Liturgické texty: 1. čtení: Mdr 12, 13.16-19
2. čtení: Řím 8, 26-27
Evangelium: Mt 13, 24-43
Člověka v životě napadá mnoho otázek a dnes nám Ježíš v evangeliu na jednu takovou odpovídá. Jaký je Boží postoj ke zlu ve světě? Je to palčivá otázka, zvláště když jsme sužováni zlem od konkrétních lidí. Nebo když se dozvíme ve zprávách, nebo kdekoliv jinde o konkrétním zlu. Jak je možné, že člověk kvůli pár korunám dokáže zabít starého člověka, nebo ublížit dítěti? Proč s tím Pán něco neudělá? Vždyť přece je to v jeho moci! Proč nějakým způsobem nezasáhne a nezbaví možnosti tyhle lidi, dělat takové zlo? Nechce to udělat, nebo na to nemá, nebo proč to neřeší?
Dnešní evangelium na tyto palčivé otázky odpovídá. Říká: když Bůh tyto věci neřeší v tuto chvíli, dělá to důvodu obdaření člověka svobodou. A proč to udělal? Protože nás nestvořil dotvořené, ale pozval nás, abychom sami sebe dotvořili. Zamysleme se, jaká je v tom Boží láska a moudrost. On nechtěl stvořit člověka zcela hotové, ale chtěl, abychom v sobě nesli stvořitelskou stopu právě tím, že sami sebe budeme dotvářet. A na takový Boží plán musí mít člověk svobodu. Na to musí být volba, abych se mohl dotvořit a dozrát.
A Bůh chtěl, abychom na svém zrání pracovali a proto nám naší svobodu dal. Ale tam kde je svoboda, tam je vždy možnost špatně se rozhodnout, tedy rozhodnout se pro nějaké zlo a to vždy tady bude. A právě proto, že my se můžeme rozhodnout špatně, tak to zlo na světě je a je také v nás, protože každý jak jsme zde, tu volbu máme a vždy mít budeme.
Takže určitá odpověď proč je zlo ve světě, je vázána právě na lidskou svobodu a možnost lidského stvořitelského díla se sebou samým. Možná by nás mohlo napadnout, není naše svoboda moc draze vykoupena? Nebylo by lepší, kdyby Pán sebral svobodu zlým a nechal ji jen spravedlivým? Otázka je korektní. Pán však takto nejedná, protože je velmi těžko rozlišitelné z lidského pohledu, kdo by byl ten hodný a kdo ne. Jak to chceme poznat? Copak vidíme do srdce člověka? Možná můžeme říci, že skutky toho člověka jsou zlé, vždyť je to vidět! A může to být i pravda. Jenomže my dost často nevíme, co se utváří v tom nejhlubším nitru člověka. Nevíme, to ví jen Bůh, který má navíc s každým z nás velikou trpělivost a také ví, že lidské srdce je změnitelné. A o tom možná máme s Pánem tendenci se hádat, když říkáme: Pane, tamten člověk se už nikdy nemůže změnit, to je přece jasné, ale Bůh by nám na to řekl: ale nepovídej, takových tady bylo.
K tématu by bylo možná dobré uvést příklad. Jeden francouzský voják žil velmi špatným životem. V jeho životě nebyli jen sexuální hříchy, ale také vraždy a tento voják se jednou pod vlivem jednoho kněze obrátil a stal se řeholníkem a díky němu bylo mnoho lidí přivedeno k Bohu. A přestavte si, že by Bůh zasáhl dříve, než by se tento muž obrátil. Asi by nebyl zachráněn pro Boží království a ani by nebylo zachráněno množství lidí, kteří se na základě jeho svědectví obrátili. Bůh tedy naší svobodu respektuje a dává nám mnoho milosti, abychom obrátili naše lidská srdce. Vždyť jsme o tom slyšeli nádherný text v dnešním prvním čtení. Tam je psáno: právě proto, že mocný je Bůh tak to ho činí shovívavým ke každému. A v tom je veliká naděje, protože každý z nás bojuje s určitým zlem v sobě samotném, protože kdyby tomu tak nebylo, tak by nás naše vlastní svědomí neustále jenom chválilo. No, ale to tak asi není, že?
Svědomí nám také vyčítá. A v nás samých je to tak trochu promíchaném jako to bylo v dnešním podobenství o koukolu a pšenici. A kdyby Bůh chtěl odstranit zlo, které je v nás zaseto Božím nepřítelem, tak nás zlikviduje, ale potom by v nás nemohlo vyrůst ani to dobro. A to je drama lidského srdce. To jsou dějiště velikého dramatu v životě každého člověka. Není ještě rozhodnuto, jaká setba v nás zvítězí, proto ze všech sil pracujme, aby v nás zvítězila ta Boží. A k tomu, aby zvítězit mohla, musí nám Pán dopřát čas, proto i nás nechává, jak o tom říká dnešní první čtení. Svým synům a dcerám dopřáváš čas, aby po hříchu následoval čas lítosti. A když od Boha přijímáme čas milosti a věřme, že to všichni potřebujeme, potom se nedívejme na lidi v našem okolí, kteří páchají různá zla, nedívejme se na ně hůř, než na sebe, protože každý z nich je kandidát obrácení a spásy. Každý z nich a my to musíme vědět. Možná by bylo dobré, abychom si tato poslední slova uložili ve svém nitru, právě pro situace, kdy nám někdo ublíží, potom si to zkusme uvědomit. Říci si: ublížil mně tento člověk, ale i on je kandidát obrácení. Kéž by se obrátil, kéž by zareagoval na tu možnost, kterou Bůh každému dává, možnost lítosti. A věřte, že když tento postoj budeme mít, bude k nám Bůh milosrdný a možná, že i my sami k sobě budeme milosrdní, protože Bůh nechce, aby byl člověk nemilosrdný i sám k sobě. Budeme v pokoře srdce také schopni říci: Pane, vím, že také já dělám zlo, prosím tě měj se mnou trpělivost. Dej mě čas, dej mě možnost to změnit, pracuj se mnou. Neodkládej mě jako nástroj nevhodný, ale pracuj se mnou a pracuj ve mně.
Amen