Liturgické texty: 1. čtení: Iz 63, 16b-17,19b; 64,2b-7
2. čtení: 1 Kor 1, 9-9
Evangelium: Mt 13, 33-37
To dnešní evangelium by možná mohlo začít i takto. Rodiče se vydávají na dalekou cestu a své děti nechávají doma, zaopatří je vším možným, jak penězi, tak i zázemím, aby měli, kde bydlet a řeknou jim: nakládejte se vším rozumně, až se vrátíme, tak spočítáme, jak se vám bez nás dařilo, a odjedou. No, kdyby to bylo na delší čas, tak nevím, kteří rodiče by se s hrůzou nevraceli domů, jestli, tam ještě alespoň ten dům zbyl. A rovněž jejich děti, pokud by měly dost peněz, tak si nejsem jist, jak by s majetkem naložily, zvláště teď v době předvánoční, kdy z každého plakátu na nás vybíhá, že si musíš koupit to a to, abys byl šťasten.
A přestavme si, že takto s námi jedná Bůh. Sice je stále s námi, ale nesnaží se manipulovat s naším životem, takže se nám zdá, že s námi vlastně není. Proč to tak dělá? Abychom dospěli. Abychom se naučili dobře hospodařit s těmi dary, které jsme od Pána dostali. A abychom se s nimi naučili hospodařit zcela svobodně a to je z našeho pohledu někdy zcela nepochopitelné, protože my bychom mnohokrát chtěli řídit životy našich bližních, zvláště když jsme přesvědčeni, že dělají něco špatně, tak stůj, co stůj, chceme jejich postoj změnit.
Já neříkám, že je špatná domluva, někdy je třeba i nějaká výchovná a je třeba stanovit jasná pravidla, ale nikdy nemohu znásilnit vůli člověka. Když prostě nechce, tak je to horší, jako, když nemůže. A ani Pán to takto nedělá. On nám dal své dary, v zákoně určil pravidla a řekl: bděte, protože nevíte, kdy den zúčtování nastane. Tedy snaž se žít tak, abys na něj byl připraven i kdyby měl přijít dnes, nebo za spoustu let.
Ono totiž to Boží bděte, je velmi osvobozující, pokud jej beru vážně. Jestliže se snažím žít podle Božího zákona, tak se nemohu ani uzavírat před lidmi, protože velmi dobře znám, jak můžeš milovat Boha a nenávidět svého bližního? Pochopitelně nemohu mít ke každému stejný vztah, zvláště když ten druhý o to nestojí, ani Bůh neznásilňuje ničí svobodnou vůli, ale mohu i těm, kteří jsou proti mně žehnat, a to je osvobozující. A mám se dnes a denně ptát, co mohu udělat pro to, aby moje vztahy s bližními byly lepší? A to je rovněž osvobozující. Člověk má ve svém životě totiž jen dvě možnosti, buď se snaží líbit Bohu a potom vykoná mnoho dobrého, jak pro sebe tak pro své okolí, anebo se snaží líbit de fakto všem a skončí v troskách, protože se nikdy nemohu zavděčit úplně všem, to ani Ježíš nedokázal, a ani se o to nesnažil, protože je to zcela zbytečné. Ještě je zde jedna možnost, že se zavřu jen sám do sebe, vždyť já si se vším vystačím vlastně sám, ale tehdy si vybuduji doslova peklo na zemi. Proto to Ježíšovo bděte je osvobozující a nezáleží na tom, jestli člověk z tohoto světa odejde ve 20,40,60, nebo 100 letech, protože to hlavní, na čem záleží, je jaké mám vztahy s Bohem a bližními a ne kolika let se dožiji.
Protože k čemu je člověku, že získá celý svět, když toto svoje základní poselství promrhá? K čemu člověku je, když druhého obklopí vším proto, že jej toužím vlastnit. Podívejte se, dal jsem jim úplně vše a takhle se ke mně chovají? Jenomže to vše nebyla Boží vydanost, kdy sice nám Bůh také dá své dary a zákony, které máme dodržovat, ale netouží si nás usurpovat. Anebo tak dlouho rezignujeme na správné zásady, aby se ti naši mladí neurazili, že najednou mezi námi nic není, na čem by se dalo stavět. To je to Ježíšovo bděte, protože pokud slevuji především sobě a každý z nás je na to náchylný, tak se mně může stát, že s Bohem nemám prakticky žádný vztah a i ten vztah k mým bližním nebude úplně v pořádku, protože pravý vztah k bližnímu je vždy závislý na vztahu k Bohu a vztah k Bohu je vždy závislý na vztahu k bližnímu. A uzavírá se kruh, který nemá začátek ani konec.
Vím, že co jsem nyní řekl, je dost náročné, ale je to jediná cesta, abych druhého mohl milovat bez podmínek, protože tak nás miluje Bůh a tak nás stvořil. A právě jeho bděte, to naplňuje, protože nikdo nevíme, kdy přijde naše hodina.
To na jedné straně může být strašné, protože se stále mohu strachovat, že nejsem připraven. Na druhé straně to může být velmi osvobozující, protože každou životní situaci mohu prožívat opravdu naplno. Vždyť ani jedna sekunda, která již nastala, se již nevrátí a co bude, tak to ještě nenastalo. Proto je opravdu důležité žít dobře přítomnost s vědomím Boží lásky a jeho darů, ale rovněž s tím, že máme bdít, abychom jich dobře využili.
A tak Tě Pane, prosíme, dej nám sílu se nestrachovat o to, co přinese zítřek, ale důsledně žít podle Tvého zákona, abychom opravdu byli Tvými bdělými služebníky.
Amen