Liturgické texty: 1. čtení: Iz 61, 1-2a. 10-11
2. čtení: 1 Sol 5,16-24
Evangelium: Jan 1, 6-8. 19-28
Dnešní evangelium by mohlo začít i těmito slovy: Byl člověk poslaný od Boha a jmenoval se: a zde každý z nás by měl uvést svoje jméno, aby svědčil o světle, aby všichni uvěřili skrze něho. Tak i takto by mohlo začít to dnešní evangelium. Ach Pane, proč nám to děláš tak těžké, vždyť víš, jak já se s tou svojí vírou plácám a ty po mě chceš, abych byl světlem pro druhé, aby skrze mě v Tebe uvěřili? Tak to si snad děláš srandu?
Možná tak bychom na tu Boží výzvu odpověděli a musím se přiznat, že i já před mnoha lety, jsem takto na Boží pozvání odpověděl. A co na to Bůh? Trpělivě čeká, jestli si to jeho povolání být světlem nejen pro sebe, ale i pro druhé nerozmyslíme a nepřijmeme jeho pozvání. To neznamená stát se knězem, nebo řeholníkem, ani Jan neříkal, že je prorok, Eliáš, či dokonce Mesiáš, ale znamená to, že se necháš vést Božím duchem.
Ostatně o tom mluví nádherně to dnešní první čtení: Duch Páně nade mnou, protože mě Hospodin pomazal. Ano každý z nás přijal pomazání při svém křtu a mnozí i při svátosti biřmování, a toto pomazání nemá sloužit pouze nám, ale máme je zprostředkovat i lidem kolem nás. Čím žiješ, to z tebe vychází a nikdo ani Bůh tě nemůže změnit zevnitř, to může jenom člověk sám. A mám si položit otázku, tak jak ji Janovi položili kněží a levité, kdo jsi? Tak i my si máme položit otázku, a kdo jsem já a jak mě vidí Bůh? Jestli jsem ten, který se snaží mít v sobě Božího ducha, anebo je mně to tak nějak jedno.
To dnešní druhé čtení nám říká: radujte se stále v Pánu a bez přestání se modlete. A to na první pohled vypadá velmi podivně a můžeme si říci, že to nejde, protože všichni si prožíváme ten náš život, tak nějak v sinusoidě. Chvíle velké radosti, jsou následovány chvílemi smutků a strastí, ale apoštol ten výrok myslí trošku jinak. Když totiž zažiji něco mimořádně radostného, tak když potom dělám cokoliv, pracuji, spím, jím, tak kdesi v hlavě mám stále ten pocit radosti a štěstí, z toho, že ty věci jsou v pořádku.
Tak jako, když mladí lidé se do sebe zamilují, tak potom, ať dělají cokoliv, tak ten pocit v sobě mají a ten je žene vpřed. To, že když člověk žije s Bohem, nutně žije v radosti. To, že když žiji s Bohem, tak pociťuji smysl života, a to ať jím, spím, pracuji, odpočívám, tak vše má svůj smysl. A tak se tedy jako kněží a levité neptejme Jana, kdo jsi ty, ale ptejme se, kdo jsem já a jaký je smysl mého života zde na zemi? A radujme se z toho, že můžeme žit s Bohem. Mějme radost z toho, že můj život má smysl a tato radost prosvěcuje každý okamžik mého života, ať již spím, bdím, pracuji, nebo odpočívám.
Amen