Liturgické texty: 1. čtení: Dan 12, 1-3
2. čtení: Žid 10, 11-14.18
Evangelium: Mk 13, 24-32
Tak nevím, co si mysleli učedníci, když jim Ježíš říkal toto přirovnání o konci světa, jisté je, že církev se jej snaží vyložit přes dva tisíce let a stále skrývá v sobě mnoho nejasného. Nevíme, kdy přijde to veliké soužení, ale jedno víme, že bez toho, aby člověk vzal svůj kříž a následoval Pána, to nejde. Že bez toho, abychom dávali svůj život Kristu, nebudeme oslaveni. Bůh nás totiž stvořil k svému obrazu a své podobě a to proto, že nám důvěřuje, že nám dal svou tvůrčí moc minimálně věci kolem sebe měnit a záleží pouze na každém z nás, jestli toto budeme dělat, jestli chceme naplnit své lidství, anebo ten svůj život prožit bez užitku.
A k tomu Ježíš říká: kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, kdo jej ztratí pro mne a evangelium, nalezne ho. Co to znamená život zachránit a život ztratit? Jsou pouze dvě možnosti, buď se snažím jít ke Kristu, mít podíl na jeho tvořitelské moci i jeho kříži, nebo si ten svůj života žiji jenom po svém. Nenechám si do něj nikým mluvit, nedej bože, že by mně do toho mého života mluvila církev. Já sice žiji tak nějak ten svůj duchovní život, ale pokud církev hovoří jinak, než to já vnímám, tak mě to nezajímá. Jenže to znamená život ztratit.
Ježíš nás totiž přirovnává k tomu fíkovníku. Co to znamená? Když větve nalévají mízu a nasazují listy, poznáte podle toho, že léto je blízko. Kdo je ten fíkovník? Tak tím fíkovníkem je každý z nás a ta míza je dar života a dar křtu, které nám byly zdarma dané, a nikdo z nás se o ně nezasloužil, ale o co se máme zasloužit, tak jsou plody, které máme nést, protože léto je již zde. Protože již většinou nejsme malými dětmi, ale těmi, kteří toho mnoho dostali a těmi, kteří právě v tento čas máme vydávat plody, vždyť léto a někdy i podzim života je tady.
A šťastný ten, který to takto činí. Šťastný ten, který z toho, co dostal, vydává plody. A pak se nemusí bát toho dne, o kterém hovoří Pán, o kterém hovoří, že o něm ví jen Bůh Otec, protože se budu podobat tomu, který ten svůj život naplnil, který se stal tím, jak si nás přál Bůh mít již při stvoření světa. A pak tento den, nebude dnem zoufalství, ale dnem naděje, protože náš vlastní život se vyplní. A ten den je vlastně již zde, protože Ježíš za každého z nás zemřel na kříži a stal se pro nás tou dokonalou obětí a jediné, co je od nás očekáváno, je jemu samotnému se připodobnit. To je význam těch jeho slov, že se toto vše naplní dříve, než toto pokolení pomine, protože spása již přišla na tento svět a po nás se chce jediné, abychom i my po této spáse toužili a svým životem se k ní přibližovali.
Amen