Liturgické texty: 1. čtení: Iz 40, 1-5, 9-11
2. čtení: 2 Pt 3, 8-14
Evangelium: Mt 1, 1-8
Představme si, že živý Ježíš ve svém lidském těle by nám vzkázal, za 14 dní přijdu k tobě na návštěvu do tvého domu. Co bychom asi dělali? No tak asi bychom se snažili ten dům uklidit, nachystat nějaké dobré jídlo, možná na tom domě i něco poopravit a především se připravit sami, jednak tím, že bychom se hezky oblékli a především tím, že bychom chtěli i ten svůj život dát, tak nějak do pořádku, protože před živým Pánem, který ví úplně vše, bychom nechtěli vypadat blbě. Tak to bychom asi udělali, kdyby Pán k nám na vánoční svátky měl přijít fyzicky a ne jenom duchovně. Asi řada z vás mě velmi správně namítne, že to udělá, tak jako tak, aby ty vánoce dobře prožili. A myslím, že právě takto to má být a že je to i hlavní poselství dnešního evangelia. Jan na poušti volá: připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezku. A co je ta příprava a co je ta stezka? Jestli z mého nitra vyvěrá Duch Boží? Jestli se snažím být opravdu obrazem Božím anebo se jen nějak tvářím navenek. Jan je ten, který odchází na pustou poušť daleko od lidí, a přesto se můžeme dočíst, že za ním putoval celý judský kraj a všichni obyvatelé Jeruzaléma, aby se od něho dali pokřtít. Proč? Protože jeho srdce hoří pro Krista, protože on to svoje učení neříká, jen tak napolovic, ale co učí, tím také žije a to lidi oslovuje. A oni touží se napít z toho pramenu spásy.
A najednou se můžeme podívat, tak trochu na sebe a zjistíme, že to naše křesťanství je tak trochu mdlé. Jedna moje kamarádka mně jednou řekla, víš, když jsem se podruhé obrátila, to je ta konverze, kdy člověk do kostela jde ne proto, že musí, ale protože chce, tak jsem cítila obrovskou Boží milost. Nyní sice vím, že Bůh je, ale ve svém životě jej moc necítím. A já jsem jí na to řekl: a co děláš proto, aby tvoje víra byla pevná a živá? A ona na to, že vlastně nic. A já ji na to řekl: a nemyslíš si, že asi právě proto je ta tvoje víra taková vyprahlá?
Netvrdím, že tomu tak je vždy, sv. Jan od Kříže přesto, že se modlit a kontemploval o mnoho víc, než dříve, tak zažíval tíži samoty, krásně je to popisováno v knize výstup na horu Karmel, ale to proto, že on byl na té duchovní cestě velmi daleko a právě i skrze tuto nejistotu dorůstal do Boží lásky. U nás bývá spíš opačný problém, když jsou s vírou spojené nějaké obtíže, tak si raději hledám nějakou pohodlnější cestičku, ale to je cesta, která nemůže naplnit ani mě, ani nemůže oslovit nikoho z mého okolí.
Naprostý opak je Jan. Jeho víra je tak pevná a odhodlaná, že strhává za sebou celé zástupy a ty pak nelitují ani daleké cesty na poušť. To je ten důvod, proč je Jan následován a to je také ten důvod, proč mnoho lidí se dává na pokání. Osobní příklad, který otevírá cestu spásy nejenom mně, ale i mnoha těm, kteří jsou kolem mě. A ne vždy je to jednoduché i Jan v Herodově vězení měl pochybnosti, jestli je Ježíš pravý Mesiáš, ale nikdy jej nezapřel a Ježíš říká, že žádný, kdo se narodil z ženy, není větší, než právě Jan,
A proč o tom mluvím právě dnes? Protože hned na začátku jsem hovořil o tom, co bychom dělali, kdyby Ježíš měl přijít do našeho domu. A dnes se dozvídáme, co máme dělat. Připravovat cestu Pánu a to především svým vlastním životem. Být světlem, které září ve tmě. Být tím, který dělá to, co je správné, a pokud šlápne vedle, tak se snaží pravidelně očišťovat. To je totiž ten nejkrásnější dárek, který můžeme dát narozenému Kristu.
A pokud to budeme dělat opravdu důsledně, tak i my budeme strhávat lidi kolem sebe, kteří nebudou litovat námahy a úsilí žití pro Krista, protože na nás budou vidět, co znamená život z víry. Jaká je to radost a naděje a tím budeme připravovat cestu Pánu, jak nás vybízí Jan.
A tak Tě Pane, prosíme, dej, ať jsme nejen věřící, ale ať z víry skutečně žijeme. Ať jsme světlem především pro ty, kteří to skutečně potřebují a ať stále připravujeme cestu v očekávání Tvého druhého příchodu.
Amen