Liturgické texty: 1. čtení: Dt 6, 2-6
2. čtení: Žid 7, 23-28
Evangelium: Mk 12, 28b-34
Dnešní první čtení začíná slovy: boj se Hospodina, svého Boha, a zachovávej všechny jeho zákony a příkazy, které já ti přikazuji – ty, tvůj syn a syn tvého syna – po všechny dny svého života, abys byl dlouho živ. A dnešní evangelium nám říká: miluj Pána svého Boha celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou a bližního jako sám sebe. Žádné jiné přikázání není nadto. A mohli bychom si položit korektní otázku a není v tom rozpor? Tak zaprvé se mám bát Hospodina a pak jej mám milovat? Přece láska a bání se, neboli bázeň, v tom je přece rozpor?
Není, to my jsme si to slovo láska pořádně zkarikaturovali. Láskou totiž často myslíme, co z toho budu mít já, abych se já měl dobře, aby ten druhý se o mě staral, aby o mě pečoval a projevoval snahu. Ano, to považujeme za slovo láska a opak je nenávist, kdy já toho druhého nemohu ani vystát, protože k němu cítím silné negativní emoce, ale i nenávist je určitý projev lásky, i když i tento projev lásky je karikatura. Co je tedy pravá láska a jak lásku máme vnímat?
Na to nám dává odpověď apoštol Pavel v 13. listu Korinským. Láska je shovívavá, dobrosrdečná, nezávidí, nevychloubá se, nenadýmá, nedělá, co se nepatří, nemyslí jen a jen na sebe, nerozčiluje se, zapomíná, když jí někdo ublíží, má zármutek, když se dělá něco špatného, ale raduje se, když lidé žijí podle pravdy. Láska všechno omlouvá, všemu věří, nikdy nad ničím nezoufá, všechno vydrží, láska nikdy nepřestává.
Tak tento text se vždy snažím číst na svatbách a téměř vždy při nich říkám a teď si za to slova láska dosaď sebe. Já jsem ten shovívavý, dobrosrdečný atd. A většinou při svatbě tak trochu všichni přikyvují, ale pak přijdou domů a lásku berou jako něco a co z toho budu mít. Jenže to je hrubé nepochopení Božího zákona a jeho přikázání lásky.
No a člověk si řekne, ale to nejde, přeci já nemohu být stále shovívavý dobrosrdečný atd., když ti kolem mě se chovají úplně jinak! Já přeci nemohu stále odpouštět, když ti druzí mně potom ještě zneužívají! A o tom je právě to dnešní 1. čtení ze SZ, boj se Hospodina.
Co to znamená? To slovo boj, je odvozeno od slova bázeň, mít v úctě, měj v úctě Boha a jeho moc, protože On je dobrý a pro tvůj život chce jenom dobro. Napodobuj ho, tak jak on respektuje svobodu člověka, tak ji respektuj i ty. Nesnaž se druhé usurpovat, změnit, říkat si, kdyby ti druzí se chovali tak a tak, jó to by byl ráj na zemi, ale snaž si vždy položit otázku, co já mohu udělat pro to, aby ty vztahy s těmi mými blízkými byli lepší?
A člověk si řekne, ale to nejde, tak já mám stále dávat, a kde mám brát? Kde mám brát tu sílu, abych ten svůj život takto mohl žít? A právě na tuto otázku nám odpovídá první slova z přikázání lásky, miluj svého Boha celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou, proč? No protože On takto miluje nás!
A jaká ta láska má být, aby se o ní mohlo mluvit, že to láska vůbec je? Shovívavá, dobrosrdečná, nezávidí, nenadýmá se atd. a skutečně Bůh takový je a to se všemi důsledky, takže když já mám milovat Boha celým svým srdcem, celou svou myslí, celou svou silou, tak si mám především uvědomit, že já jsem takto milován! Ano tak Bůh miluje mne a já jsem jeho milované dítě, a pokud toto pochopím, tak i já se mohu snažit takto milovat, bez toho to podle mě vůbec nejde.
