Liturgické texty: 1. čtení: Ex 12, 1-8. 11-14
2. čtení: 1 Kor 11, 23-26
Evangelium: Jan 13, 1-15
V dnešním evangeliu jsou klíčová slova: protože miloval svoje, kteří byli ve světě, projevil jim lásku až do krajnosti a to tím, že jim daroval sám sebe a umýval nohy tak, jak to dělali v Ježíšově době jen otroci. Zkusme si to představit, najednou se v našem kostele objeví Ježíš a začne nám umývat nohy. A tímto skutkem se Ježíš dostává vlastně až pod úroveň člověka proto, aby člověka zachránil. A Ježíš nejen, že se stal pravým člověkem, co je pro Boha obrovské ponížení, ale On se sklání k nohám člověka. A dělá to proto, aby pod každého člověka mohl vsunout svá záda a mohl nadnášet životní kříž každého z nás. Ježíš jde tedy pod nás, aby každého z nás mohl nadnášet. Ježíš podepírá naše břemena, a jestli máme někdy pocit, že život je těžký a my máme často obrovské těžkosti, pak vězme, že Ježíš je nám pomáhá velmi silně nést. Aniž bychom to tušili, tak Ježíš z té naší tíže nese většinu a někdo řekneme: „já mám takové strašné těžkosti, že na mě asi Bůh zapomněl.“ Ale nevíš, co bys nesl, kdyby tě nepodepíral Kristus. Víte, lidé se často hroutí až k sebevraždě, před těžkosti svých životů. Ale my víme a také je to realita, že nám to pomáhá nést On. On se dává pod nás, aby nás mohl zvedat a podepírat to, co bychom neunesli. A potom co toto udělá, co se takto pokoří pod člověka, tak udělá ještě něco většího a absolutního. On se bezezbytku vydá všem lidem. Dává se do posledního zbytku. My také se chceme nějak dát, protože víme, že láska je dávání a tak si říkáme: „je potřeba se darovat.“ Ale bezezbytku? Darovat se bezezbytku, zkusili jste to někdy? To totiž znamená, že člověku nezbude nic. Člověk, který se rozhodl nějak darovat, říká: „ale já mám přece také svoje práva.“ Ale Ježíš se naprosto všech svých práv vzdává a dává se opravdu bezezbytku, nenechal si ani kapku své krve. Ani kousek svého těla, nenechal si nic. Všechno dal a to je láska. A člověk se na to dívá a říká si: „na světě dokonalá láska neexistuje.“ Vzpomínám si na jednoho člověka, který říká: „pane faráři, lidi jsou zlí.“ No, je to pravda, vždyť i nás Ježíš nazývá zlým pokolením. Říká: „vy, i když jste zlý, dáváte svým dětem dobré dary.“ Nazýval nás zlými, takže ten člověk se úplně nemýlil, ale na světě existuje dokonalá láska. A kdyby jí neměl žádný člověk, tak jí má Ježíš. Ale i lidé jsou schopni do této lásky dorůst a mít tu lásku dokonalou a to jsou svatí. Ti, kteří prošli životem a stali se svatými. Na světě dokonalá láska existuje. A i kdybychom ve svém životě takovou lásku kolem sebe nikdy neuviděli, tak tu Kristovu, která stále trvá, tu můžeme a máme mít před očima stále. Dokonalá láska a On to udělal. Nebyla to slova, protože nikdo nemá větší lásku, než ten, kdo za své přátele položí život. A On to udělal. A chce nás k této lásce přivést. On nás chce v ní zdokonalit. A vůbec musíme říci, jestli se nám někdy prokázalo důsledně někomu prokázat lásku, tak to bylo jistě v jeho síle a díky jeho působení v nás, protože člověk na to sám ze sebe nemá. Jestli se tedy rozhodneme důsledně milovat a to by bylo velké rozhodnutí a bylo by dobře, kdybychom to udělali, tak jestliže to uděláme s tím, že na to máme, tak se nám to nepodaří. Člověk na to nemá. Ježíš, protože si toto uvědomuje, tak nás vybavuje svojí milostí. Podívejte se na Petra, on sám to také ze sebe nezvládl, vždyť řekl: „položím za Tebe život“ a to je ta láska největší. A Ježíš ho brzdí a říká: „Petře, život za mě položíš? Vždyť ještě dnes kohout třikrát zakokrhá, tak mě zapřeš.