Liturgické texty: 1. čtení: Sir 35,15b-17.20-22a
2. čtení: 2 Tim 4,6-8.16-18
Evangelium: Lk 18,9-14
Dva lidé šli do chrámu. Jeden byl turista, který si chtěl prohlédnout památky, které nám zanechala předchozí generace a druhá byla žena s kýblem a smetákem, že v tom kostele trochu vytře. Možná, že právě tak by Ježíš začínal to podobenství právě v té dnešní době. Protože v mnohých farnostech mluvit o těch, co se chodí do kostela modlit, by bylo zcela zbytečné, protože rozpadající kostely svědčí o tom, že se tam lidé modlit nechodí. Ale to se přece nás netýká. To se nám nemůže stát. A právě na adresu těch lidí, co si na sobě zakládali a tu bídu nevnímali, řekl Ježíš právě toto podobenství. Šli dva muži, jeden farizeus a druhý celník. Je zvláštní na čem všem jsou si lidé schopni zakládat. Toho jsme svědky dnes a denně, že si lidé zakládají na svém postavení, na svých znalostech, na své chytrosti, na svém umu, dovednosti, na své kráse, na svých penězích, na svém krásném autu, ale bohužel jsou i lidé, kteří si zakládají na svých duchovních hodnotách. Jsou i lidé, kteří si zakládají, že jsem v té farnosti, kde tolik lidí nechodí do kostela a také si zakládáme, že my i naše děti chodí ke svátostem. A my jsme schopni si zakládat i na tom, co pro Boha děláme. Farizeus a celník. Tak jak se mění čas, tak se mění i lidé a to co bylo dříve pohanou a nadávkou, dnes je chvalořečí a platí to i obráceně. Tenkrát, když se řekl farizeus, tak všichni jen s úctou pošpitali, protože farizeové byli lidé, kteří byli elitou národa. Lidé chytří, ale především zbožní. Lidé, kteří se snažili neudělat žádný hřích, dokonce měli v sobě něco jako bázeň před tím hříchem. Úzkostlivě se střežili, aby se neposkvrnili. A když už dnes bychom se chtěli s nimi srovnávat, tak asi bychom dnes s nimi těžko obstáli, protože báseň z hříchu to je dnes většině křesťanů docela cizí. A nebyli to lidé vypínající se na ulici, aby je každý viděl, že se zbožně modlí. Ten farizeus totiž říká, že dvakrát týdně se postím a ten půst byl opravdový. Oni se postili od západu do západu slunce a ten den nic nejedli, ani nepili. On se skutečně postil a farizeové byli lidé, kteří znali skutečně Písmo svaté, velice dobře a důkladně. A nevím, kdo by se z nás s nimi mohl v dnešní době srovnávat. Kdo z nás zná Písmo, alespoň z části, jako ho znali oni, tak zvaní farizeové. Dnes když řeknete někomu, že je farizej, tak mu moc nepolichotíte, protože dnes je tak vnímán člověk který je jiný navenek a uvnitř, ten který se přetvařuje, člověk, který není sám sebou. Něco podobného, jako když se tenkrát řeklo celník, to byla nadávka a dnes nám slovo celník neřekne vůbec nic. Lidem se říkalo, že je hříšný jako celník. A bylo v Izraeli takové pořekadlo, co celník, to lupič. Trošku se to obrátilo. A ten farizeus to nebyl člověk, co se nechal jen tak zahanbit, co se týká modlitby, tak on se chodíval třikrát denně modlit do chrámu a my si řekneme, kdo na to má v dnešní době čas. Farizeus to byl člověk, který se snaží přesně dělat, co od něho chce Bůh. A protože Bůh chtěl dávat desátky z některých plodin, on pro jistotu dával desátky ze všeho, ze všech svých příjmů. Jo tak deset procent ze všech příjmů, to byli skutečně lidé, kteří poznávali, nebo jak si mysleli, že má žít věřící