Liturgické texty: 1. čtení: Iz 52, 7-10
2. čtení: Žid 1, 1-6
Evangelium: Jan 1, 1-18
Slavíme Boží hod vánoční, narození Krista a jak evangelista Matouš, tak evangelista Jan cítí potřebu začínat svá evangelia od počátku věků. Na začátku celé Bible se dozvídáme, že Bůh tvoří slovem. Celé dějiny křesťanství, celý příběh naší víry se rozpíná mezi tím, co Bůh řekne: Budiž světlo po Slovo, které se stalo tělem. A druhé čtení, které jsme dnes slyšeli z listu Židům, přesně tady to říká. Začíná mnohokrát a mnohými způsoby mluvil Bůh k našim otcům skrze proroky, ale to poslední slovo, které Bůh vyslovil, byl Ježíš Kristus. A Matouš, když začíná své evangelium, tak začíná tak, že nás to trošku dráždí, protože začíná tím sáhodlouhým rodokmenem Krista. Když chci sdělit radostnou zvěst toho, čeho mám srdce plné, tak člověk by řekl, že nemusí začínat 42 jmény předchůdců a to ještě navíc Josefa, ale pro evangelistu to má obrovský význam, protože zasazuje Krista do historického kontextu a říká: pozor Ježíš přichází, až se naplnil čas ve svou chvíli. A sv. Jan v podstatě začíná úplně stejně: Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh. Kdy Jan říká: i vesmír má smysl, že na počátku celého vesmíru je Slovo řecky Logos. A logos můžeme přeložit jako rozum, nebo jako smysl, anebo je to také jméno druhé Božské osoby. Tedy na počátku všeho je rozum, pravda, život, láska. A slyšeli jsme, v něm byl život a ten život byl světlem lidí. Dále jsme slyšeli, že milost a pravda přišla skrze Ježíše Krista. Ježíš Kristus přece řekne sám: já jsem cesta, pravda a jsem život. Tedy Jan ve své genialitě přichází s tím, že na začátku celého vesmíru a světa, ve kterém žijeme je pravda, svoboda, život, láska a skrze lásku, která je podstatou všech věcí, vzniká celý vesmír. A to je dnes velký spor, jak to že jsme vlastně vznikli, vždyť jsme vytvořeni z hlíny, tedy pocházíme z podstaty této země, a buď Bůh je, anebo Bůh není. A myšlenka emeritního papeže Benedikta je, že buď musíme připustit, že inteligence vznikla z neinteligentní hmoty, že náš lidský rozum vznikl z nerozumné materie. Anebo musíme připustit, že náš lidský rozum vytvořila nějaká inteligence v pozadí, tedy, že na počátku všeho je Slovo, Logos, Smysl, Rozum, Pravda atd. Narození Ježíše pak je chvíle, kdy se nebe dotýká země. Kdy se Bůh stává součástí lidí a viditelnou součástí tohoto světa. Jan říká. Boha nikdy nikdo neviděl, ale ten který se narodil - Ježíš Kristus, tak ten o něm podal zprávu. A v osobě Ježíše Krista najednou můžeme vidět Boha. Kolik generací, proroků po tomto toužilo. Najednou můžeme vidět Boha lidskýma očima.
Tedy Boží Slovo je vždy tvůrčí. Slovo, které se stalo tělem, a kdyby Bůh toto Slovo nevyslovil, tak bychom nebyli. Tedy to Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Bůh se stal člověkem. A v tomto je obrovsky posvěcen celý člověk. Tady si najednou můžeme uvědomit, že člověk je cosi obrovsky velkého. Člověk je tedy Slovo, které se stalo tělem a na každém z nás záleží a je mým zadáním, abych dokončoval s Bohem stvoření světa. Záleží na tom, jak budu jednat, záleží na tom, co já budu říkat, záleží na tom, co udělám se svým životem.
Pokud se Bůh stal člověkem, tak já musím se sebou něco dělat. Bůh se tedy stal člověkem a nejde o nic menšího, aby se mu člověk připodobnil. Tedy ten dnešní text připomíná, že na počátku celého vzniku vesmíru je láska, která je podstatou všech věcí. A je to Slovo, Pravda, Život, které se stávají tělem a přebývají mezi námi. A Ježíš sám o sobě řekne, že pravda není něco, ale Pravda je Někdo. Já jsem cesta, pravda, života a na pravdě spočívá tento vesmír, na životě spočívá tento vesmír a tento vesmír byl životem lidí, říká Jan.
A tak Tě Pane, prosíme, aby i v našich životech se Boží Slovo stalo tělem. Aby slovo, které slyšíme o vánocích a o kterém přemýšlíme, aby skrze to co říkáme a jak jednáme, se v nás stalo životem a aby tak jako kdysi Maria, která souhlasí s Boží vůlí a narodí se Kristus, tak aby i skrze náš život přicházel Kristus v Duchu Božím do tohoto světa.
Amen