Liturgické texty: 1. čtení: Iz 62, 1-5
2. čtení: 1 Kor 12, 4-11
Evangelium: Jan 2, 1-12
V tom dnešním evangeliu, ve kterém se mluví o svatbě, je zajímavé, že tam není zmíněno ani jméno ženicha, ani nevěsty. Dokonce na prvním místě není zmíněn Pán Ježíš, ale je tam psáno, že byla pozvána Panna Maria a v dovětku se také praví, že na tu svatbu byl pozván Pán Ježíš i jeho učedníci. Dokonce zlí jazykové tvrdí, že na té svatbě došlo víno právě proto, že s Ježíšovými učedníky nikdo moc nepočítal a protože oni nedonesli žádné velké dary, jak hosté na izraelskou svatbu nosili, tak proto došlo na svatbě víno.
Jak to bylo, nevíme, ale z tradice víme, že v Izraeli trvala svatba týden a někdy i déle. Také je zajímavé, že Ježíš poté co povolal a shromáždil učedníky, tak je sebou nevzal na poušť, kde se 40 dní postil, ani je nevzal mezi nemocné, které po celé jeho veřejné působení byli stále s nimi, ani s nimi nepodnikl žádnou strastiplnou cestu, ale vzal je na svatbu, aby se poveselili, protože když si Bůh člověka volá, dá mu vždy pocítit radost z milosti a až teprve ujde kus cesty, tak teprve pocítí útrapy následování.
V textu je dále řečeno, že došlo víno a nevšimnou si toho ani svatebčané, ani správce hostiny, ale Panna Maria. Žena, která stojí zdánlivě stranou, ale má otevřené srdce pro potřeby druhých. Možná to nám trochu chybí, alespoň mě určitě. Někdy vytváříme spoustu činností, ale co je nejvíce třeba, tak to nám uniká. A tato žena reaguje, ne svojí vlastní silou, ale situaci řeší s Bohem. S vtěleným Božím Slovem svým synem Ježíšem Kristem. Jak často ve svých plánech selháváme a nejvíce proto, že svůj život chceme žít po svém a ne s Bohem. A Ježíši neříká, jak má věci zařídit, jenom mu říká o problému, které se týká všech svatebních hostů. A Ježíš na naše poměry reaguje poměrně tvrdě, když říká: „Ženo, co mi chceš?“ Takto se Ježíš chová ke své matce? To slovo ženo, je v Janově evangeliu ve vztahu k Panně Marii napsáno jen na dvou místech, tady a na konci evangelia, kdy Ježíš říká Marii s kříže: „ženo to je tvůj syn“ a dává jí za matku Janovi a tím vlastně všem učedníkům, tedy vlastně celé církvi. To slovo v doslovném překladu s řeckého textu také znamená milostivá paní, tedy to oslovení není hanlivé, ale povzbudivé a je útokem na Mariinu víru ve svého Syna. A Maria obstála, přesto, že jí Ježíš neřekl přesně to, co ona chtěla slyšet, tak jde za služebníky, které mají na starost chod hostiny, a řekne jim: „udělejte přesně to, co Vám můj syn řekne.“ Jakým rozdíl mezi námi a Pannou Marii, když se Boží vůle projevuje tak nějak jinak, než jsme my očekávali. A co ti služebníci? Poslechnou možná zdánlivě nesmyslný rozkaz a to do té míry, že ty džbány naplní až po okraj. Když to jeden znalec Písma přepočítával, kolik by z těch džbánů vody mohlo být vína, tak mu vyšlo asi 1000 sedmiček vína. A Ježíš po těch služebnících chce ještě jeden naprosto nesmyslný čin. Naberte z té nádoby a doneste správci hostiny ochutnat. No tak to je síla, co si ten služebník asi myslel, když šel cestou ke správci? Dělám si z něho srandu, že mu místo vína nesu vodu? Vyhodí mě a nechá zmrskat? Přes všechny tyto pochybnosti jde a splní pokyn Ježíše Krista. A správce, když se napije, nepochválí ani služebníka, ani Marii, ani Ježíše, ale ženicha, který k tomu přišel jako slepý k houslím.
Bůh, když jedná v našem životě, tak často jedná skrytě a často zásluhy přenechává jiným, ale ti co jsou mu blízko, z něho mohou čerpat a prohloubit svoji víru. Vždyť i na konci toho dnešního evangelijního úryvku se praví, když učedníci uviděli, co se stalo, tak v něho uvěřili.
A asi ještě jedna věc k tomu dnešnímu evangeliu. Těch 1 000 lahví vína se nám může zdát moc. Nepřehnal to Ježíš na té veselici? Sv. Bernard říká: „když Bůh dává člověku milost, tak na něj hodí plný pytel milosti.“ A jedna moje kamarádka my řekla: „proč zrovna pytel?“ Protože, když Vás praští někdo plným pytel po hlavě, tak si člověk uvědomí, co dostal. Navíc to, že bylo tolik vína je zásluha těch služebníků. Kdyby ty džbány naplnili do polovic, nebo jen dali symbolicky na dno, tak by bylo vína jen do polovic, nebo jen na dně, ale protože je naplnili na maximální mez, potom bylo vína více než dost. A tak je to i s námi. Pokud život s Bohem budeme žít jen na minimum, asi také dostaneme jen minimum Boží milosti.
A k tomuto tématu Vojtěch Kodet říká: „Ježíšovo veřejné působení začalo na svatbě právě proto, protože je předobrazem hostiny nebeské. A i na té se budeme s Boží přítomnosti radovat, tak jak se Bohu otevřeme. Kdo si sebou přinese náprstek, dostane nalito milosti do náprsku, kdo džbán dostane do džbánu a já bych si nejraději nechal přistavit celou cisternu.“
A tak tě Pane, prosíme, nauč nás být vnímaví k potřebám druhých, jak nás to učí Panna Maria. Nenech nás odradit, když tvoje vůle bude jiná, než my jsme si to naplánovali a dej nám sílu, abychom všechno co máme vykonat, také konali naplno.
Amen