Liturgické texty: 1. čtení: Jer 20, 7-9
2. čtení: Řím 12, 1-2
Evangelium: Mt 16, 21-27
V dnešním evangeliu Ježíš říká učedníkům jaký je on Mesiáš, když jej předtím Petr jako Mesiáše vyznal. A učedníkům se jeho Mesiášství pranic nelíbí a nejlépe to dokazuje Petr, který si Ježíše bere stranou a říká mu: Pane, takhle ne a dostává od Pána dost drsnou odpověď. Proč? Protože Pán chce zbourat učedníkům jejich zbožštěné představy o něm samém a o nebezpečí zbožšťování čehokoliv bych Vám rád dnes řekl jeden příběh. Komunisté jsou přesvědčeni, že Bůh neexistuje. V bývalém Sovětském svazu zato byli uctíváni jako bohové komunističtí vůdci, především Lenin a Stalin.
A tak se stávaly téměř neuvěřitelné věci. Alexandr Solženicyn vypráví ve své knize „Souostroví Gulag“: V jednom malém městě blízko Moskvy se konala politická schůze. Na pódiu seděli nejdůležitější lidé z města. Mezi lidmi v sále byli jako vždy tajní v civilu. Odeznělo mnoho projevů. Vyvrcholením byla chvalořeč na Stalina, velkého ruského vůdce. Sotva řečník skončil svůj projev, všichni vstali a začal nadšený, bouřlivý potlesk. Tři minuty, čtyři minuty. Každý ví, že tajní z Moskvy přesně sledují, kdo první přestane tleskat. Dlaně už začaly bolet. Nikdo však ani nezpomalí. Šest minut, sedm, osm minut. Starším lidem od samého tleskání buší srdce, ale nepolevují. Každý se bojí. Jak to skončí? Jedenáct minut. Už to začíná být nesnesitelně hloupé i pro ty, kteří Stalina upřímně zbožňují. Ale kdo se první odváží přestat? Mohl by to udělat tajemník okresního výboru strany, který stojí na tribuně. Je ale nový, je tu místo zatčeného, a sám se bojí. Všichni jsou už zničení, ale nemohou zastavit. Ještě tak vzadu v sále, v mačkanici, může člověk plácat řidčeji. Ale na pódiu, všem na očích? Ředitel místní papírny už dávno pochopil veškerou lživost a bezvýchodnost situace. A tleská, - devátou minutu! Desátou! Dívá se toužebně na tajemníka, ale ten se neodváží přestat. Hromadné šílenství! Představitelé okresu pokukují jeden po druhém se slabou nadějí, ale v tvářích mají nadšení, a tak budou tleskat, dokud je nezačnou vynášet na nosítkách. Ani pak zbylí nepřestanou... Řediteli papírny to už připadá příliš hloupé. Je to odvážný muž. Přestává tleskat a sedá si. V sále nastává hrobové ticho. Teď mohou přestat. Všichni jsou vysvobozeni. Ještě v noci ředitele zatkli. Obžaloba zněla: špatné vedení podniku. Dostal deset let. Ke konci soudního řízení prohodil soudce jen tak mimochodem: „A nikdy nepřestávejte tleskat jako první, když jde o Stalina.“
Bratři a sestry a proč Vám k dnešnímu evangeliu říkám tento příběh? Nejsou to jen komunisté, kdo mají své modly! I Petr sice vyznal slovy Krista jako svého Mesiáše, ale jako takového, který má vydobýt slávu již v tomto světě a ne jako Mesiáše, který má na tomto světě trpět a my máme trpět spolu s ním. A ruku na srdce i my často si vytváříme určité modly, ať už viditelné - jako jsou auta, filmy, oblečení, peníze, nebo tajné - jako požitek, moc nebo úspěch. Ale Ježíš po nás chce něco jiného: jeho cesta je cestou zisku skrze ztrátu. Neboli, jak Ježíš říká: zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě! Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, kdo však svůj život pro mě ztratí, nalezne ho.
Amen