Liturgické texty: 1. čtení: Lv 13, 1-2, 45-46
2. čtení: 1 Kor 10,31 – 11,1
Evangelium: Mk 1, 40-45
Abychom dobře pochopili dnešní evangelium, je dobré si říci pár slov o tom, co bylo malomocenství v Ježíšově i pozdější době. Malomocenství byla nemoc, kdy člověku postupně odumíraly a odpadaly různé tělesné orgány. Rovněž to byla nemoc, která byla vysoce infekční a pro ostatní velmi nebezpečná. Proto také malomocní museli žít na opuštěných místech, a když se někdo blížil, tak volat nečistý, nečistý. Rovněž v Ježíšově době se věřilo, že pokud je někdo malomocný, tak je to proto, že se na něm projevila jeho hříšnost a zároveň, že je to velký Boží trest. Kdybych to měl přirovnat k dnešní době, tak je to podobné, jako když se o někom dozvíme, že má AIDS. Také si člověk pomyslí, jak k tomu mohl přijít?
A na tom dnešním úryvku je ještě jedna velmi zajímavá věc. Evangelista vůbec nehovoří nic o tom konkrétním člověku, ani o tom místu, kde k uzdravení nakonec došlo. Proč? Abychom si uvědomili, že Boží uzdravení potřebuje každý z nás. A je zajímavá ještě jedna věc, že ten malomocný k Ježíšovi přichází na kolenou a říká: „chceš-li, můžeš mě očistit.“ Tedy neříkám, tak když jsem k tobě přišel, tak je přece jasné, že mě musíš očistit. Neboli pokud se modlím, tak je přece jasné, že mě ani moji rodinu nemůže stihnout žádná pohroma a kdyby náhodou stihla, tak Bůh musí zasáhnout, jinak by to přeci nebyla spravedlnost, ale říká, chceš-li, můžeš. A Ježíš na něj vztáhl ruce a očistil ho.
A v evangeliu se dále můžeme dočíst, že Ježíš tomu malomocnému přikázal, aby o tom nikomu neřekl, jenom se ukázal knězi a přinesl oběť a dále, aby o tom nikomu dalšímu již neříkal. Proč? Protože v Ježíšově době pouze kněží mohli o někom prohlásit, že u něho malomocenství skončilo a tento člověk se pak mohl vrátit do společnosti lidí. A oběť? V Ježíšově době se za každý velký čin děkovalo Bohu, že nám umožnil dosáhnout toho a toho. Že jsme byli uzdraveni z té a té nemoci. Myslím, že to nám trochu chybí.
V evangeliu se dále říká, že ten malomocný Ježíše neuposlechl. Sice je ten, který k Ježíšovi dojde po kolenou, nebojí se lidského posměchu, ale když je uzdraven, tak nezůstane o samotě, aby pochopil, jaká Boží věc se s ním stala, ale jde a všude to hlásá. Z lidského pohledu je to i pochopitelné, protože když jsem něčeho opravdu plný, tak musím jít a hlásat to všem. Ale podívejme se, co to způsobilo, když člověk neposlechne Boží příkaz. Za prvé: ublížil tím Ježíšovi, protože Ježíš je především ten, který chce hlásat Boží království a ne ten, který se prohlašuje za nějakého divotvůrce. Sice má tu moc, ale to není to hlavní. Jeho mocné skutky jsou zde proto, aby lidé uvěřili, že přišla na svět spása. A najednou díky tomu bývalému malomocnému musí odejít do jiné krajiny, protože lidé nechtějí slyšet pravdu o Božím království, ale chtějí po Ježíšovi jen samé mocné činy.
A tak Ježíš musí odejít a lidé jej stejně následují, ale ne proto, aby si vyslechli Boží zvěst, ale aby byli především tělesně uzdraveni. Takže ten malomocný v dobré víře škodí Ježíšovi hned dvakrát. To se nám také někdy stává, že v dobré víře, děláme pravdám Božím větší škodu, než užitek.
A za druhé, ten bývalý malomocný uškodil především sobě. Jak? Že místo toho, aby prožil opravdové setkání s Bohem, tak mu stačí pouze tělesné uzdravení. Nehledá, co je za tím. Je to jako když dostanete krásný dárek v nádherném obalu a kocháte se tím obalem tak, že úplně zapomenete na ten dárek, který je uvnitř. A to je někdy největší tragédie naší víry, že jsme povoláni k velkým věcem, ale nám to stačí jen povrchově.
A všude o tom mluvil, když měl mlčet a přemýšlet. Další důležitý moment. Ježíš, když tomu malomocnému přikázal, aby o tom nemluvil, tak především chtěl, aby o tom rozvažoval ve svém srdci, aby se nespokojil jen s tělesným uzdravením, ale aby toto uzdravení přineslo i nějaké konkrétní plody a to se nemůže stát, když všude o tom jenom mluvíme a ani se nezamyslíme, jaký mám vlastně intimní vztah s Bohem. Jestli vůbec nějaký, protože pokud nedokáži naslouchat, neumím vést dialog a jenom říkám to svoje, tak se můžu velmi vzdálit Bohu i lidem, i když jsem přesvědčen, že konám dílo Boží.
A tak Tě Pane, prosíme, abychom si uvědomili, že každý z nás potřebuje Tvé uzdravení, abychom o něj dokázali prosit a abychom nejenom prosili, ale zároveň i naslouchali a přemýšleli, zvláště tehdy, když Tvá vůle bude jiná, než ta naše představa o ní.
Amen