člověk. A stálo je to dost, museli obětovat. A přesto na adresu těchto farizeů říká Ježíš nejvíce výtek, nejvíce kritik. A dnešní farizeus po jeho modlitbě, ze které mu nemůžeme nic vyčíst, tak tento farizeus odchází z chrámu a není ospravedlněn. A zatím možná ten tlustý celník, který možná ještě před chvíli vstal od nějaké pečené krmě, se tam zezadu choulí a nepozvedne ani oči, tak tomu je odpuštěno. Kde je to tajemství, to co Pánu na jednom vadilo a na druhém nevadilo. Proč byl tak přísný k jedněm a druhým ne. Už to dnešní evangeliu má v sobě odpověď. Ježíš to podobenství říká těm, kteří si na sobě zakládali a ostatními pohrdali. To je první věc, že jsem si něco natolik přivlastnil a natolik jsem domýšlivý, že si na tom zakládám. A běda, i kdyby to byl můj náboženský život, mé zkušenosti s Bohem, neboli cokoliv jiného, co v náboženském životě prožívám. Těm, kteří si na sobě zakládali a ostatními pohrdali. To je velice zlé, když svůj život začne srovnávat s životem ostatních lidí. A my jsme k tomu velice náchylní. A právě proto, že farizeus se srovnával: „děkuji ti, že nejsem právě jako ten celník,“ tak hřešil. Protože cesta každého z nás je úplně jiná a my nemáme právo žít tak, jak žije soused. My máme jediné právo, žít tak jak žil náš Pán, žít tak jak žila Matka Boží a žít tak jak žili svědci. S těmi se srovnávejme a brzy nás to přejde. Abychom si na něco hráli a mysleli si, že děláme dost. To byla chyba farizeů, on si myslel, že to co dělá, jej zachrání. On v důsledku již nepotřeboval Boží slitování, protože on si své nebe vydobyl. Svými posty, svými modlitbami, tím co dělal. On byl před Bohem tím nejbohatším člověkem, i kdyby měl prázdnou kapsu. Zatímco vzadu stál člověk, který měl možná měšec plný zlaťáků, ale před Bohem byl velice chudý, protože pochopil, že tím vším si spásu nekoupí. Také se mohl chlubit, Bože ty víš jak je těžké moje postavení v tomhle tom národě. Všichni mnou pohrdají, mám pověření od státu a musím vybírat daně, Ten celník se neomlouval, on moc dobře věděl, že je kolaborant a že jestli se nad ním Bůh nesmiluje, tak je ztracen. A proto odešel ospravedlněn, protože si před Bohem na nic nehrál. Věděl, že je hříšník a ani se nemluví o tom, že těch hříchů zanechal. Protože to podstatné, aby mě Bůh mohl odpustit je, že si uvědomím, že před Bohem nemám vůbec nic. A že jsme úplně závislí na Božím slitování. V každém z nás, kteří vcházíme do chrámu, abychom se modlili je farizeus i celník. Škoda, že někdy nedosahujeme ani náboženské horlivosti toho farizea ani upřímnosti a pokory celníka. Na jedné straně si myslíme, že dost děláme a přitom neděláme dost, co dělali oni a pak také od rána do večera neprosíme o Boží slitování, vždyť přece nejsem ten nejhorší. A tak Tě Pane, prosíme, abys nás učil, co to znamená pravdivě vstát před tvou tváří, abychom dokázali horlit pro tebe jako ti starozákonní farizeové a přitom si byli vědomi své hříšnosti, tak jako ten celník. Že nám totiž přes všechnu naši snahu před Bohem nezůstane vůbec nic, že vždy budeme chudí a ubozí. Dej nám Pane, abychom doufali v to jediné, že chudákova modlitba proniká oblaka a ten který se před tebou poníží, bude povýšen. Abychom pochopili, že život a víra je dar a tak se také dokázali k tobě upřímně modlit.
Amen