Liturgické texty: 1. čtení: Sk 10,34a. 37-43
2. čtení: kol 3, 1-4
Evangelium: Jan 20, 1-9
Máme před sebou úryvek evangelia, ve kterém vidíme tři první svědky prázdného hrobu. Marii Magdalskou, Petra a Jana. Maria u hrobu jako první, která přišla s láskou ošetřit Ježíšovo mrtvé tělo a nalezla prázdný hrob. Celá zmatená běží k učedníkům a ti také běží ke hrobu. Všichni tam běží s touhou a láskou, ale také se zmatkem a úzkostí.
Nevědí, co se děje a postupně v jejich srdcích se rodí něco, čemu říkáme víra. O jediném z těch tří v dnešním evangeliu je řečeno, že dnes uvěřil a to u Jana. Běželi všichni, viděli všichni a v člověku to otvírá otázku, tak jak je to možné? Mnozí z nás zakoušíme podobné věci a cesta každého z nás je tak jiná.
Uvědomil jsem si, jak Pán při poslední večeři, právě tomu učedníku Petrovi, který také viděl a ještě neuvěřil, tak když se bránil tomu, že mu Pán umývá nohy, říká: teď nechápeš? Ale pochopíš to později. Říkám si, pro mnohé z nás, to později je asi hodně pozdě.
Kolik let musí uplynout, než člověk pochopí? Než uvěří? Než celým srdcem si Boha zamiluje? Každý z nás má jinou cestu. Jedno je jisté, že ta nejhorší varianta je, když si myslí, že ví, že rozumí a že už celým srdcem miluje, místo toho, aby věděl, že celý život je cesta. Cesta růstu poznání našeho Pána. Cesta růstu lásky a spojení s ním. Protože nějaké vyznání ústy, s kterým nestojí vnitřní přesvědčení, nějaká víra, za kterou nestojí můj konkrétní život ve společenství s Ježíšem, mně nedává naději a sílu žít v tomto světě, který je tak zmatený. A žít s plnosti víry jako svědek Kristova vzkříšení.
Proto je tak důležité, abychom na tom osobním běhu víry se nikdy nezastavili. Abychom stále prosili Pána o lásku, která bude stále větší a bude nás stále hlouběji spojovat s ním. Abychom se otevírali poznání, kdo to vlastně ten Ježíš je a jak je pro mě důležitý a jak je pro mě blízký. Jsme zpozdilí v srdci, protože vidíme, slyšíme, ale než to dojde tam uvnitř, než mě to skutečně promění, tak to je dlouhá cesta.
Ale my jsme na tu cestu pozváni. Tak abychom se jednou opravdu setkali s tím vzkříšeným, tak musíme vyrazit a na té cestě hledání se nespokojit,  dokud jej nenajdeme. Stát se lidmi, kteří si zamilují jeho slovo a byť ten náš život je složitý, zmatený a někdy hříšný, tak abychom na tom Božím slovu postavili svůj život.
Proč jste, tak nechápaví a zpozdilí ve svém srdci uvěřit tomu, co říkali proroci? Víte, ti učedníci měli jenom slova proroků, a co si pamatovali od Ježíše, ale my máme celé Písmo svaté. My máme všechny Ježíšovi výroky, my máme jeho přísliby. My víme, stačí dát důvěru srdci a dovolit Bohu, aby skrze své slovo měnil náš život.
A tak se setkávali se vzkříšeným každý den, uprostřed své každodennosti, abychom byli lidmi, kteří postupně a později začínají chápat, kdo je to Ježíš a co se vlastně stalo o velikonocích a co se má dít s mým vlastním životem. S mým srdcem, ve kterém Ježíš stále znovu umírá a povstává k životu, protože jeho smrt, je moje smrt, jeho vzkříšení, je moje vzkříšení, jeho láska je moje láska, On už nemůže jinak a s námi spojil svůj život a jde o to, abychom my, navždy spojili svůj život s ním.
Amen