Liturgické texty: 1. čtení: Př 31,10-13.19-20.30-31
2. čtení: 1 Sol 5,1-6
Evangelium: Mt 25,14-30
Tak si to představ, dneska šéf přidal mému kolegovi v práci a mně ne, prý si to zaslouží?! Jak to že on si to zaslouží a já ne? A víš, co mně řekl šéf, když jsem se ho na to zeptal, že on ano a já ne, tak víš, co mně odpověděl? Prý dostal přidáno proto, že dělá odbornější práci než já. No dovedeš si to představit, on je ve firmě teprve rok a prý je lepší než já?
Tak i takto by mohlo začít to dnešní evangelium. Pán se vydává na cestu a každému služebníku svěří část svého majetku. Kdo je ten člověk a kdo jsou ti služebníci? Člověk je Bůh sám a každému svěřuje část své božské moci, podle jeho schopností. A na tomto místě můžeme pocítit určitou nespravedlnost. Jak to, že ten a ten má takové nadání a já nic? Jak to, že se mu tak daří a mně ne? Jak to, že jeho dětem se tak daří a těm mým ne? A takových otázek bychom si mohli položit ještě mnohem více.
Zapomínáme však na dvě důležité věci. První je, co Bůh činí, dobře činí, i když se nám to někdy tak nezdá, protože Pán ví, co potřebujeme ke šťastnému životu více, než kdy to budeme vědět my. A za druhé: za mnoho svých malérů si můžeme sami, protože Pán dal každému z nás minimálně tu jednu hřivnu, abychom svojí vlastní pílí dospěli k svému vlastnímu štěstí.
Vlastní pílí, velmi důležité, protože častokrát slyším rodiče a prarodiče jak bědují na své děti, nebo vnoučata, kterým dali naprosto vše a oni je prakticky odvrhli. Zrovna teď mezi mými vlastními příbuznými je jedna taková paradoxní situace. Dospívající kluk není schopen ráno sám vstát do školy a tak jej táta téměř každé ráno budí, vozí jej na autobus a někdy i 20 km do školy, protože mladý pán toho není schopen. A místo toho, aby se v rodině nastavila jasná pravidla a přiměřené tresty, přes které nepojede vlak, tak se mladíkovi stále ustavičně ustupuje, až se z něho stává jedinec, který se nebude schopen postarat nejen o druhé, ale i o sebe. To je to zakopávání hřiven, ke kterému i tzv. opičí láskou někdy pomáháme a pak se divíme, že tito lidé nejsou schopni navázat trvalý vztah, nebo si jej udržet.
Zrovna tento týden jsem slyšel, že v našem okolí se skoro každé druhé nebo třetí partnerství do pěti let rozpadá. Záměrně říkám partnerství a ne manželství, i když tam kromě partnerů jsou i děti, takže taková klasická rodina, ale dost často bez papíru, jak se dnes říká. A myslím, že hlavní důvod toho je, že právě těmto lidem během jejich dospívání byla příliš umetena cesta, takže se nemuseli o nic starat. A pak člověk slyší, všechno jsme jim dali a takto to dopadlo. No právě proto, že všechno jsme jim dali a oni se nemuseli starat vůbec o nic.
Ale to dnešní evangelium hovoří úplně jinak. Každý sice dostal určitý dar, ale ne proto, aby jej ztratil, ale rozmnožil. Dokonce i ten, který jej neztratil, ale přitom nerozmnožil, byl pokárán jako služebník špatný a líný, protože se podobá tomu, který chce stále jen přijímat, ale nic dávat a to je cesta, která vede opravdu do pekel už i v tomto životě a v rodinách, kde tomu tak je, tak tam bude dříve nebo později opravdu jen velké soužení.
V evangeliu je zajímavá ještě jedna věc. Každý služebník dostal nějaké hřivny, ale ne každý dostal úplně stejně a dokonce ten, který dostal těch hřiven nejvíc, tak nakonec dostal hřivnu i toho, který ji zakopal. Co to znamená? Ne každý má stejný talent a nadání, stejný intelekt atd., ale každý ho má tolik, aby ve svém životě našel štěstí, protože Bůh chce, aby každý z nás byl v životě šťastný. Vždyť právě proto jsme stvořeni k obrazu Božímu. Ale ne každý dostal stejně a to i proto, že já se nemám stále srovnávat s tím svým sousedem, jestli já, nebo on dělá více, ale mám se snažit všechny své hřivny, které jsem dostal od Pána objevit a nejen objevit, ale rovněž rozmnožit a to svojí vlastní pílí. To je důvod, proč jsme byli stvořeni. Abychom dary od svého stvořitele nejen uchovali, ale rozmnožovali. To je ten důvod, proč je stvořen svět, aby jej člověk svými tvůrčími schopnostmi zušlechťoval. A ne, že se dívám na toho svého souseda, který pro Boží království dělá daleko méně než já, protože nikdy nevíš, kolik on, těch Božích darů dostal. Ten kdo jich dostal více, tak od toho se bude více požadovat, protože to dnešní evangelium má symbolizovat celý život člověka. To, když se Pán vydává na cesty, tak znamená zrození člověka a každý z nás dostal do vínku určité dary. A návrat, kde je v Písmu řečeno, že se Pán vrátil, symbolizuje naši smrt a konečný soud, kde člověk bude posuzován nejen podle toho jak žil, ale také podle toho, kolik těch darů od Pána dostal a jak je využil.
A tak Tě Pane, prosíme, nauč nás poznávat dary, které máme, aby sloužili nejen nám, ale všem. Dej ať je dokážeme nejen poznávat, ale především správně využívat. Vždyť vše co máme, je dar od Tebe, který jsi vložil do našich rukou. Je v něm obsažena Tvá stvořitelská moc a proto Tě prosíme, osvěžuj náš rozum i mysl, abychom byli dobrými správci bohatství, které jsi nám dal.
Amen