Liturgické texty: 1. čtení: Sk 2,1-11
2. čtení: 1 Kor 12,3b-7. 12-13
Evangelium: Jan 20, 19-23
Občas se můžete podívat kolem sebe a vidět hmotné a nákladné stavby, ale Duch v nich nebyl. Bez Ducha hmota čněla nad krajinou a nikoho nelákalo v ní přebývat. Slyšel jsem hudbu a bylo z ní člověku úzko, nepozvedala, ale naopak ukládala v našich srdcích rozpaky, uvolňovala temné proudy, dávala strach. Slyšel jsem slova, ze kterých si asi nikdo nic nepamatoval. Slova seskupená do frází a přitom všichni dělali, že tomu rozumí, že je to tak správné, ale jejich srdce zůstala chladná. Viděl jsem mladé lidi a jejich tvář byla smutná, strhaná a ztrápená a ve svých třiceti letech vypadali na šedesát.
A byli lidé, kteří si mysleli, že mají všechno, obklopeni věcmi a přitom neměli nic, čím by druhého obdarovali. A byli jiní, co neměli co ztratit a tolik se jejich srdce chvělo strachem. Potkávám křesťany a jejich ztrápená a znuděná tvář neláká k následování. Vyzařovali lhostejnost, neochotu a možná tak trochu navenek vyjadřují krédo svého života, bolest nad ošizením. A když je člověk slyší mluvit a modlit se, má pocit něčeho prázdného. Proč to ti lidé tak dělají a proč takto žijí?
Vždyť přece existují stavby, které člověka pozvedají. Chrámy ve kterých člověk nalézá sám sebe a ve kterém přebývat znamená osvobodit se. Hodinu zde být, by člověk vyměnil za stovky hodin někde jinde. Je přece hudba, která uvolňuje Ducha a zpěv, která když zazní, tak zapomínáme na své starosti. A jsou slova, která se dotýkají lidských srdcí, která jsou mluvena řečí, které rozumí každý. A nejde o to, abychom obohatili rozum, ale naše srdce je potěšené, povzbuzené a někdy i napomenuté.
Jsou vztahy, ve kterých je něco víc, ve kterých nevládne nenávist a neodpuštění, ale pokoj. Jsou lidé, kteří tento pokoj šíří a se kterými je dobře a pak jsou lidé, kteří mají stále co ztratit a oni se nebojí. A jsou ti, co nemají zdánlivě nic a přesto každého obdarovávají, každého s kým se setkají a lidé se na ně tlačí a berou si z jejich nitra živou vodu. Šťastný člověk, který se otevřel Božímu působení, který do svého života jako samozřejmost přijal Ducha svatého. Šťastná farnost, která k Duchu svatému vede a která z Ducha svatého žije. Šťastný člověk, který zjišťuje, že je mu najednou dobře v chrámu, kde se modlí, v jehož srdci zní píseň, která jej vede k Bohu. Šťastný člověk, který slyší slova a rozumí jim, který rozliší frázi od slova Božího. Duch svatý to je co dává prohlédnout a dává moudrost, který nám ukazuje co je důležité a co není. Je to Duch svatý, který nás vede k pokoření, který nás vede k tomu, abychom vyznávali hřích, abychom volili tvrdší cestu a přitom si zachovali radost. Je to Duch svatý, který nám dává sílu, abychom se nebáli, který najednou nám dal i sílu abychom povstali k boji se zlem a dovedli se zastat i těch, kteří jsou zotročováni hříchem. Je to Duch svatý, který nám dává poznat naší bídu, ale na druhé straně naší velikost. Omezenost našich sil, ale velikost našich obdarování, která nám ukazují místo, které máme v církvi. Šťastný člověk, který se stal hodný přijetí Ducha svatého, který nalezl nový život, který dokáže s opravdovostí vyznat hříchy a má radost z odpuštění, protože pokání je přece už radostná událost.
Děkujme Pánu za tento nezasloužený dar. Za Ducha svatého, který nás osvobodil. Vždyť kde je Duch Páně, tam je svoboda. Děkujeme Ti, Pane za dnešní slavný den, který pro nás není jenom připomínkou, ale místem setkání s Tebou. A také poznáním, že náš život je jiný, než život lidí, kteří tě ještě nepoznali a že se nám otvírá budoucnost, která nemá konce, štěstí, které se nedá vyslovit. A že i pro nás je připravena nekonečně krásná věčnost.
Amen