Liturgické texty: 1. čtení: Ez 18, 25-28
2. čtení: Flp 2, 1-11
Mt 21, 28-32
Maminko, tatínku, mně se nechce. A proč to mám zase dělat já? Tak to, asi každý rodič občas slyší, když se snaží vychovávat své děti. Ale neděláme to my dospělí zrovna tak? Asi to neříkáme nahlas, ale často hledáme výmluvy, proč to či ono v našem životě je tak trochu jinak, než jak by to mělo být. Moje známá chodí pravidelně i s celou rodinou v mé rodné farnosti do kostela a pravidelně pozdě, a když jsme se o tom jednou spolu bavili, tak mně řekla: „Ale vždyť na tom nejsem zas tak špatně, po nás přišli ještě ti a ti.“ A já ji na to odpověděl: „no a kolik lidí přišlo před vámi?“ A na to jsem slyšel, jak to mám vědět, vždyť bych ti musela vyjmenovat skoro celý kostel.
Je zvláštní, jak se lidé dovedou vymlouvat a hledat vždy někoho, kdo je v jejich očích na tom hůře než oni sami a tím se utvrzovat, že tak jak věří je to vlastně správné. Vždyť jsou na tom jiní ještě hůře než my, tak co bych se vzrušoval.
To je velké nebezpečí nás, kteří jsme tak nějak uvěřili v Krista, ale mnoho z Božího zákona si prostě omlouváme, protože se nám nechce. A hledáme různé krkolomné výmluvy, které jsou již na první pohled zdánlivě nezaujatému člověku směšné, ale my nejen, že je říkáme, ale někdy je opakujeme tak dlouho, že jim začneme i věřit a navíc začneme přesvědčovat druhé, že to jak to děláme, je prostě správné. Když to člověk vidí, kolik energie a úsilí to toho člověka stojí, tak jej napadne otázka a nebylo by jednodušší a lehčí, kdyby to udělal, tak jak má?
Ano, chápu, že udělat vždy správnou věc, není jen tak a vždy člověk najde mnoho důvodů, proč to zrovna nešlo. Určitě, každou neděli se dá najít důvod, proč zrovna dnes nejít do toho kostela, proč zrovna dnes nevykonat ranní a večerní modlitbu, proč zrovna dnes nepomoci někomu blízkému a mohu se v tom i utvrdit. Vždyť ani můj soused, který se prohlašuje za křesťana, to tak nedělá. Vždyť ani sousedovi děti, kteří chodí a někdy už i přestali chodit do náboženství, každou neděli neslaví tímto způsobem. Tak proč zrovna já bych měl stále pracovat na té Boží vinici a zapomíná na slova z dnešního prvního čtení. Jestliže spravedlivý opustí svou spravedlnost a páchá nepravost, zemře.
No, co nám to ten pan farář dnes ale vykládá, vždyť já na tom nejsem zas tak špatně, ať se raději podívá na mého souseda. Jenže ono je nakonec jedno, jak se na vás pan farář dívá, nebo nedívá, ale jak se na vás dívá Bůh. A Pán moc dobře ví, kdy jsou to jen výmluvy, ostatně o tom hovoří Ježíš ke konci dnešního evangelia, když říká: „celníci a nevěstky vás předcházejí do Božího království.“ A ne proto, že jsou celníci a nevěstky, ale proto, že tito si uvědomují svoji bídu a nehledají před Bohem žádné výmluvy. To je totiž naše nebezpečí, že se můžeme připodobnit tomu druhému synu z dnešního evangelia, který sice přisvědčí Otci, že půjde pracovat na jeho vinici a nakonec nejde. Ten druhý syn se totiž podobá nám křesťanům, kteří sice, tak nějak vyznáváme Pána svými ústy, ale na našem životě se to moc neprojevuje, nebo to svoje křesťanství, tak trochu flákáme. Vždyť i ti ostatní to dělají zrovna tak.
A máte v něčem pravdu, vždy najdu i ve svém okolí někoho, kdo na tom bude hůř než já, ale za takového člověka se mám především modlit, aby se obrátil a aby se na něm zjevila Boží milost a aby byl živ, jak jsme to slyšeli v dnešním prvním čtení a ne abych se s ním srovnával, že on je na tom hůř, než já sám.
Samozřejmě uvědomuji si, že to není nic jednoduchého. Máte svoji práci a další služby pro druhé. Mnoho z vás trpí i různými zdravotními problémy a vždy i ten zlý nám bude stále našeptávat, tak dnes nejdi, odpočiň si, nehroť to tak, vždyť ani ti všichni ostatní nejdou, ale to je cesta která člověka postupně vede do záhuby. A když se podíváme na to dnešní evangelium, tak ani tomu prvnímu synu se moc nechtělo. A určitě měl možná i dost rozumných důvodů, proč zrovna dnes na tu Boží vinici nejít, ale nakonec právě to, že nakonec šel, tak to mu bylo dáno za spravedlnost.
A tak tě Pane, prosíme, pomáhej nám zvláště právě v těch chvílích, kdy se nám nechce, abychom udělali to, co je správné a nevymlouvali se na ty druhé, že přeci oni to také nadělají. Nauč nás právě i skrze tu povinnost, kterou máme vůči Tobě i druhým dorůstat do tvé lásky, abychom se neodvraceli od dobré cesty, ale naopak na ni přiváděli i naše blízké.
Amen