Liturgické texty: 1. čtení: Gn 2, 7-9; 3, 1-7
2. čtení: Řím 5, 12-19
Evangelium: Mt 4, 1-11  
V dnešním prvním čtení jsme slyšeli, že člověk od svého prvopočátku, chtěl mít život pouze ve svých rukou. Chtěl vlastnit to, co mu Bůh chtěl dát jako dar. A od té doby jsme všichni pokoušeni nespoléhat se na Boha, ale spíše na sebe. A tak i Ježíš jako pravý člověk byl rovněž pokoušen, stejně tak jako jsme my ve svém životě a u těch třech pokušení bych se rád na chvíli zastavil. To první pokušení začíná slovy: „jsi-li Syn Boží, tak tyto kameny proměň v chléb.“ Mohl to Ježíš udělat? Mohl a snadno, ale pak by se nestal chlebem života, který nás sytí a přivádí z tohoto světa do království Božího.
Nebo samozřejmě mohl skočit i z toho cimbuří, lidem na efekt, aby na chvíli získal lidskou slávu, ale pak by nenaplnil poslání svého Otce. Dokonce neposlouchal ty pokušitele ani ve chvíli, kdy byl na kříži a oni mu říkali: „jsi-li Syn Boží sestup. Ne, dovolil Otci, aby jej vzkřísil z mrtvých. A to, že se skrze zázraky mohl stát přijatelný pro všechny své současníky, zaměnil za to, aby nás všechny vykoupil a zachránil, protože se nechal vzkřísit a tím člověku nabízí věčný život. Spásu, místo toho, že v tomto světě se bude mít dobře, bude zdraví a zdraví bude i umírat, protože lidé dnes zamění všechno, co souvisí se zdravím za svoji spásu a je jím úplně jedno, kdo jim to dává. A v třetím pokušení, kde mohl přijmout, bez boje, bez utrpení vládu nad celým světem si Pán tento svět nechal darovat Otcem cestou, která je pro nás těžko pochopitelná. Stal se našim Pánem tím, že je našim služebníkem. A ten Ježíšův zápas je i můj zápas, protože i mě svádí ďábel tak, abych ve svém životě Boha moc nepotřeboval.
A možná to druhé pokušení je pro nás největší, protože s ním souvisí Boha manipulovat, aby Bůh dělat to, co chci já, místo toho, abych já dovolil Bohu, že on bude střed mého života. A že budu věci přijímat tak, jak my je dá On, protože jsem jeho. A půjdu tou cestou, kdy nezaměním lidské vztahy za to, že půjdu a budu druhými manipulovat. Každá láska totiž umírá ve chvíli, kdy do ní vejde manipulace, nadvláda nad druhým, vydírání. A to, že doba postní je o tom, že se něčeho zřekneme, tak to nám pomáhá uvědomit si, jak jsem si život zařídil sám a jak už jsem necitlivý k tomu, co my dává Bůh. A tak těch 40 dní doby postní má být pro nás obrovskou milostí, protože se můžu vrátit k té obrovské radosti, že jsem dítě Boží, o které se Bůh stará. A stanu se citlivější na ta pokušení z tohoto světa, která na mě čekají dnes a znovu, abych se co nejvíce připodobnil Kristu. A nakonec o velikonocích se mohu radovat z té radosti vzkříšení, když si nechám vzít tu vnitřní svobodu, ke které mě osvobodil Kristus, a nevezmu svůj život jen do svých rukou, tak že nakonec si udělá ze života peklo na zemi a to peklo udělám ze života i těm druhým. A my jsme pozváni, aby to bylo úplně jinak, a to nejde bez Pána Ježíše. My ten svůj životní boj sami nevyhrajeme, On ho vyhrál. Proto jsme s ním, protože On je s námi. A pro nás to podstoupil, abychom i my mohli zakusit svobodu dětí Božích.
Amen