A jde to jen v síle Ducha sv., kdy si uvědomím, že nikdo nikdy mě na tomto světě nebude mít raději, než Bůh sám. A pak v této síle mohu milovat sebe i druhé. Ano na prvním místě říkám sebe, protože pokud nemám zdravý vztah sám k sobě, tak jak jej mohu mít k druhým? Pokud sebe stále jen lituji, nebo si myslím, že jsem spolknul všechnu moudrost světa a že mně nikdo do života nemá co říkat, tak jaký vztah budu mít k druhým?
Co sám nemám, nemohu ani dávat, jednoduchý fyzikální zákon, který však platí i v těch mezilidských vztazích. Ano, já se stále musím učit milovat Boha, ne kvůli němu, ale kvůli sobě. Pokud nepřijímám, že mě Bůh miluje bez podmínek, že On chce stále se mnou navázat vztah, byť bych se v životě dopustil čehokoliv, tak jak já mohu milovat bez podmínek sebe i druhé? Jak já mohu být laskavý, dobrosrdečný, nezávidět, milovat pravdu za všech okolností? Ano, to je první přikázání lásky, mít úctu, tedy bázeň před Boží svrchovaností a před jeho láskou.
Pokud nepochopím toto, tak ten život žiji jen ze sebe a sám ze sebe utvářím i ty vztahy kolem sebe. A pak se divím, že se mně to tak nějak rozpadá. A jako obrovskou tragédii bereme, když umře někdo mladý, nebo někdo, kdo se na tomto světě mohl dožít ještě mnoho let. Ale za tragédii nebereme, když někdo nežije s Bohem, když jej tyto věci, ale naprosto nezajímají, když i třeba chodí do kostela, ale ten život si žije tak nějak po svém.
Hlavně po mně nic nechtějte, já si totiž vystačím sám. Jenže to je možná to největší nepochopení přikázání lásky, protože láska není především o tom přijímat, ale darovat. A o tom mluví i apoštol Pavel v té Velepísni lásky, protože i On sám dobře ví a to byl Bohu velmi blízko, jak je to, pro nás lidi těžké. Na konci Velepísně lásky, totiž říká text, který se již na svatbách nečte. Když jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, myslel jsem jako dítě, uvažoval jsem jako dítě, když jsem se stal mužem, odhodil jsem všechno dětské. Co to znamená?
Zde na tomto světě před Bohem a jeho tváří vždy budeme pouze dětmi s tím svým já, já, já. Moc dobře to znají rodiče, kdy si dítě za každou cenu říká o jejich pozornost. Moc dobře to znají rodiče, kteří vědí, kolik lásky dítěti musí věnovat a jak málo ji v jeho dětských letech dostávají zpátky. A moc dobře to zná i Bůh, protože takto se chováme vůči němu, po celý náš pozemský život a blažený ten, který tuto dětskost dokáže odhodit a dostoupit do plného vztahu s Ním. To se totiž musíme učit celý svůj život a to je také skryto v tom přikázání lásky a blažený člověk, který takto své pozemské putování zakončí a vůbec nezáleží na tom v kolika letech.
A na tom dnešním evangeliu je ještě zajímavá jedna věc. Když Ježíš viděl, že ten učitel Zákona promluvil rozumně, tak mu řekl, nejsi daleko od Božího království. Co to znamená? Že to ten učitel Zákona zatím pochopil jenom svým rozumem, ale ještě to nepřijal ve svém srdci, že se ještě nerozhodl takto opravdu žít.
A to je to těžké, protože možná mnozí z nás to rozumem chápou, ale když se dostanou do situace, že jsou s tím, koho zas tak moc nemusí, tak jednají naprosto jinak. A právě proto na prvním místě ve svém životě máme mít vždy Boha, protože tomu můžu vždy říci, tak mně s tím Pane, pomoz, protože já to sám ze své síly nezvládám. Kéž tak opravdu ke svému životu přistupuji a tím naplním zákon lásky.
Amen