Liturgické texty: 1. čtení: Ex 12, 1-8. 11-14
2. čtení: 1 Kor 11, 23-26
Evangelium: Jan 13, 1-15
Dnešní den máme prožít jednu podstatnou událost, zakončení pozemského života našeho Pána Ježíše Krista. A občas tak přemýšlím nad tím, že někteří zemřelí by možná toužili po tom, aby se třeba na hodinu mohli vrátit zpět do svého života. Co by asi potřebovali rychle udělat? Možná by se rychle s někým usmířili, za něco omluvili, něco vrátili, co měli ukradeného. Možná by ještě rychle zašli ke svaté zpovědi a vyzpovídali se z toho, co celé roky říkali jen tak napůl, nebo co celé roky zamlčovali. Možná by udělali nějaký dobrý skutek, který tuší, že ještě by měl být vykonán.
Ti zemřelí většinou tuto šanci nedostanou, i když někdo by mohl zmínit třeba ty, kteří se vrátili z klinické smrti. Ale my si máme uvědomit, že jsme ti, kteří mohou ovlivnit ještě všechno. My tu šanci máme. A tak o to více máme prožít tyto okamžiky, tak abychom nikdy nepotřebovali se do tohoto života vracet a abychom měli vše v pořádku. Aby to co se nám zdá, že by bylo nutné proto, abychom jednou mohli vstoupit na věčnost, tak už bylo připraveno.
Pán Ježíš prožíval ty své poslední hodiny s plným vědomím, a co On udělal, tak připravil večeři a svým nejbližším projevil lásku až do krajnosti. Kde ustanovil eucharistii, ke které se máme vracet, kterou máme znovu objevovat jako jeho velký dar, skrze kterou On je stále s námi přítomen. Také zmínil to, kdo je jeho zrádce a možná to byla také poslední šance pro Jidáše, aby to přehodnotil a aby to nedokončil, ten skutek zrady. A pak Pán Ježíš se odešel modlit do Getsemanské zahrady.
Ten čas, který mu ještě zbýval, využil na to, aby byl spojen v modlitbě se svým nebeským Otcem. A tam slyšíme ty slova, ne má, ale tvá vůle se staň. Máme tedy ten svůj čas, který ještě strávíme zde na zemi využít tak, jak bychom ho chtěli využít jednou, až by nám byla šance vrátit se z života věčného.
Amen