Liturgické texty: 1. čtení: Iz 49, 1-6
2. čtení: Sk 13, 22-26
Evangelium: Lk 1, 57-66. 80
Na hřišti u dětské školy je mnoho dětí. Některé pobíhají s míčem, jiné sedí v pískovišti a stavějí hrady, všechny zaujaté samy sebou. Svět kolem pro ně neexistuje.  Najednou se u hřiště zastaví muž a zavolá:  „Tomáši!“ A tu jedna hlavička v tom chumlu se otočí, jeden chlapec vyskočí, jako střela upaluje a už drží muže kolem krku.  „Tomáši!“ Je to jen šest písmen, jedno slovo. Ale pro jednoho chlapce to není jen šest písmen, pouhé slovo. Je to jeho jméno a on na to jméno slyší. Každý z nás máme jméno. Když někdo zavolá naše jméno, znamená to, že nás potřebuje, že se o nás zajímá, že o nás stojí. Kde jsme to své jméno vlastně vzali? Než jsme se narodili, rodiče si lámali hlavu, jaké jméno bude pro nás, právě pro nás, dobré a správné. Při křtu nám pak dali jméno, které nám vybrali. V misijních zemích dávají rodiče při křtu dětem jména se zvláštním významem, jako: Nový člověk, Bůh mě stvořil, Bůh je má radost, a podobně. Nám taková jména znějí podivně, ale mnohá naše jména mají vlastně podobný význam: Bohumil, Bohdan, Bohuslav, Viktor, nebo Věra, Kristina, Renáta a mnoho jiných. Jméno totiž není jen rozlišovací označení, na to by docela dobře stačila třeba jenom čísla. Jméno značí též poslání a úkol, to co rodiče od dítěte očekávají, co si přejí, aby dokázalo. Proto je někdy kolem jména pro dítě i mnoho dohadování. My jsme dnes v evangeliu také slyšeli o dohadování kolem jména. Otec Zachariáš trval proti všemu příbuzenstvu na jménu Jan. Proč je to tak udivovalo? Protože má zvláštní význam: Přeloženo z hebrejštiny znamená: Bůh je milostivý. Tatínek chtěl, aby se jeho syn stal ve svém životě hlasatelem pravdy, že Pán Bůh je milostivý, že je dobrý. Jméno Jan je tedy veliké a krásné jméno, a sluší se, abychom všem Janům, Jendům a Honzíkům k jejich dnešnímu svátku pogratulovali. A co ostatní, co se nejmenují Jan, Bohumil, Věra nebo Kristina, co mají jen jména obyčejná jako Jirka, Jarka či Marta? Žádné jméno není obyčejné. Každé má svůj smysl a krásný význam. A všichni máme také své poslání.  Vždyť jsme byli pokřtěni ve jménu Kristově. Jsme tedy všichni Kristiáni a Kristiny. Jsme křesťané a to nás zavazuje, abychom splnili své křesťanské životní poslání. Jaké je to naše životní poslání? U každého jiné, ale vlastně u všech lidí stejné: Všechno, co děláme ve svém povolání, ve svém soukromém životě, máme dělat tak hezky, tak láskyplně, abychom tím hlásali světu Pána Ježíše. Vlastní laskavostí máme připravovat Ježíši cestu do lidských srdcí. Máme svědčit o světle, které přišlo na tento svět. Dá se to vyjádřit mnoha způsoby, dá se to i dělat mnoha způsoby. Každý si musí pro sebe svůj způsob najít, objevit. Ale v podstatě jde stále jen o to jedno: Abychom žili svůj život jako Boží děti, v lásce a spravedlnosti. Prosme našeho Pána, abychom každý to své životní poslání splnili.
Amen