“ Petr nevěděl, že na to člověk sám ze sebe sílu nemá, i kdyby tisíckrát chtěl. A Ježíš to ví. A proto posiluje Petra a učedníky a nás a dělá to tím, že sám se nám dává a skrze eucharistii vstupuje do nás a potom už člověk nemá jenom své vlastní síly, ale to už má i jeho sílu a to je tedy rozdíl. On je najednou v nás. A dělá to také i v tom večeřadle, vědom si toho, že oni ještě nejsou zralý v lásce, ani Petr. A také dává se nám tady v tom našem večeřadle, v našem kostele, vědom si toho, že my nejsme schopni v té naší lásce, tak jako Petr a přesto se nám dává. Vždyť nakonec říkáme: „Pane, nezasloužím si, abys ke mně přišel, ale řekni jen slovo a má duše bude uzdravena.“ Nezasloužím si, já to vím, ale já ho potřebuji, protože sám do lásky nikdy nedorostu, jenom s ním. A to je hlavní myšlenka tohoto dnešního večera, kdy Ježíš se dává učedníkům ve večeřadle, On jim dává svaté přijímání, Sebe, to bylo první svaté přijímání v dějinách lidstva. On se jim dal a vstoupil do jejich nitra. A víte, proč to také udělal? On si byl vědom, že jsou tak nedokonalí v lásce, že od něho utečou. To se potom stalo v Getsemanské zahradě, kdy si přišli pro Ježíše, jeho nepřátele a v tu chvíli jako když střelí, utekli učedníci. Oni nedokázali zůstat s Ježíšem, protože nebyli zralí v lásce, ale víte, co je úžasné, Ježíš dokázal zůstat s nimi. Oni oddut utekli, ale ve svém nitru zůstal s nimi, vždyť byli po svatém přijímání. Chápete, oni utekli od Ježíše, ale téhož Krista měli v sobě. A to je to Ježíšovo milosrdenství, protože On ví, jak jsme nedokonalí v lásce, že v tom jsme strašně slabí. A ví, že u něho nedokážeme trvale setrvat, ale On dokáže zůstat s námi a přes všechnu naši nedokonalost nás neopouští. Pořád je s námi a pořád nám říká: „neskonči s tím, chtěj, snaž se, miluj, snaž se o lásku každý den.“ Neboť nemá větší lásku, než ten, kdo za své bližní položí svůj život. A my to musíme dělat v maličkostech, protože až to jednou po nás Bůh bude chtít doopravdy, tak bychom to neuměli. V maličkostech takže, když člověk přichází domů ze mše svaté plný Krista a vzápětí se s někým pohádá, tak jak na to? Čím to je? No tím, že jsme slabí. A když se to stane, tak je třeba říci: „Ježíši, pomoz mně, nech mě dorůst do té lásky, protože jsme to zase nezvládl.“ A Ježíš tiše řekne: „pomůžu, tak to nezabal a běž do toho znovu.“ Ach Ježíši, jak se vlastně miluje. A Ježíš řekne: „byl jsi na mši, tam jsi to viděl, musíš rozlámat svoje tělo a za druhé prolít svoji krev, to znamená dát se. Tak teď běž a dej se.“ Teď před pěti minutami ses pohádal, tak teď běž a daruj se. Daruj svůj čas, svůj úsměv, běž, hlavně nezůstávej na místě. Nehybný v nelásce, ale běž. To nás učí Ježíš každou mši svatou při lámání chleba.
Amen