš svůj chléb hladovému. Až popřeješ pohostinství bloudícím ubožákům a když uvidíš nahého, tak jej oblečeš. Neodmítneš pomoc bližnímu. Když přestaneš utlačovat, ukazovat prstem, křivě mluvit. Když ukojíš lačného. A my jsme o tom věděli, že máme pomáhat druhým, a že podle toho se má poznat, že jsme křesťané. Když člověka to stále svádí, aby pomáhal po svém, a aby když už pomůže, tak aby se o tom vědělo tím správným způsobem. Aby si lidé byli vědomi, že jsem to právě já, který jsem jim pomohl. A když se naskytl, někdo hladoví, někdo, kdo skutečně potřeboval pomoc, tak jsme spíš šilhali, abychom pomohli tomu, kdo nám to může vrátit a kdo si toho bude vážit. A těm největším ubožákům, kteří jsou kolem nás a nejvíce by potřebovali, tak těm jsme si navykli smát. Říkáme, jací jsou to skutečně nemožní lidé. A když je někdo před Bohem nahý, ubohý ve své mravnosti a ve svém hříšném životě, tak nanejvýš mu na to ukazujeme, ale Pán říká: „ne ukažte mu, že je nahý, ale oblečte ho.“ A když někdo potřebuje pohostinství jako bloudící ubožák, tak mu nanejvýš poradíme, kudy má jít a zapomeneme ho přijmout i s tou jeho bludnou cestou a prostě mu dát lásku, aby viděl, že po té cestě kterou šel, nikam nedojde. Přestaň ukazovat prstem a křivě mluvit. Kolik to bylo obvinění a zbytečných řečí, která jsme vyslovili na druhé lidi, na jejich chování k nám a druhým. Kolik to bylo pomluv, to všechno jenom proto, že jsme nedokázali druhého přijmout, takového jaký je anebo jsme si řekli, že mu pomůžeme tím, že mu řekneme, že jedná nemožně. Že mu to dáme pocítit. Ale být světlem znamená ne jakkoliv pomoci člověku, ale pomoci tím způsob, kterým by mu pomohl Bůh.
A jestli já chci dospělého nějak vychovávat, něco mu dát pocítit, tak bez lásky nikdy tomu člověku nepomohu. Pomoci mu můžu jediným způsobem, přijmout jej s jeho bídou a posvítit na jeho cestu. Tehdy vzejde světlo.
A tak Tě dnes prosíme, abychom dokázali být pro druhé světlem světa a solí země.
Amen