16. neděle v mezidobí

Liturgické texty: 1. čtení: Jer 23, 1-6
2. čtení: Ef 2, 13-18
Evangelium: Mk 6, 30-34
Na dnešním evangeliu je nejvíce povzbudivý Boží soucit s člověkem. S těmi apoštoly na jedné straně, pojďte a trochu si odpočiňte. A pak, když Ježíš viděl ten zástup, lidi unavené skleslé, ztrápené, tak evangelista říká: když uviděl velký zástup, tak mu jich bylo líto, protože byli jako ovce bez pastýře a začal je poučovat o mnoha věcech. A to je slovo, které má v sobě nesmírnou sílu naděje, protože my dnes nechodíme po svaté zemi a nemůžeme se s Pánem setkat v jeho lidském těle a otázka je jak zakusit, aby i na nás spočinul ten Boží soucit?
A zde jde o jednu věc, dovolit Pánu, který je pro mě neviditelný, aby se o mě staral každý den. To znamená svěřovat mu všechny problémy, které mám. Všechny ty starosti, které neříkám ani ve svaté zpovědi. On je totiž s námi pořád. On je ten, který odpouští a uzdravuje. On je ten, který osvobozuje, který dává slovo útěchy v pravý čas, který rozumí všemu v našem životě i tomu, čemu nerozumíme ani my.
Proto je tak nesmírně důležité, abychom jeho vyvýšili ve svém životě. A znovu s odvahou mu svěřili svoji důvěru. Přes všechno to těžké, co prožíváme, mu řekli: Pane, starej se o mě. Tobě Pane, svěřuji záležitosti svého života, své rodiny. Tobě svěřuji i všechny hmotné starosti, které mám. Tobě svěřuji sám sebe. Já ti chci svěřit své slabosti a já tě prosím, abys mě vedl. O mě se staral, abys mně dával, to co potřebuji, jak ve sféře hmotné, tak i duchovní. A míra té důvěry, se kterou se svěříme Pánu do rukou, tak to je prostor ve kterém On se nás může ujmout.
A tak v této chvíli při mši svaté máme prostor děkovat Bohu za vše, co nám dal, tak nezapomeňme, že nás chce obdarovat ještě mnohem více. A že má pro nás připraveno více, než si dovedeme představit. On jediný je ten, který dovede upokojit lidské srdce. Odpovědět na všechny lidské otázky. On je jediný ten, kdo do našeho srdce může vložit pokoj.  
A právě tehdy, kdy se nám z toho lidského pohledu zdá, že to již nemá cenu, tak právě tehdy je ta Boží milost nejvíce nadosah. A tak se nenechme odradit těmi znameními, které vidíme navenek a důvěřujme, že On ve svůj čas dá svoji milost.
A tak se Pane, svěřujeme do tvých rukou s tím vším, co zůstává v našem srdci jako nezodpovězené, jako bolavé a těžké. Důvěřujeme Ti, svěřujeme se Ti a děkujeme Ti.
Amen