Liturgické texty: 1. čtení: Sk 1, 12-14
2. čtení: 1 Pt 4, 13-16
Evangelium: Jan 17, 1-11a
Dnešní liturgická čtení nám říkají, že máme se radovat s Boží blízkosti a jeho příslibu a zároveň se snažit přijímat i utrpení, kterým jsme vystavováni. Jinak bychom mohli dopadnout jako jeden muž, o kterém bych Vám chtěl vyprávět.
Byl jednou jeden malý chlapec, který velmi trpěl tím, jak velmi byl vystavován nespravedlnostem světa, neboť viděl bezpráví i utrpení svých přátel a ostatního světa. Tu si pevně předsevzal: „Až budu jednou velký, všechno změním.“ A rostl a stal se větším a stal se velkým a měl před očima ještě více nespravedlnosti a utrpení a byl pořád ještě přesvědčen, že to změní. Avšak neviděl kolem sebe nic, než dospívající chlapce bez prostředků a rozhodl se proto: „Jakmile vydělám peníze, zasadím se o to, jak tomu všemu odpomoci.“
Ale když vydělal své první peníze, musel zjistit, jak opuštěn stojí proti hospodářskému systému. A tak se ujistil: „Musím si nejprve získat dobré společenské postavení. Pak vše změním,“ neboť měl ještě pořád před očima nespravedlivé zacházení v tomto světě a také utrpení svých přátel a ostatního světa. Nic nezapomněl. Přece však, když dosáhl svého cíle v povolání, stanul před skutečností, že sám by nedokázal nic pořídit. Tak učinil opět závěr: „Jakmile budu mít společenskou a politickou základnu, mohu konečně změnit vše, co mne dříve utiskovalo.“ A pracoval dále velmi pilně a angažoval se v mnoha oblastech. A radil se se svými přáteli, kteří byli ve stejně nejistém postavení jako on a chtěli odstranit zlořády ostatního světa.
A jako v pohádce to jednou došlo tak daleko, že se vypracoval až k vedoucímu postavení v průmyslu. Měl také velký vliv v politickém a společenském životě. Přes svou vynikající situaci nezapomněl, že si jako malý chlapec jednou předsevzal něco revolučního. Pamatoval si, že se chtěl osvobodit z nerovných poměrů a hle: již se mu to podařilo.
Ale pamatoval si také na své přátele, které zasvětil do svého rozhodnutí. Podíval se kolem sebe po těch, kteří byli u něj, a hle: ani jim se nedařilo o mnoho hůře. A když ještě nebyli tak daleko jako on, měli se přece snažit, vždyť on to dokázal sám!!!
Tak se rozhlédl kolem sebe dokola po okolním světě a musel uznat, že přece není tak hrozně uspořádán. Prošel sám celou společností zdola nahoru a tak mu při pohledu zpět bylo jasné, že to tak zlé vlastně nikdy nebylo. Mladým revolucionářům, kteří bez moci a prostředků bojovali za své cíle, byl přesto velmi nakloněn. Ale aby je mohl podporovat, museli by se nejprve osvědčit v životě, myslel si.
Jednoho dne přišel, jako každý, před Boha, aby se zodpovídal za svůj život. Bůh se jej povzbudivě ptal, čehopak dosáhl, co chtěl během svého života uskutečnit pro lidstvo?
A bez zábran tvrdil: „Po celý svůj život jsem bojoval proti nespravedlnosti světa a musím říci, že díky svým schopnostem jsem dosáhl toho, aby byla téměř úplně vykořeněna. Každopádně já už bych nemohl žádnou nespravedlnost rozpoznat.“
„Dělal jsi svou věc dobře,“ promluvil spravedlivý Bůh, „musíš být odměněn stavem, v němž žiješ na Zemi. Od nynějška budeš sedět na oblaku č. 7, obklopen hustou mlhou. Nikdy neuvidíš, co se kolem tebe bude dít.“ Tak pravil Bůh a ten zaslepenec sedí na svém oblaku až dodnes.
Co z tohoto příběhu by bylo dobré, aby si odnesl každý z nás? Člověk svět nemůže změnit svojí vlastní silou. To lze jen skrze Boží lásku, kterou nám ukazuje svým životem sám Ježíš Kristus.
Amen